Pamětník
počátků dějin
počítačů
komentuje
Ahaswebovy noviny
redaktor a vydavatel Jan Bílek/AHASWEB První
alespoň
jednou týdně
události
kolem sebe   
HOME POČÍTAČE GALERIE RADY VYKOPÁVKY ZAHRADA OBLÍBENÉ ARCHIV ZASLÁNO
Ahasweb hovoří dvoustý šedesátý osmý den - 28. prosince 2000, čtvrtek

Konec televize v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Včera se na obou kanálech České televize od 19.00 hodin nevysílal žádný program, jen oznámení o tom, že nové vedení zastavilo vysílání pro "přítomnost neautorizovaných osob v budově" a že "generální ředitel ČT Jiří Hodač se obrátil na radu ČR pro rozhlasové a televizní vysílání se žádostí o rozhodnutí, který program ČT je legálním a autorizovaným programem v souladu se zákonem o České televizi a který nikoliv. Do rozhodnutí Rady vysílá ČT jako svůj program toto sdělení." Dnes 28.12. stav "nevysílání" pokračuje, Rada se má sejít dnes.

Černého Petra tak předal Hodač Radě a koncesionáři si pustili Novu či Primu. ČT tak prožívá podobnou situaci, jako před nedávnem Nova, kde se dvě mocenské a vlastnické skupiny pokoušely zmocnit licence a vysílaly jednu dobu obě dvě jak se dalo. V případě ČT jde ale o zcela jiný problém, situace se prý podobá roku 1948, jak se nechal slyšet prezident Havel. Přiznám se, že jsem to porovnání vůbec nepochopil, nebylo mě totiž jasné, zdali měl na mysli, že zaměstnanci televize ji znárodňují a jsou tedy srovnáváni s tehdejšími komunisty, nebo snad oněmi komunisty mají být Hodač a Bobošíková. Havel se tímto bonmotem zařadil již těsně vedle bonmotického umění soudruha Zemana.

Zkusme se na celou věc podívat bez emocí a trochu z jiného úhlu. Přiznám se, že příliš nechápu argumenty typu: je třeba, aby existovala televize, která bude vysílat hodnotné - míněno umělecky kvalitní, objektivní - programy, protože ostatní komerční televize tak nečiní, neboť se ženou jen za vidinou zisku. Pokud dobře znám celkem jednoduché zákony, jak si přijít v televizním vysílání k zisku, domnívám se, že vysílání musí být takové, aby co nejvíce občanů včetně dětí a starců zíralo co nejvíce na program té které televize a díky tomu všichni absolvovali co nejvíce reklam, které si zaplatily nejrůznější, často velmi pochybné firmy. Platí to i pro ČT, protože i ta nás bez ohledu na námi zaplacené poplatky reklamami krmí.

Sledovanost například televize Nova v hlavním vysílacím čase je nepochybně zdaleka nejvyšší, snad kromě zpravodajských pořadů, alespoň podle tvrzení zpravodajů ČT. Znamená to jediné: v ČT se vědomě vyrábějí kvalitní umělecké programy pro menšinovou část občanů za peníze té zbývající většiny, která si prakticky nikdy na program ČT2 nepřepne, protože je to pro tuto většinu z nejrůznějších důvodů nestravitelné, nepochopitelné. Televizi totiž chápou jen jako prostředek zábavy, relaxace a oddechu a tak se přece nebudou otravovat luštěním narážek v nějakém intelektuálním, údajně zábavném pořadu nebo sledovat nějaký film z pokladnice světového filmového umění, který je podle jejich hodnotového žebříčku naprostou hovadinou.

Když dáte na jednu stanici reportáž o tom, jak jednu slavnou zpěvačku vyhodil druh či manžel i malým dítětem z luxusního domu s bazénem na ulici a na druhou stanici v témže vysílacím čase uvedete experimentální krátké filmy absolventů FAMU, pak 90, možná i více procent diváctva bude s vytřeštěnými zraky zírat na story o ubohé zpěvačce, což se stane druhým dnem hlavním tématem vášnivých diskuzí v zaměstnání i před samoobsluhou.

Většina obyvatelstva milující bulvární příběhy je také onou většinou, která nakupuje všechny ty ptákoviny omílané horem dolem v televizních reklamách. Proto se také programová náplň zejména ČT1 zmítá mezi falešnou snahou o hodnotné a objektivní vysílání a mezi zcela bulvárními pořady pro nakupující většinu. Je to o roli státu, zda se má skutečně věnovat zvyšování kulturní úrovně toho kulturně zaostalého většinového obyvatelstva. Vysílat se může, otázkou ale zůstává, kolik lidí se na takové hodnotné pořady dívá. Něco jiného to bylo za komunistů, kdy žádná jiná volba než ČT1/ČT2 nebyla a ve videopůjčovnách (byly vůbec nějaké?) měli jen sovětské filmy. Přepnout si dnes z intelektuální nudy na škvár je jen jedno cvaknutí. O profilu zájmů diváctva také hodně vypovídá repertoár nacházející se ve videopůjčovnách. Je to ještě větší kulturní katastrofa, než v televizi Nova.

Zeptáte se teď právem, co ale tedy s tím, a to předpokládám, že patříte k té menšině národa, která si přeje stejně jako já mít večer co večer na tom čarovném skle kvalitu, úroveň a objektivní zpravodajství nezávislé na politických stranách. Nezdá se vám, že je pro nás v tak malém státě velkým luxusem vysílat hned na dvou kanálech tu superkvalitu? Jistě by postačil jen jeden a ten druhý, či vlastně ten první kanál by se mohl bezuzdně zkomercionalizovat (ve státním vlastnictví) tak, aby zde vydělané peníze mohly dotovat kanál druhý určený té menšině, která si ráda připlatí za kvalitu.

Dejme tomu, že by se takový model podařilo politicky prosadit. Jak by se ale měla vybírat ona Rada moudrých, charakterních, nepodplatitelných a geniálních žen či mužů, starající se o to, aby veřejné peníze svěřené do rukou televizních pracovníků onoho hodnotného kanálu nebyly promrhány diletanty či neumělci? Způsob demokratické volby takových rádců a kontrolorů se zatím v lidských dějinách nepodařilo odhalit. Ve všech známých pohádkách vždy vystupují jen zlotřilí a špatní rádcové a to si je vybírá vždy jen jeden monarcha. Ani moderní diktátoři neměli šťastnou ruku, rádcové byli většinou ti, kteří je první zradili. Rádcové prezidenta Havla také nemají dobrou pověst, dokonce jeden z nich je bývalým ředitelem ČT a jiný zase komunistickým funkcionářem (naštěstí bývalým) a na postoji Hradu k momentálnímu guláši v ČT je to znát. O rádcích Zemanových vedených Šloufem nemá cenu se ani zmiňovat, jsou dokonalou kopií těch pohádkových tatrmanů, šejdířů a spiklenců.

Jak vybrat oněch "dvanáct spravedlivých" - tedy vlastně těch devět? I kdyby je nějaký nezávislý počítačový algoritmus podle těch nejtajnějších osobních dat vybral, vzali by na sebe tu tíhu rozhodování, posuzování a dokonce i zvolení generálního ředitele České televize? Nepochybně ti nejkvalitnější, nejmorálnější, slovem nejlepší z nejlepších by rázně odmítli se zaplést do té podivné hry, která se bude s veřejnoprávní televizí hrát do té doby, pokud bude mít televize vliv na myšlení a rozhodování voličů. A to bude navěky, i když se televize přestěhuje na internet.

Napadlo vás někdy, že televize jako taková je vlastně nátlakový nástroj totalitní moci? Že spoléhá na vaši lenost, pokud jde o plánovitý výběr programu, že počítá s tím, že budete zírat ze svého fotelu na ty barevné obrázky a dovolíte, aby se vaše podvědomí podřídilo demagogii tvůrců pořadů? Třeba to budete sledovat jen tak napůl třeba v očekávání vašeho oblíbeného seriálu, ale přesto se jim podaří vám do vaší hlavinky nalít názor na nějakou veřejnou věc či nesmyslný výrobek. Za každým dílem stojí totiž jeho zadavatelé, tvůrci a distributoři, kterí tím sledují zcela jiné cíle, než vás právě teď vzdělat či pobavit na úrovni. Pokud vaše pozornost poleví, stanete se jejich obětí, podlehnete jejich způsobu vnímání světa a společnosti, budete takoví, jakými vás chtěli mít.

Současní televizní revolucionáři odmítající ředitele mají nepochybně pravdu, že byl vybrán na základě politického zadání, že je spřízněn s ODS a čertví s kým ještě. Nedokázali ale zatím ani trochu naznačit, jak takovou volbu udělat lépěji, spravedlivěji tak, aby s ní souhlasili všichni zaměstnanci televize, všichni politici a hlavně všichni platící diváci. To je bohužel vlastnost všech revolucionářů: dovedou jen odmítat, bořit, protestovat, ale nedovedou navrhnout nebo snad dokonce realizovat nové lepší řešení. Je to jako s volbou prezidenta nebo předsedy spolku sběratelů pivních zátek. Nakonec to někdo vezme s poznámkou, "no někdo to přece dělat musí".

Podle mého se měli zaměstnanci televize zachovat profesionálně a počkat si, co nový ředitel televize podnikne. Jaké hrůzné a zcela pochybené kroky zrealizuje, jaké zcela neschopné, arogantní a despotické další šéfy dosadí, jak zdevastuje uměleckou kvalitu dosud tak skvělého vysílání. Pokud by se potvrdilo, že je to zločinec, zcela neschopný despota, který se vůbec nevyzná v řízení televize, měli by jistě občanskou povinost zahájit protesty, sepisovat petice, zburcovat politické strany a žádat nápravu. Nesměli by při tom ale ani trochu sabotovat vysílání, protože to si koncesionáři řádně zaplatili. Měli by si zatraceně dát pozor, aby jejich dobré úmysly - o kterých nepochybuji - nezneužili politici k osobní publicitě, jak se zatím děje. Protože cílem politika není nic jiného, než se zviditelnit a cintat voličům neustále to svoje "jó, kdybych já mohl, tak bych…".

Na zcela jiné názory na věc se můžete podívat na Zlatuškovo prohlášení , Žantovský hovoří, jiné osoby prohlašují, petici podepište na wwx.cz/nase-ct/petice.php. Co říká server ČT, a co říkají zaměstnanci brněnského studia ČT

Protože se nám blíží Silvestr, podívejme se závěrem, co na současnou televizní krizi říkají naši osvědčení baviči Jiří Lábus a Oldřich Kaiser. Ve svém vyjádření podpory protestujícím zaměstnancům ČT napsali: "Pomocí ampérového zdymadla jsme zjistili, kudy vede cesta do prdele. Můžeme se proto připojit k výzvě a tuto cestu televizní radě doporučit. Prosíme, nebraňte tomu, kdo by se chtěl přidat." Inu, srandičky, srandičky, na to nás užije...


Guy NEGREAutomobil na stlačený vzduch. Aniž bych chtěl jakoliv navazovat na prohlášení Lábuse a Kaisera, přepínám na jiný pozitivnější kanál.

Vynálezcem tohoto převratného automobilu vyráběného pod jménem e.Volution je Guy NEGRE, známý francouzský konstruktér motoru W 12 pro formule F1. Náklady na zdolání vzdálenosti 100 km jsou 5 franků neboli 26.70 Kč, to je asi tak sedmkrát méně, než zaplatíte dnes za benzin pro zdolání téže vzdálenosti. Maximální rychlost 130 km/hod, jedna z továren Motor Development International (MDI) je ve Francii nedaleko Nice, předpokládaná cena je 70 000 franků, což obnáší něco kolem 380 000,-korun. Naplnění kevlarové nádrže ukryté v podvozku o objemu 400 litrů trvá ve speciální stanici pouhé tři minuty (platí se jen energie, kterou spotřebuje kompresor a obsluha). Ocitnete-li se s prázdnou nádrží mimo kompresní stanici, můžete použít malou elektrickou pumpu, zapojenou do běžné elektrické sítě. Naplnění nádrže pak trvá tři a půl hodiny. Zahájení výroby v 1.čtvrtletí 2001, dodávky od 2.čtvrtletí 2001. S výrobou se počítá i v Mexiku (chtějí nahradit 40 000 taxíků ve městě sužovaném smogem), Itálii, Jihoafrické republice.

Budou vyráběny tyto modely: Taxi, dodávka, pikap a rodinný vůz. Užitné zatížení 450 kg nebo 5 osob. Motor váží pouhých 75 kg a má výkon 42 kW. Jízdní dosah je s plnou nádrží 200 km při jízdě po městě, 240 km při jízdě max.60 km/hod. Automobil vyfukuje vzduch čistější, než ten, který byl stlačen do nádrže. Na výfuku je totiž zamontován filtr s aktivním uhlím...

Další informace najdete na www.motordeaire.com nebo na www.mdi.lu. Článek na serveru BBC je také docela zajímavý.

Verze taxi

Jestliže se skutečně výroba automobil na stlačený vzduch rozjede, bude to špatná zpráva pro petrolejářské nadnárodní monopoly. Část jejich zisků se totiž mohou přesunout k výrobcům elektrické energie. Těm by se používání těchto velice ekologických automobilů dozajista líbilo. Zejména u nás, kde se očekává po uvedení atomové elektrárny Temelín nadbytek elektrického proudu. Toto spojení by se mohlo stát významným argumentem právě pro výstavbu dalších atomových elektráren po celém světě.

Automobil na stlačený vzduch by zcela postačil značné části populace, zejména těm, kteří cestují celý týden do práce a jednou za týden někam nedaleko na venkov. Ve městech by mohlo být čerpacích stanic větší množství a na venkově by si mohl při nejhorším auto dopumpovat každý sám přes noc. Městské správy by mohly například nařídit tento typ auta jako jediný povolený pro taxislužbu. Bohatší rodiny by si jej pořídily jako druhý vůz pro cesty po městě a pro nákupy v supermarketech. Zatím to nevypadá, že by se velké automobilky včetně naší Škodovky k výrobě takových automobilů chystaly. Mají zřejmě příliš mnoho peněz v akciích petrolejářských společností. Co není dnes, může být ale zítra.

Necháme se překvapit, jak se budou tyto vozy chovat třeba v zimním provozu v našich klimatických podmínkách (nezamrznou mu třeba písty díky vzdušné vlhkosti?), jak se vyřeší vytápění, pro které se dnes používá odpadní teplo spalovacího motoru a co osvětlení, rádio, elektricky ovládaná zařízení? Nepochybně si bude auto vyrábět samo potřebný elektrický proud pomocí alternátoru a bude muset mít baterii stejně jako dnešní automobily, spotřeba proudu bude větší než dnes právě o to zimní vytápění. Nebude se ale zase spotřebovávat pro startování.

Přesto to celé vypadá velmi nadějně, zejména ekologové by měli zajásat a snažit se zatlačit pro začátek svým vlivem třeba právě na zavedení taxislužby na stlačený vzduch. V takovém provozu by se rychle vychytaly všechny mouchy a ukázala by se reálnost celého projektu. Pravděpodobně to celé začne s největším nasazením práve v hlavním městě Mexika. Kdy se přidá Praha, to se zeptejte taxikářské loby na pražské radnici.

Využití vnitřního prostoru u verze taxi.Dvouválcový motor na stlačený vzduch.

 


Home
Home
../index.html



Creative Commons License
Ahasweb, jehož autorem je Jan Bílek, podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko
.