HISTORKY

 RADY 

VYKOPÁVKY

ZAHRADA

OBLÍBENÉ

  ARCHIV  

Jan Neruda * 9. 7. 1834 se v Praze v Újezdských kasárnách narodil Jan Neruda.(1834-1891) Vystudoval akademické gymnázium a poté se snažil vystudovat práva. Studium nedokončil a začal pracovat jako novinář. Napsal řadu povídek a fejetonů:
Týden v tichém domě
Povídka má sociální ráz, přibližuje všechny obyvatele domu. Žena večer šije. Probudí jednoho ze spáčů, který si stěžuje na světlo. Ráno nájemníci zjistili, že slečna Žanynka zemřela. Co nejrychleji ji dopravili do kaple, aby nebyla dlouho v domě.

Pan Ryšánek a pan Schlégl
Stejnou hospodu navštěvuje pravidelně pan Ryšánek a pan Schlégl. Ovšem ani jednou za jedenáct let na sebe nepromluvili. Oba měli rádi stejnou ženu. Pan Ryšánek dostal zápal plic a po dlouhé době se uzdravil. Nakonec došlo ke smíření obou nepřátel.

Přivedla žebráka na mizinu
Žebrák pan Vojtíšek, pro svou milou povahu byl vždy štědře obdarován. Závistivá žebračka„milionová baba" si chtěla vzít Vojtíška za manžela. Ten ji však odmítl. Rozzlobená pak o panu Vojtíškovi rozhlásila, že je ve skutečnosti velmi bohatý. Proto pana Vojtíška už nikdo neobdaroval a neměl k němu důvěru. Nešťastný pan Vojtíšek z hladu a zimy zemřel - zmrzl.

O měkkém srdci paní Rusky
Paní Ruska, vdova, se zúčastňovala všech pohřbů, které na Malé Straně byly. Vždy nebožtíka pomluvila, a proto nesměla na pohřby chodit. Proto se přestěhovala k bráně, kterou každý pohřeb musel projít.

A tak dále pokračuje vykostěný Jan Neruda pro absolventy maturitních zkoušek na kuriózní adrese www.geocities.com/Paris/Gallery/4503/povidky.htm

Na závěr vzpomínky na velkého Čecha: "Rozlom si hlavu, nás Čechy nepochopíš. Věru takový stroj se ještě nenašel, který by utáh všechen ten nesmysl, jehož jsme my sami už sobě natropili. Máme-li v literatuře něco výborného, málokdo to zná: máme-li v umění někoho vynikajícího, buď si ho nevšimnem, nebo ho zničíme, nebo mu, alespoň, můžeme-li, vezmeme všechnu možnost, aby se stal velikým: máme-li v politice muže poctivého, ihned ho pošpiníme, máme-li nějaký ústav ve svých rukou, zajisté jej zanedbáme: věru, kdybychom měli národní a politickou svou existenci zcela ve svých rukou, snad bychom šli a oběsili se! Pořád to námi škube, abychom si zas již zasadili nějakou ránu, vlastními nehty aspoň si každou chvíli rozdrápem obličej. Pravda, někdy jsme jako jedno velké srdce, jediný tepot, stejná vřelost, ale obyčejně je to srdce velmi, velmi nemocné a strašná nestálost je v nás jako v každém tom nemocném."
Jan Neruda: O české povaze - prosinec 1871

Rok 2000. Ještě jste neotestovali vaše počítače na přechod do roku 2000? Zajímavá stránka Kanadské jízdní policie k problematice roku 2000 je na www.rcmp-grc.gc.ca/html/y2krcmp.htm. Nevynechte ani stránky pana Peter de Jager na http://www.year2000.com/. Pokud máte ještě v provozu některou ze starších verzí Novellu, například 3.11, nenechte se donutit do zbytečného upgrade. Používáte-li server jen jako file server, postačí na něm nastavit jakýkoliv rok dostatečně vzdálený směrem zpět od roku 2000 a bez obav pracovat dále. Zkontrolujte ale svoje aplikace, zda nevytvářejí z aktuálního data například jména souborů, mohlo by dojít k duplicitě s již existujícími soubory. Tomu se vyhnete snadno tak, že nastavíte třeba rok 1940. Za druhé světové války ještě žádné počítače nebyly, takže nejméně dalších dvacet let máte vystaráno...

Krvavá poprava v USA. Ve Spojených státech byly 8.července vykonány tři další popravy. Poprava na zcela novém elektrickém křesle ve státě Floridě byla přitom nečekaně krvavá. 159 kilogramů těžký vrah odsouzený za vraždu cizí ženy a jejích dvou dcer silně krvácel z nosu, neboť při exekuci zřejmě byla použita nedostatečně silná dávka elektřiny. Očití svědkové uvádějí, že po tváři Allena Lee Davise se řinula krev, když jeho tělem probíhaly první 2300 voltové elektrické impulsy. Také na hrudi se mu objevila rudá skvrna velikost talíře.

Vedení věznice ve Starke uvedlo, že podobné scény nejsou při popravách zcela výjimečné. Elektrické křeslo prý fungovalo normálně a všechny úkony byly provedeny korektně. Advokát odsouzence se předtím marně dovolával, že tato popravčí metoda je vzhledem k jeho hmotnosti mimořádně krutá. Dávka elektřiny pravděpodobně podle něj nestačila, aby ho okamžitě usmrtila.

Staré elektrické křeslo na Floridě bylo loni vyměněno po asi 200 popravách. Stalo se tak po dvou případech, kdy při exekuci z hlav odsouzených šlehaly plameny. V Texasu pak byl popraven pro změnu smrtící injekcí vězeň, který byl poprvé v historii státu usvědčen genetickým testem. Tyrone Fuller roku 1988 oloupil 26letou ženu, znásilnil ji a zavraždil. Celkově 100. poprava byla provedena ve státě Oklahoma od tamního zavedení trestu smrti v roce 1915. Norman Newsted zaplatil smrtí injekcí jedu za zavraždění taxikáře před 15 roky.

Jak je vidět, často není jednoduché se jedince, odsouzeného k smrti, zbavit bez potíží. Zejména používání elektrického křesla můžeme zařadit bez ohledu na použitou moderní technologii spíše k metodám středověkým. Pokusme se rekapitulovat způsoby poprav, které se ještě stále používají:

Věšení. Tato metoda byla používána ve Velké Británii až do zrušení trestu smrti v roce 1965. Je všeobecně pokládána za jistou a rychlou a snad i za bezbolestnou. Nedotčená kůže a nervy nad oprátkou však naznačují, že člověk může cítit jak zařezávání smyčky, tak její rdousivý efekt. Jsou známy případy i velice pomalých smrtí při použití této metody. Smrt je způsobená silou, která působí na tělo proti zemské přitažlivosti, tato síla po pádu vyvolá trhnutí a tím se poškodí mícha. Samotné poškození míchy většinou postačuje k vyvolání bezvědomí a k způsobení následné smrti. Pokud to nestačí, odsouzenec umírá na zadušení.

Setnutí hlavy. Mečem padaly hlavy králů a královen v Británii. Dodnes se mečem stíná v některých zemích, konkrétně v Saudské Arábii. Gilotina se proslavila během francouzké revoluce. I tato metoda, podobně jako věšení bývala považována za rychlou a humánní. V mozku však zůstává okysličená krev, takže podle nových poznatků může mozek ještě řadu vteřin po stětí hlavy zůstat v činnosti a registrovat bolest. Existují tvrzení, že oči v useknuté hlavě pozorovaly několik okamžiků okolí.

Zastřelení. Ještě stále rozšířený způsob popravy, který se zdá o něco humánnější než předchozí dva. Kulky vpálené do hlavy způsobí okamžitou smrt, protože zároveň dochází k masívnímu poškození a destrukci mozkových tkání. Britská královská komise tento způsob popravy zrušila v roce 1953. Důvod: není jisté, že popravčí četa dokáže zasáhnout životně důležité orgány.

Plynová komora. Jde o vzduchotěsnou místnost se židlí, na niž je upoután odsouzenec. Smrt způsobuje plynný kyanid. Poprvé byl tento způsob nehumánní popravy použit v Nevadě v roce 1921. Utrpení oběti je zřetelné: třes, zvracení, lapání po dechu, které trvá řadu sekund. Tato metoda je používána pouze v několika státech USA, například v Nevadě, Arizoně, Coloradu.

Elektrické křeslo. Poprvé bylo použito v New Yorku v roce 1890 a stále se užívá ve třinácti státech USA. Otcem elektrického křesla je zubař Dr. Alfred P. Soutwick. Odsouzenec je upoután do dřevěné židle, přiloží se elektrody a zapne proud o vysokém napětí. Vězen je doslova uvařen až upečen či upálen. Někdy je zapotřebí několika šoků, než dojde ke smrti. Poprava Louisa Evansa elektrickým proudem v dubnu 1983 v Alabamě si vyžádala tři dávky po 1900 voltech, v celkovej době 14 minut. Poprava Williama Vandivera v Indianě 16. listopadu 1985 trvala 17 minut, vyžadovala pět dávek proudu.

Kamenování. Tato metoda má dlouhou tradici v zemích Středního východu. Hovoří se o ní už v bibli. Je dodnes používána v řadě islámských států, zejména v Íránu. Odsouzenému svážou ruce a nohy a po krk ho zahrabou do písku. Hlava je pokryta rouškou. Zhysterizovaný dav poté odsouzence kamenuje do té doby, než ustanou výkřiky a dav usoudí, že ortel byl vykonán. Íránské zákony zakazují používat k tomuto účelu velké kameny, aby smrt nenastala příliš rychle.

Smrtící injekce. Byla zavedena v USA v roce 1977 a je používána ve třiadvaceti amerických státech. Je to nejrozšířenější a zřejmě nejhumánnější metoda popravy. Odsouzenec je připoután ke stolu, který připomíná operační stůl, a je mu vstříknuta látka, po níž během deseti až patnácti vteřin usíná. Poté následuje další, tentokrát již smrtící injekce; jedna zastavuje dýchání a druhá činnost srdce. Při tomto spůsobu popravy nastává závažný problém: zavádění katetru a přípravu injekčných roztoků by měli provést odborníci. Světová asociáce lékářů (World Medical Association) však v roce 1981, znepokojená správami o zavedení způsobu popravy smrticí injekcí vydala vyhlášení, že pro lékaře je neetické aktivně se zúčastňovať na vykonávání vrcholného trestu, kromě prohlášení popraveného za mrtvého.

Ve více než polovině zemí světa, včetně většiny evropských států, je trest smrti zakázán. Průzkumy veřejného mínění však jasně ukazují, že občané jsou jiného názoru. Podle nejnovějších údajů z Velké Británie požadují obnovení trestu smrti sedmdesát dvě procenta občanů. Podobná situace je ve Francii i dalších zemích. Je to stejný poměr jako před deseti lety. Britští zákonodárci, zvolení, aby reprezentovali názory voličů, ovšem jakékoliv pokusy o obnovení trestu smrti, který byl zrušen v roce 1965, odmítají. Podle Petera Hodgkinsona z Centra studií trestu smrti je odpor britského parlamentu ke znovuzavedení trestu smrti i k samotné diskusi o tomto problému v souladu s celosvětovým trendem. Právní normy i přesvědčení zákonodárců jsou v rozporu s názory občanů. O trestu smrti se začalo seriózně diskutovat koncem osmnáctého století. Pro řadu lidí je to především morální problém. Má společnost právo vzít někomu život?

Bible je v tomto směru zdánlivě nejasná. Ve dvacáté kapitole Starého zákona v knize Exodus se přikazuje:"Nezabiješ!", ale o tři kapitoly dále tatáž kniha prosazuje právo založené na zásadě "život za život, oko za oko, zub za zub". Tento zdánlivý rozpor lze ale velmi snadno vysvětlit: zabíjet se nesmí. Pokud ale někdo zabil, nemá právo na život. Trest smrti má plnit tři funkce: potrestat zločince, vyloučit jej definitivně ze společnosti tak, aby nemohl svůj zločin zopakovat a konečně má trest smrti působit jako odstrašující výstraha pro ty, kteří mají sklony k hrdelním zločinům. Je to trest konečný, nevratný. Právě ta nevratnost je hlavním argumentem odpůrců trestu smrti, kteří namítají, že může kdykoliv dojít k justičnímu omylu. Zastánci trestu smrti vyzvedávají zejména jeho odstrašující roli především všude tam, kde dochází k neúnosnému nárůstu trestné činnosti v civilním životě nebo je ohrožena existence státu.

Home