Tisíciletá voda?

Na označování povodní tradičními názvy jako desetiletá, stoletá nebo dokonce tisíciletá voda, bude nejlépe zapomenout. Zbytečně to mate, když se přežene stoletá voda, mají obyvatelé tendenci se domnívat, že další povodeň přijde až za sto let. Opak je pravdou. Meteorologové jsou schopni předpovídat počasí s velkou přesností nejvýše na jeden, dva, možná i na tři dny. Dlouhodobé předpovědi jsou jen chabou konstrukcí vycházející z okamžitého stavu a dlouhodobých statistik a míra jejich pravdivosti se pohybuje kolem padesáti procent, což není nic jiného než hádání z ruky. Dosud jsme byli zhýčkaní naším téměř kontinentálním počasím bez tornád a hurikánů. Bude nanejvýš užitečné si uvědomit, že napříště se budeme muset naučit žít s živelnými pohromami v zádech.

Je naprostým nesmyslem, aby se stavby, které vzaly za své v letošní povodni, stavěly znovu na stejném místě. Doufám, že hydrologové jsou schopni jasně vyznačit na katastrálních mapách pozemky, na kterých by měly státní orgány zakázat stavební činnost s tím, že dotčeným vlastníkům budou bezplatně poskytnuty náhradní pozemky. Protože nikdo nemůže potvrdit, že letošní povodeň byla v tomto tisíciletí první a poslední potopou. Naopak, stejná velká voda může přijít za rok z Atlantiku znovu a třeba dvakrát do roka. Zejména území Čech není nic jiného než jeden velký kotel, který může déšť trvající tři dny naplnit po okraj. Co kdyby nedej bože, pršelo třeba čtrnáct dní?

Povodeň je velkou zkouškou staveb. Lehká dřevěná stavení voda roztrhá na kusy a odnese. Starodávné stavby z vepřovic namočí a promění je v horu bláta. Dům zděný z lomového kamene a cihel slepovaných jílem podemele a rozmočí až se zdi zřítí. Dřevěné stropní trámy vypadnou z kapes ve zdech jako zuby starce z čelisti. Povodeň ničí stavby stojící na špatném místě, stavby chatrné, stejně odsouzené k zániku. Je to snaha přírody nás vymazat z povrchu země jako ty, kteří přírodě jen škodí. Chceme-li tady alespoň přežívat, musíme respektovat nadřazenost přírody nad námi a snažit se jí nepřekážet, nestát v cestě.

Povodeň je velkou zkouškou lidí. Tvrdohlavec budující dům na základech, ze kterých právě proud vody smetl starý dům, takový člověk bude opět poražen a nemusel by to unést. Nemá smysl dělat z takového člověka hrdinu, když se jedná spíše o hlupáka bijícího hlavou do zdi. Stará paní zaměstnala několik záchranářů, kteří jí museli snášet po žebříku z okna jen proto, že předtím několikrát odmítla opustit svůj byt. Bála se, že až voda odejde, svoje obydlí už nenajde a tak chtěla raději zůstat a třeba i spolu se svým bytem zahynout. Byt je pro ní tím posledním, co jí zbylo, místo plné vzpomínek na ty, kteří ji již dávno opustili. Přeju jí, aby svůj byt nalezla ve stejném stavu, v jakém jej opustila.

Povodeň má i své hrdiny. Tak třeba ten nejmenovaný projektant opěrné montované ohrady, která zachránila pražské Staré město před zaplavením. Měli by mu zasadit na Staroměstském náměstí pamětní desku a umístit jí v té výšce, kam by bývala zasahovala voda, nebýt jeho vynálezu.

Povodeň má i své poražené. Mezi ně patří také ti, kteří projektovali a stavěli pražské metro. Nevydrželo tlak vody, povolila jedna "atomová" vrata a Vltava zatopila tunely metra až po strop. Metro přitom bylo údajně stavěno jako protiatomový kryt. Představte si je plné lidí v okamžiku, kdy po výbuchu bomby povolí Slapská přehrada a všichni se v metru utopí jako králíci. Zdá se, že od dnešního dne si bude každý metro představovat spíše jako past, než jako úkryt.

Na závěr této truchlohry něco pozitivního: můj krtek poté, co mu voda zatopila jeho tunely urychleně vyrazil úplně nové, podpovrchové a změnil tak moji zahradu v rozmočené oraniště. Možná, že to bylo ale jinak. Třeba si jen tak vyběhnul zalovit dešťovky, které, aby se neutopily, se právě draly na povrch.
15.8.2002 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.