CDmusic.cz - Old Czech music, jazz, trad.folk, brass - Czech Labels at Czech prices. Visa, Eurocard/MasterCard (SSL / 3-D Secure)


Pamětník
počátků
dějin
počítačů
a internetu
komentuje
nejméně
jednou
týdně
aktuální
události
kolem nás

  AHASWEBOVY NOVINY číslo 397, 20.5. - 18.6.2004.       Dnes je  ,   zítra: 
 HOME POČÍTAČE GALERIE RADY  VYKOPÁVKY ZAHRADA OBLÍBENÉ ARCHIV

18.6.- Naše slunko prosperity vychází na východě.

"Česko jako čerstvý člen Evropské unie může aktivně zprostředkovávat kontakty mezi zeměmi západní a východní Evropy", prohlásil na ekonomickém fóru v Petrohradu toto úterý předseda českého Senátu Petr Pithart. "Česko k tomu předurčuje nejen společná minulost, znalost reálií a jazyková příbuznost s východoevropskými zeměmi, ale i ekonomické vazby navázané v minulosti s touto oblasti. Víme toho o vás více než evropský Západ, rozumíme vám. Evropa se vám otevírá také skrze nás," zavzpomínal Pithart na staré časy RVHP a Varšavské smlouvy. Ekonomického fóra se letos účastní 2000 delegátů ze čtyř desítek zemí světa, především pak ze zemí Společenství nezávislých státu (SNS). Snahou české strany v Rusku a zemích SNS je podle Pitharta napomáhat v odstraňování překážek v obchodním styku.
Ano, zejména proto, že Česko již dávno odstranilo překážky pro cestu do EU pro ruskou mafii. Pithart zvaný dvojdomek má zřejmě plán, jak nás opět připojit k SSSR, pardon, k Společenství nezávislých států pod velením Moskvy. V každém případě hodlá využít svoje dřívější komunistické kontakty. Doufejme, že mezi nimi nejsou žádné vazby na bývalé příslušníky KGB, že se jedná jen o staré, spolehlivé soudruhy.
Kola historie jsou neúprosná. Díky našemu slovanství jsme k Balkánu, Ukrajině a Rusku připojeni navěky. Vždyť i naši buditelé byli přesvědčeni, že nebude v Česku dobře, dokud se kozáčtí koně nenapijí vody z Vltavy. Zejména Rusové se budou stále vracet tam, kde tuší snadnější cestu směrem na vytoužený západ.
Pithartovo vystoupení v Petrohradě (Leningradě) jen potvrzuje, že v navazování obchodních kontaktů směrem na východ budou vítězit bývalí i současní komunisté díky svým bývalým i současným sovětským soudruhům. Také díky tomu, že zejména komunistická špička u nás uměla a stále ještě dobře ovládá ruský jazyk, který je předpokladem pro navázání dobrého obchodního vztahu. Naši noví mladí manažeři v Rusku, Bělorusku, na Ukrajině i dál na východ nemají se svojí angličtinou a prozápadní orientací šanci.
Můžeme počítat i s tím, že narůstající obchod s východem bude dál posilovat politický vliv komunistů u nás. V příští nebo přespříští vládě koalice ČSSD+KSČM+KDU-ČSL je velmi pravděpodobné, že ministrem obchodu a průmyslu bude komunista. Nelze totiž popřít fakt, že na východ bychom mohli s našimi výrobky pronikat mnohem snadněji, než na západ. Problém je v tom, že právě to, co jsme tradičně "vyváželi" do SSSR, již není: díky západním "majitelům" byl zlikvidován náš textilní, obuvnický i nábytkářský průmysl proto, aby na našem trhu uvolnil místo výrobkům ze západu. Nezbývá tedy, než výrobky označované v Rusku jako "češskoje káčestvo" začít vyrábět znovu. Jako investoři by mohli pomoci nenápadní ale bohatí rusky hovořící obyvatelé Karlových Varů.

17.6.- Jak si vydělat 125 milionů ročně.

Až osm let vězení hrozí exšéfům Komerční banky, kteří jsou policií vyšetřováni kvůli osmimiliardové ztrátě, kterou banka utrpěla při obchodech se společností B.C.L. Trading Rakušana Boraka Clona.
Tuto senzační zprávu uveřejnily Lidové noviny v úterý na svých PDA stránkách.
Zpráva má jednu nepatrnou vadu: Nejedná se o Rakušana Boraka ale Baraka, a jeho křestní jméno není Clon ale Alon. Ještě že virtuální redaktoři LN nepopletli jméno Komerční banky například na Komerční tanky.
Jen pro zajímavost: tento Barak, mezinárodně stíhaný podvodník a zloděj velkého formátu je ještě stále u nás společníkem česko-slovensko-rakouské firmy TURAN, s.r.o se sídlem Praha 1, Zlatnická 7. Na stejné adrese je zaregistrována i společnost ASIP Trade, s.r.o., dále PLAYWOOD a.s. a také ORAN a.s. s naprosto shodným předmětem činnosti (koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, činnost organizačních a ekonomických poradců, zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu a služeb, odkup pohledávek formou factoringu a forfaitingu, činnost realitní kanceláře a automatizované zpracování dat.) V těchto firmách sice již Barak Alon nefiguruje, jsou ale spojeny jménem jeho společníka z TURAN s.r.o., Mgr. Petra Eliáše.
Zdali půjdou exšéfové Komerční banky skutečně sedět na osm či spíše méně let, je ve hvězdách. I kdyby, uznejte, že zisk 1 miliarda pro devět kumpánů neboli 125 milionů na jednoho ročně za každý jeden rok fešáckého českého vězení je slušný výdělek. Tolik totiž žádný manažer u nás nebere. Pravda, něco málo či více z těchto peněz inkasoval především Barak Alon, ale na slušnou existenci až do konce života jistě něco zbylo. Ve vězení strava a ubytování zadarmo, při troše snahy podplaceného personálu nebude třeba se zapojit do pracovního procesu, mobilní telefony a barevná televize až do cely. Za dobré chování hrozí po čtyřech letech propuštění na podmínku. Tihle hoši od samého počátku obnoveného kapitalismu v Čechách věděli, jak na to.

16.6. - Do Evropy lezeme s holým zadkem.

Říká v rozhovoru "Nebudu tancovat podle globalisačního metru — a vím, že to vyhraju…" básník Jiří Kuběna v pátém čísle obnoveného slavného moravského měsíčníku Host a přiklání se k obnově monarchie.
Je potřeba říci, že za monarchie jsme nejen v Evropě byli, ale že jsme byli její velmi podstatnou a přirozenou součástí, a to na úrovni „já pán, ty pán“. Ne jako tam teď lezeme s holým zadkem a ještě pozpátku. Rozpad Rakouska byla šílená škoda, nejen ekonomická, o které se pořád mele, ale především duchovní. Jen si to uvědomme: největší rozmach naší kultury — Neruda, Mánes, Smetana, Národní divadlo, lumírovci, Ant. Dvořák, i ta devadesátá léta, F. X. Šalda, kdy jsme začali srovnávat krok i jako národ s Evropou, a dokonce i práh moderny — pražská výstava Rodinova, Munchova, Leoš Janáček, Kotěra, Kupka, Osma, Kubišta, ba i ten Hašek — ti všichni byli syny Františka Josefa. Je úplně jedno, zda přesvědčení Rakušané (Kubišta) nebo zbůjní anarchisté (Hašek): jde o ovoce téže, velmi svobodomyslné éry pozdní monarchie. A to nechme stranou Vídeň s její secesí, Klimmtem, Wagnerem, Krausem, Musilem, ale i Weiningerem, Freudem atd. atd. Císař zajistil po dobu svého osmašedesátiletého (!) panování to nejdůležitější: kontinuitu, řád, posloupnost, klid, bezkonkurenční stabilitu, relativní spravedlnost. Národnostně byl ovšem osudově zaslepený, vůči nám Čechům slepý. O to víc jsme měli zůstat vidoucími my! Možná už si ani neumíme představit, co je to být příslušníkem státu tak obrovského a významného, že když ještě v roce 1914 Franz Josef práskl v Ischlu do stolu, tak spadla v Bílém domě Wilsonovi s krbu karafa a rozflákla se na tisíc kusů.
Je to bohužel jen takový moravský sen. Obnovit ve vší počestnosti a bez násilí monarchii, to by byl státoprávný čin, jaký by neměl na světě obdoby. Mohli bychom se opět dostat na první stránky světových novin a televizních zpráv. Podobně jako s naším "Pražským jarem s lidskou tváří", "Sametovou revolucí" a "Sametovým rozpadem Československa". Tentokrát by to mohla být "Sametová monarchie".
Monarchista Jiří Kuběna není sám, který o takovém převratu sní. Máme dokonce politickou stranu Koruna česká, která právě neúspěšně kandidovala do evropských voleb. Možná proto, že se příliš snaží obnovit institut šlechty.
Moje starší články s monarchistickou tematikou: Předvolební boj a monarchistická vize (1.4.2002), Zpátky ke kořenům!(21.5.2001).
Na otázku, "kdo na trůn" odpovídá článek První den bez prezidenta.

14.6.- Volby do EP: nezájem a zmatené postoje voličů.

ODS 30,04 procent - 9 mandátů, KSČM 20,26 procent - 6 mandátů, SNK-ED 11,02 procent – 3 mandáty, KDU-ČSL 9,57 procent - 2 mandáty, ČSSD 8,80 procent - 2 mandáty, Nezávislí 8,18 procent - 2 mandáty. První nepostupující strana: Zelení 3,2%. Nárok na úhradu volebních nákladů ve výši 30 Kč za hlas mají jen Strana zelených (3,16 procent), dále Unie liberálních demokratů, kterou sestavila vládní US-DEU, (1,67 procent) a Pravý blok Petra Cibulky (1,17 procent) hlasů. To vše za rekordně nízké volební účasti. K urnám se dostavilo jen 28,32 procent voličů.
Podle té účasti to vypadá, že jsme do EU vstoupili omylem. Většině národa může být ukradené, který politik bude v EP zasedat. Asi přece jenom pochopili, že tam nebudou moci zastupovat žádné národní zájmy, že se jedná jen o výhodnou prebendu pro ty, kteří se jinak nedovedou uživit nebo hledají trestní imunitu.
K urnám šli ale tradičně členové a sympatizanti naší největší politické strany - KSČM. Podpořili je i bývalí komunisté zklamaní tím, že jim jejich nová strana - ČSSD - nevybudovala lepší socialismus než KSČ. Pro KSČM hlasovali také ti chudí (rozuměj neschopní a líní), kterým je sice politika a řízení státu španělskou vesnicí, ale mají celkem oprávněný pocit, že ti nejchudší jsou vždy nejvíce odrbáni.
Pro ODS hlasovalo těch nemnoho podnikatelů, manažerů a živnostníků, kteří by v žádném případě nechtěli návrat starých časů. Nemnoho proto, že 30,04 procent hlasů, které ODS získala, je ve skutečnosti jen 8,5 procent hlasů všech oprávněných voličů. Takže nic moc. Když se po tomto přepočtu podíváte na výsledek ČSSD, KDU-ČSL a slepenec Unie liberálních demokratů, vyjde vám jen 5,65 procent voličů, kteří zvedli zadek a šli vědomě hlasovat pro současnou koaliční vládu!
Problém účasti voličů ve volbách je ten hlavní, který staví na hlavu tak proklamovanou demokracii. Výsledek voleb je prakticky vždy natolik nejistý a nepřesvědčivý, že se jedno politické uskupení udrží u moci maximálně dvě volební období. Státní aparát se tak potácí v neustálých převratech, dělají se jen havarijní úpravy a žádné reformy. Pokud se v příštích volbách dostane k moci ODS, dopadne stejně špatně, jako ČSSD a spol. Zdědí nevyřešené reformy důchodového zabezpečení, zdravotnictví a školství. Budou muset zavést připlácení na zdravotní péči, poplatky za studium minimálně na vysokých školách a utáhnout řemen i v daňové oblasti, protože jim spadne do klína obrovský státní dluh.
Právě v tom střídání politických gangů je základ neúspěchu státního rozpočtu. Ti, co si už nakradli odcházejí, aby uvolnili místa jiným. A teď ve frontě na peníze stojí docela vpředu i čeští komunisté. Jsou totiž poslední, kteří ještě nebyli u lizu. Můžeme jen doufat, že prezident Klaus nebude muset do čela příští vlády jmenovat komunistu. Tím by totiž byla historická paralela dokonale splněna: Masaryk - Beneš - Gottwald, Havel - Klaus - Ransdorf.
Volební výsledky najdete na http://www.volby.cz

11.6.- Česká hlava je bezradná.

Kulturní a technický rozmach lidstva zejména evropského v šedesátých letech byl nepochybně důsledkem kosmické záření umělé povahy, které někdy ve čtyřicátých letech ozářilo na jistou dobu Evropu a Severní Ameriku. Jeho zdroj byl na Měsíci, který také Američané později přestali navštěvovat právě proto, aby nedošlo k odhalení této mimozemské aktivity. Měsíc totiž není jen regulátorem lidského života na Zemi (menstruační cyklus žen), ale také jej v dlouhodobých intervalech modifikuje. Záření uvolnilo v lidském mozku další naprogramované genetické bloky ovlivňující rozvoj inteligence. K podobnému jevu došlo i počátkem dvacátého století, kdy započala technické a průmyslová revoluce. Podobný zásah bychom potřebovali i v současné době, kdy se nedaří vědcům a technikům odhalit tajemství studené fůze jako neomezeného a bezpečného zdroje energie. Stejně neúspěšné jsou pokusy o využití atmosférické elektrické energie, respektive energie "vyráběné" zemským kovovým jádrem díky otáčení Země.
Účastníci Mezinárodního fóra vědy a techniky Česká hlava budou hledat odpověď na otázku, proč výsledky často mnohaletých a nákladných bádání nemají žádný praktický užitek. Tématem třetího ročníku, který se bude konat 14. června v pražském Kongresovém centru, je uplatnění vědy a výzkumu v průmyslu.
Politikům a manažerům bude před vchodem do Kongresového centra čistič bot připomínat, jak to s Českem dopadne bez vědy a co budou Češi znamenat v Evropě a ve světě, když zůstanou investice do výzkumu a vývoje na současné úrovni. Jde jim především o státní dotace, o peníze daňových poplatníků.
Je ale jisté, že bez "vyššího" zásahu jsou podobná vědecká shromáždění a soutěže jen turistickou příležitostí pro spolek bezradných pavědců bez invence. Heslo České hlavy "Pokrok není náhodou, ale nutností" přitom paradoxně potvrzuje, že samotná existence Měsíce, jeho oběh kolem země a rotace synchronizovaná tak, že vidíme stále jen jednu stranu Měsíce, jsou jasným důkazem jeho umělého původu nebo vědomých zásahů, které jej k jeho chování ve vesmíru přinutily. Přece tohle nemůže být náhoda... Chabou úroveň inteligence našich vědců potvrzují i stránky České hlavy uplácané z rámců a flashe.
[Autorem tohoto pavědeckého článku je samotný Ahasweb.]

10.6.- Vzhůru na východ, přátelé!

Kopřivnická automobilka Tatra dodá v letošním roce 103 nákladních automobilů v pěti různých provedeních na Sibiř. Dodávka pro ruskou ropnou společnost Surgutneftegaz za 434 miliónů korun, která je tradičním odběratelem Tatry, se uskuteční ve třetím a čtvrtém čtvrtletí letošního roku. Tatra tak letos zvýší svou produkci nákladních automobilů o více než 40 procent a po letech ztrát pravděpodobně udrží vyrovnané hospodaření.
Musíme si uvědomit, že tato automobilka byla vybudována v rámci bývalé RVHP - Rady vzájemné hospodářské pomoci, která byla určena především pro nezištnou pomoc Sovětskému Svazu. Její výrobní kapacita tomu odpovídala a bez vývozu by byla automobilka odsouzena ke krachu. Zdá se, že díky stabilizaci ruského trhu se může se svými výrobky obrátit tam, kam její tatry patří. Vždyť byly vyvinuty právě pro sibiřské mrazy, ve kterých ostatní výrobky světových automobilek dokonale selhávají. Z dávných časů kolují mezi bývalými zaměstnanci Tatry historky o tom, jak ráno v padesátistupňovém mrazu rozehřívali sovětští řidiči olej v převodovkách rozděláním ohně pod náklaďákem a pak bez problémů jezdili v těchto pro nás nepředstavitelných klimatických podmínkách.
Jak je vidět, opakovaná vítězství v pouštním závodu Dakkar nijak nepomohla k proniknutí na obsazený západní trh. A je nesporné, že i další naše výrobky, kterými jsme pomáhali budovat Sovětský svaz, budou přijímány v dnešním Rusku a dalších bývalých státek SSSR se sympatií. Škoda, že to nepochopili "noví" majitelé a manažeři továren na boty, textil, nábytek a sklo. Zahleděli se na západní trh a nepochopili, že naše poloha nám nabízí otevřený trh směrem na východ. Či spíše se tohoto průmyslu zmocnili proto, aby jej zlikvidovali za úplatek jako nežádoucí konkurenci pro západní trh.
A ještě něco: začněte se učit ruštinu, mladí nadějní obchodníci a manažeři. Zlatý důl se otevírá nejen v Moskvě, ale i za Uralem, daleko od Moskvy. Zkušenost praví, že srdce ruského partnera se otevírá doširoka v okamžiku, když nemusí mluvit anglicky. A trénujte se v popíjení vodky místo usrkávání whisky.

9.6.- Byla to velká ubohost. Krajně nezajímavé, bez humoru

Takto zhodnotil předvolební kampaň do Evropského parlamentu (EP) viceprezident Rady pro reklamy Jiří Mikeš. Zřejmě se celkem správně domnívá, že celý EP je jen pro srandu králíkům a že to měli kandidující strany, hnutí i nehnutí či neshnutí i ohnutí dát otevřeně najevo. Měli se jasně přiznat k tomu, že jim jde jen o ty prachy za každý hlas a alespoň diváky i posluchače rozhlasu trochu pobavit. Tak například Balbínova recesistická strana získala takto v posledních parlamentních volbách celých 300 000 korun. Nejspíše to propili, pašáci. To Hašek musel pro svoji Stranu mírného pokroku v mezích zákona konat ponižující sbírky, aby bylo za co chlastat. Doufejme, že v nastávajích volbách mistr Hutka získá trochu větší balík. Idiotů, kteří tuto stranu budou volit se najde dost.
Nevíme jen, jedná-li se v případě zmíněného pana reklamního viceprezidenta (podprezidenta) o onoho proslulého kocoura Mikeše, který se také v reklamě vyznal velice dobře a dodnes nacházíme nesmazatelně otisk jeho mediálního obraz v paměti dnes již dospělých voličů. V reklamě a v politice jde skutečně především o zábavu, nic jiného ani poučený občan nečeká. Jíst se to nedá a tak jde o ony známé hry. Chléb od politika ani od reklamy může očekávat jen naprostý blb. Politik vám především sáhne do kapsy pro vaše-jeho peníze a reklamu zaplatíte v ceně těch výrobků, které se v ní vychvalují. Nejdou totiž na odbyt a je vyzkoušené, že je lepší občana zblbnout, než mu něco nabízet se slevou. Platí přece taková úměra, že co je drahé, je také kvalitní. Proto máme tak skvělé a kvalitní politiky.

7.6.- Volby do Evropského parlamentu jsou za dveřmi.

Volby do Evropského parlamentu se blíží a volební lístky se již objevily v našich poštovních schránkách. Organizování i těchto voleb nás bude něco stát. Za nadcházející volby do Evropského parlamentu zaplatí čeští daňoví poplatníci podle oficiálních odhadů více než 410 miliónů korun, podle některých odhadů až 900 milionů. Strana či politické uskupení, které dosáhne alespoň jednoho procenta voličů, dostane za každý hlas voliče 30 korun. To je zřejmě hlavním důvodem, proč se voleb zúčastňuje řada pidistran, které nemají reálnou šanci získat alespoň jedno z oněch 24 křesel. Může to být ale docela zajímavý příspěvek do stranické kasy. Další milióny investují do svých europoslanců jednotlivé politické strany a hnutí v rámci předvolební kampaně. A ročně nás 24 poslanců bude stát dalších 180 milionů za jejich platy bez dalších režijních nákladů. Jen provozní náklady na provoz nové elegantní budovy ve Štrasburku se ročně pohybují kolem 170 milionů euro (5 miliard 330 milionů korun !!!). Kolik stojí celkem roční provoz Evropského parlamentu včetně všech nákladů na dopravu a platy pomocného personálu není možné nikde zjistit. Není divu, tato částka by asi přiměla občany v zemích EU začít přemýšlet o tom, k čemu jim vlastně tato instituce je.
Po našem vstupu si už ale nemůžeme vybírat, zda Evropský parlament (EP) potřebujeme či nikoliv. Je to instituce dosti odlišná od národních parlamentů, v něčem se spíše podobá našemu senátu, který mnozí považují za zbytečný.
Poslanci EP jsou voleni přímou volbou každých pět let. První přímé volby byly teprve v červnu 1979. Poslanci jsou voleni systémem poměrného zastoupení v tajné volbě všemi občany EU staršími 18 let. Voleným poslancem se může k kterékoliv zemi stát i občan jiné země EU, pokud jej do voleb kandiduje některá místní řádně zaregistrovaná politická strana nebo hnutí. Proto může u nás kandidovat Viktor Kožený, který je občanem Irska. Sice si tam svoje občanství za podivných okolností "koupil" od vlády, ale zatím je jeho irské občanství platné. A SNK sdružení nezávislých a Evropští demokraté například kandiduje Silvano Pedretti, občan Francie nebo Giuseppe Maiello, občan Itálie kandiduje za Korunu českou, monarchistickou stranu Čech, Moravy a Slezska. Zajímavostí je, že v Belgii, Lucembursku a Řecku mají občané povinnost volit.
Parlament měl dříve 626 členů, přičemž počet členů z jednoho státu byl určen Smlouvou o Evropské unii (Maastrichtská smlouva). Smlouva z Nice zvýšila maximální počet poslanců na 732 a změnila početní zastoupení jednotlivých zemí, aby tak vytvořila místo pro budoucí nové členy EU. Česká republika bude mít v EP 24 poslanců. Sídlem EP je Strasbourg, ale parlament pracuje také v Bruselu a Lucemburku.
Ačkoliv EP nevytváří zákony jako národní parlamenty, smlouvy přijaté od roku 1992 značně rozšířily pravomoce EP. Základní pravomoce EP jsou legislativní, rozpočtová a kontrolní. Také politická role parlamentu v EU postupně roste.
Maastrichtská smlouva umožnila EP spolurozhodovat s Radou EU o návrzích zákonů. Parlament tak společně s Radou přijímá zákony navržené Evropskou komisí. Parlament musí s návrhem zákona souhlasit, jinak takový návrh nevstoupí v platnost. Spolurozhodování se vztahuje, mimo jiné, na volný pohyb pracovníků, ustanovení vnitřního trhu, výzkum a technologický rozvoj, životní prostředí, ochranu zákazníků, vzdělání, kulturu a zdraví. V dalších oblastech EP pouze vyjadřuje svůj názor (např. daně).
Evropský parlament se nemůže vyjadřovat k příjmům, ale k výdajům EU ano.
Vykonává demokratický dohled nad všemi institucemi EU, zvláště pak nad Komisí (obdoba národních vlád). Disponuje pravomocí schválit nebo zamítnout jmenování komisařů (ministrů) a má také právo odvolat Komisi jako celek.
Jednotliví poslanci EP se začleňují podle své politické orientace do politických skupin - klubů :

  1. Evropská lidová strana a Evropští demokraté (EPP/ED) - 295 poslanců, předseda: PÖTTERING, Hans-Gert (Německo)
  2. Strana evropských socialistů (PES) - 232 poslanců, předseda: BARÓN CRESPO, Enrique (Španělsko)
  3. skupina Evropské federace liberálních, demokratických a reformních stran (ELDR) - 67 poslanců předseda: WATSON, Graham,předseda strany ELDR
  4. Konfederovaná skupina evropské sjednocené levice/Severské zelené levice (GUE/NGL) - 55 poslanců, předseda: WÜRTZ, Francis (Francie)
  5. Zelení/Evropská svobodná aliance (Verts/Alliance libre européenne; Green/European Free Alliance) - 47 poslanců (statut pozorovatele má v této skupině od listopadu 2001 i občanské sdružení Svaz moravanů). Předsedové: COHN-BENDIT, Daniel (Francie), FRASSONIOVÁ, Monica (Belgie)
  6. Unie pro Evropu národů (UEN) - 30 poslanců, předseda: PASQUA, Charles (Francie)
  7. Evropa demokratická a různorodá (Europe of Democracies and Diversities, EDD) - 18 poslanců, předseda: BONDE, Jens-Peter (Dánsko)
  8. bez příslušnosti (NI) - 44 poslanců
Přeji vám mnoho úspěchu a šťastnou ruku při vaší volbě našich milých europoslanců. Pokud se ovšem voleb zúčastníte. Pokud nikoliv, vězte, že se může klidně stát, že nás budou v EP zastupovat naši nezničitelní komunisté. Protože jejich straníci a sympatizanté půjdou volit všichni.
Prameny:
http://europa.eu.int/institutions/parliament/index_cs.htm
http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%BD_parlament
http://www.evropsky-parlament.cz/
http://www.europarl.eu.int/home/default_cs.htm

4.6.- Proč nejsou na trhu jednoduché až triviální mobily?!

Po dlouhém boji jsem se nakonec odhodlal se rovněž zapojit do majoritní společnosti majitelů mobilů. Jednak proto, abych se mohl připojit přes mobil na internet, jednak jsem uznal, že když vás může rodina a přátelé kdekoliv a kdykoliv sehnat, je to užitečné. I když někdy otravné. Ale koneckonců se dá mobil vypnout.
Při zvládání technologie mobilmanie jsem ale zjistil, že i ty nejjednodušší mobily jsou nesmyslně plné hromady naprosto zbytečných funkcí, které uživatel s netechnickou orientací a zejména se špatným zrakem nezvládne. Klávesnice jsou natolik miniaturní, že například postarší nešikovný důchodce není schopen využít oněch nesmírných výhod esemeskování, že se plete při volbě čísla, na které by rád zavolal a že je naprosto bezradný, když mu mobil z neznámých příčin odmítá kamkoliv zavolat. Pro samotný nákup zejména u zapakovaných go sad potřebuje nutně asistenci zkušeného profesionála, který mu mobil složí dohromady, vysvětlí jak a kdy jej dobíjet (5 x vybít a zase nabít !!!), kde do té potvory nacpat nějaké peníze (nejlepší je Sazka).
A to nehovořím o našich spoluobčanech, kteří jsou skutečně a úředně mentálně retardovaní, kteří by ale také rádi telefonovali. Nebylo by od věci, aby se na trhu objevily naprosto triviální mobily zbavené zbytečného balastu funkcí, které většina uživatelů nikdy nepoužije a kterým proplétání se labyrinty nabídek jen komplikuje život. A měly by být velice laciné. To bude ale asi hlavní problém, proč jsou další a nové modely neustále doplňovány o hromady funkcí včetně nesmyslných nekvalitních digitálních fotoaparátů, v poslední době i možností přijímat televizní program. Tímto hromaděním balastu se totiž výrobcům daří držet ceny stále na stejné úrovni. A tak se můžeme dočkat časem nejen mobilu s vodotryskem, ale i se splachovacím záchodem.

3.6.- Kdo vlastně plánuje a řídí teroristické útoky?

Americká ropa při ceně 42 dolarů za barel právě podražila o více než pět procent. Jde o nejvyšší cenu, kterou newyorská burza zaznamenala za 21 let obchodování s ropou. Zdražování mají na svědomí neustálé útoky Al-Káidy a dalších radikálů, zejména pak poslední útok v Saúdské Arábii, při kterém přišlo o život 22 osob na trhu vyvolal obavy z politické nestability v zemi, která je největším světovým vývozcem nafty. Byl to už druhý útok v této zemi za poslední měsíc a oba mířily na ropný sektor. Žádná ropná zařízení při tom zasažena nebyla. Podle všelikých ekonomických i politických analytiků mohou být poslední akce radikálů počátkem koordinované ofenzívy Al-Káidy s cílem narušit ropné dodávky největšího producenta nafty - Saúdské Arábie a otřást tak světovými ropnými trhy a celou globální ekonomikou.
Je tu ale také druhá možnost: Saúdové jsou ve skutečnosti v tajném spojení s teroristy a plánují s nimi útoky proto, aby se jim zvýšily zisky. Už od dob starého Říma se přece umíme zeptat: Cui bono, cui prodest? Neboli v čí prospěch, komu to prospívá? Vyšší ceny, vyšší zisky i pro Saúdy. Koneckonců, vydělají na tom i mezinárodní ropné společnosti. Až budou útoky směřovat přímo na ropná zařízení, můžeme uvažovat jinak.

2.6.- Pořádný déšť je přece to, co potřebujeme.

Máme všichni takovou sluneční mánii: každý den, kdy nesvítí slunce se všichni už po předpovědi počasí tváříme preventivně zachmuřeně až nasr.... Neustále pohlížíme s obavami na zataženou oblohu a děsíme se okamžiku, kdy se spustí déšť. Jistě, psychologové nás horem dolem přesvědčují, že slunce přináší veselou náladu, zatímco déšť jen chmury a chandru, nověji deprese. Přitom naši předkové zemědělci byli vděčni pánubohu za každou kapku, protože moc dobře věděli, že bez vláhy se na poli nic neurodí.
Naše země nemá žádné jiné zdroje vody, než tu vodu padající z nebe. A tato voda zase všechna postupně z našeho území odtéká. Čím je civilizace pokročilejší, tím tato voda odtéká rychleji. Současné zastavování orné půdy kolem velkých měst dále snižuje zásoby podzemní vody, protože pole se mění v betonové chodníky a asfaltové silnice. Spodní vody jsou čím dál tím více kontaminované z různých podnikatelských aktivit a skládek.
A když pořádně zaprší jako za starých časů, všichni jsou plni hrůzy z toho, že se jim zatopí sklep nebo podzemní garáž s jejich miláčkem, volají hasiče a televizní zpravodajové se předhánějí v líčení těch strašlivých hrůz, jak skrze jednu vesnici protekla polovina půdy splavené z okolních polí. Inu, protekla proto, že místní zemědělci jsou docela obyčejní idioti, kteří pokračují na polích vybudovaných komunistickými rozorávači mezí a hlavně orají a vláčejí dolů po svahu místo po vrstevnici. Stačilo by udělat pár mezí na místech, kudy se při bouřce valí voda z pole na silnici a do vsi, přidat na správných místech nějaký ten remízek s pár stromy a křovím.
Proto se pokusme zavést kult životodárného boha deště, který zalije žíznivá pole a lesy, umyje zaprášená města a doplní zásoby podzemní vody. Na rozdíl od slunce nám nepřináší žádnou rakovinu kůže, jen uklidňující lázeň na nervy. Jen si přiznejte, kdy jste naposledy poslouchali kapky dopadající na hladinu nebo alespoň vodu zurčící v okapu. A když prší jako z konve, je nejlépe se vypravit do lesa na houby. Je tu jeden problém: ve městě žádná hladina s kapkami deště nebývá, okapy u paneláků nejsou a les není.

1.6.- Petr Bartoň zvaný "landsmanšaft" je hlupák.

Petr Bartoň z pražské kanceláře Sudetoněmeckého landsmanšaftu se svěřil nedávno o tom, co jej nejvíce trápí. Že téma sudetských Němců je v Česku živé a že někteří čeští politici jsou ochotni mluvit s ním jen potají. "Jsou věci, kterým nerozumíme - odkud pochází ono nadšení pro Edvarda Beneše?" divil se a podtrhl i roli dialogu, k němuž jsou podle něj na české scéně ochotny spíše menší z hlavních politických stran, a to KDU-ČSL nebo US-DEU.
Nepochopil, že nebýt exilové vlády Edvarda Beneše, tak dnes nejspíše žádné Česko neexistovalo: část by zabralo Velké Polsko, zbytek by byla Sudetská německá spolková republika s hlavním městem Prag okupovaná po válce americkými jednotkami, které by měly ještě dnes vojenskou základnu v Plzni. Poválečné Československo by vůbec nevzniklo, Slovensko by buď bylo Slovenskou socialistickou republikou v rámci Svazu sovětských socialistických republik (SSSR) nebo by je zabrali celé Maďaři.
A svými výroky o ochotě k dialogu ze strany pomlčkových stran KDU-ČSL a US-DEU jim dělá medvědí službu. Ještě pár takových výroků a do příštího parlamentu se nedostanou ani lidovci. Naši voliči jsou napříč politickými stranami na takové pikle alergičtí.

31.5.- Jak rozmnožit český národ ?

Politici, sociologové a jiní většinou samozvaní specialisté na rozmnožování tvora zvaného homo sapiens se předhánějí v návodech a plánech, jak vyřešit problém trvalého neudržitelného snižování porodnosti české, moravské i slezské populace. Nejkomičtější jsou pokusy socialistické vlády v oblasti přídavků na děti - nejprve všem, pak jen někomu a nakonec opět všem. Hezký byl nápad společného zdanění obou manželů, proti kterému se ale zuřivě postavili (či spíše postavily) zástupci svobodných matek a nemanželských dětí. Spousta heterosexuálních párů žije na hromádce bez sňatku jen proto, že tak získá vyšší státní podporu pro výchovy svých dětí. Legrační až mezinárodně komická byla bitva o pětiprocentní DPH na dětské jednorázové plenky, která stejně neskončila, protože bruselští úředníci jsou stále proti.
Jistě, různé sociální a ekonomické výhody mohou zlepšit těžkou ekonomickou situaci mladých rodin zejména s více dětmi. Ale žádní skvělí, dynamičtí mladí lidé se nedají do plození potomků jen proto, že získají jakési finanční "dary" od společnosti. Plození dětí a vytváření velkých rodin s více než dvěma potomky mělo vždy docela jiné příčiny. V dobách našich zemědělských pradědečků a prababiček bylo užitečné mít více dětí, které byly využívány pro drobnou ale užitečnou práci. A také to bylo opatření zajišťující přežití rodu s ohledem na tehdejší vysokou dětskou úmrtnost. Ano, a také nebyla žádná spolehlivá antikoncepce.
V dnešní době může být hlavním motorem pro plození dětí masivní zejména mediální propagace velké rodiny s mnoha dětmi jako symbolu ekonomické úspěšnosti. Až bude český manažer, podnikatel, sportovec předmětem společenského posměchu, že nemá alespoň čtyři děti, pak se může něco změnit. A vůbec to nemusí záviset na skutečné ekonomické úrovni rodiny. Důležité je, abyste nebyli společensky nemožní proto, že jste bez dětí nebo máte doma jen jednoho ubohého jedináčka. Důkazem, že to funguje je fakt, že se například v evangelických komunitách mladí doslova předhánějí, kdo bude mít dříve alespoň tři děti. Nejde tu o peníze, ale o společenskou prestiž. Podobně to funguje například v americké společnosti, kde se politici chlubí veřejně se svými ratolestmi a média vědomě pěstují kult rodiny s dětmi.
Budoucnost národa je tedy v rukou mediálních manažerů, kteří by se mohli spiknout tentokrát k užitečné kampani s výrobci zboží pro nastávající matky a děti. To vše za podpory politiků, kteří by měli jít sami příkladem a předvádět se před kamerami v kruhu svých rodin s mnoha dětmi. Naposledy to docela dobře dělal zvěčnělý Josef Lux. Se senátory v této kampani počítat nemůžeme. Mají totiž zenit svého plodivého života již daleko za sebou. Jistou nadějí jsou hvězdy uměleckého nebe, kteří v tom sice většinou mívají poněkud zmatek díky svým častým rozvodům, ale v počtu potomků spíše převyšují ten český ubohý průměr. Tak tedy více dětí s rodiči zejména na obrazovkách a za krátkou dobu nám nebudou porodnice stačit.

27.5.- Mají být romské děti vychovávány v internátech?

Velvyslanec EU ve Slovensku Eric van der Linden poté, co se seznámil s životem Romů v osadách, doporučil, aby byly romské děti vychovávány v internátech. Podle jeho názoru by tak nebyly pod negativním vlivem svých rodin a mohly by dosáhnout mnohem vyššího vzdělání, než se děje dosud.
Evropská romská informační kancelář (ERIO), která na výroky velvyslance Van der Lindena upozornila, zaslala otevřený dopis prezidentovi Evropské komise s požadavkem na odvolání velvyslance z funkce. Jeho výroky jsou prý v rozporu se snahou Evropské komise prosazovat respekt vůči lidským právům a právům romské menšiny.
Evropská komise vzápětí jeho výroky označila za politováníhodné a nešťastné. Dokonce mu bylo doporučeno, aby napříště neposkytoval médiím žádné hovory na toto téma.
Zástupci Slovenských Romů mají ale opačný názor, považují Lindenův nápad za velice rozumný. Předseda Rady Romů Slovenska František Guľáš nesouhlasí s rozhodnutím Evropské komise, která nařídila van der Lindenovi zdržet se komentářů ohledně romských dětí, které by se měly umístit v internátních školách. Podle jeho názoru by van der Lindenovu myšlenku měli podpořit všichni zainteresovaní, hlavně slovenské ministerstvo školství. "Mohla by se tím změnit vzdělanostní úroveň v prospěch romské populace a postoj k vzdělání romské národnostní menšiny," tvrdí Guľáš. Zároveň by se tak v budoucnu posílila konkurenceschopnost romských uchazečů o zaměstnání ve státní službě, policii, ozbrojených silách, zdravotnictví či školství nejen na Slovensku, ale i v celé Evropě. Rada Romů Slovenska je připravena v případě neporozumění pomoci při osvětě v romských osadách, v městech a obcích a osobními pohovory s rodiči.
Zřízení internátních škol pro romské děti považují za správné i další romští představitelé na Slovensku, předseda Parlamentu Romů Ladislav Fízik, předseda Romské iniciativy Slovenska Alexander Patkoló a místopředseda Rady MVO romských komunit Tibor Loran.
Z těchto rozporuplných reakcí je patrné, že pohled tzv.odborníků na romskou problematiku ze zahraničí včetně úředníků Evropské komise nevyplývá z důkladné znalosti místních poměrů. Internátní školství je přitom například ve Francii nebo v Británii velice rozšířené. Využívají je přitom nejen sociálně slabší vrstvy.
Základní nevyřešenou otázkou tedy zůstává, zda se mají Romové individuálně integrovat do majoritní společnosti nebo se má pěstovat a rozvíjet jejich kmenový život v izolaci. Praktické příklady jasně dokazují, že ti Romové, kteří dosáhli vyšší úrovně vzdělání a jsou z nich kvalifikovaní žádaní zaměstnanci, se od své širší rodiny oddělili.
Pokud se Slovensku podaří jít touto cestou, budeme mít možnost jejich zkušenosti převzít bez zbytečných diskuzí teoretiků, kteří zatím nedokázali vytvořit nic, co by skutečně romskou otázku vyřešilo.

26.5.- Američané předají vládu a zůstanou.

Americký prezident George Bush ve svém posledním projevu hájil postup Spojených států v Iráku. Američané podle něj vytrvají, dokud v zemi nebude svoboda a demokracie. Bush stanovil pětibodový plán pro demokratický Irák, jehož prvním bodem je předání plné suverenity iráckým úřadům na konci června s tím, že jednotky koalice v zemi zůstanou pod americkým velením. Hlavním smyslem jeho projevu bylo ovšem posílení vlastní pozice před nastávajícími prezidentskými volbami.
Bush si zřejmě ne příliš pečlivě přečetl něco o tom, jak postupovali Američané po vyhrané a skončené válce v Německu. Také tehdy předali vládu Němcům a americká armáda zůstala v zami. Ostatně je tam dodnes. Jenže Iráčané nejsou poslušní Němci, nebojovali "civilizovaně" do posledního muže. Místo toho se zbaběle rozutekli i se zbraněmi domů, nekonala se oficiální kapitulace Saddámovy vlády, nekonaly se žádné Norimberské procesy, dokonce ani ten se Saddámem.
Předpovídám, že se to spíše vyvine podobně jako ve Vietnamu: americkým občanům dojde trpělivost a nebudou chtít, aby umírali další Američané, Iráčané nenechají partyzánského neboli teroristického způsobu boje a nakonec bude odchod Američanů chápán jako porážka. To jen posílí arabský odpor proti všemu západnímu, křesťanskému i židovskému. Odpor proti naší zkorumpované, zkažené civilizaci s vepřovým, chlastem, prostitucí, neokolonialismem a neschopnou OSN. Tuto nepovedenou civilizaci je třeba zničit a zavést po celém světě nový řád.
Problém je v tom, že se na tom novém řádu nemohou představitelé muslimů dohodnout. Jedni jsou pro plíživé metody infiltrace (Německo, Francie, Británie, Španělsko), jiní pro ozbrojený boj. Hlavní patálie je však v tom, kde na ten nový řád vzít peníze. Až se to vyřeší, nastane svatá muslimská válka mezi spoustou vůdců, kteří by to chtěli řídit. Do toho vtrhnou Číňani a všechny rozpráší. Pak nastane nová, tzv. žlutá éra lidské rasy.

25.5.- Džendr budžet ala hrdý buďžes.

Euevropská řeč česká má mnoho nových krásných slov a slovních spojení, které nám pomáhají se dorozumět s ostatními národy nové šťastné Evropy, aniž bychom se zabývali trapnými pokusy o vytvoření adekvátního českého slova či výrazu. S pohlavními studiemi jsem se již vyrovnal a říkám jasně a srozumitelně gender studies nebo džender studia podle toho, jak jsem se právě vyspal.
Pomohu vám se obohatit o další výraz z tohoto pohlavního oboru, který se pochopitelně nedotýká pohlavních orgánů, ale zabývá se ženami a muži vcelku. Po našem vstupu do Evropy se ukazuje býti aktuálním i pojem "gender budgets", někdy také napolovic přeložené "gender rozpočtování" neboli správně česky pohlavní rozpočtování či jak to přeložila moje věcně neinformovaná žena "pohlavní rozpočty". O co se vlastně jedná? Zde je oficiální definice ministerstva práce a sociálních věcí, které se kromě jiného zabývá i pohlavími:
Genderové rozpočtování je aplikací gender mainstreamingu v rozpočtovém procesu. Jedná se o zhodnocení rozpočtů z hlediska genderu, v němž se na všech stupních rozpočtového procesu a restrukturalizačních příjmů a výdajů bere ohled na otázku pohlaví s cílem prosazování rovnosti žen a mužů.
Gender mainstreaming je proces (re)organizování, zlepšování, rozvíjení a vyhodnocování politických procesů tak, aby bylo na všech úrovních a ve všech stadiích zapracováno hledisko rovnosti žen a mužů, a to prostřednictvím všech aktérů, kteří se běžně podílejí na politickém rozhodování."
No vidíte. Je to krásný jazyk, ta úřední novoeuročeština. Dokonce máme místo jednoho džendr budžet pojmy dva. A už je vám jasno. Až se vám budou ve vaší obci snažit utratit zastupitelé všechny peníze za fotbalový stadion, nesmí to udělat. Polovičku na stadion a druhou třeba na útulek pro opuštěné ženy. A naopak. Prostě se musí to utrácení vybraných daní provádět rovnoměrně pro veřejné potřeby obou pohlaví.
Pramen: Poradní výbor Evropské komise pro rovné příležitosti žen a mužů - stanovisko k genderovému rozpočtování

24.5.- Kolem "iráckých" fotografií je nesmyslný mediální rozruch.

Američtí dozorci a dozorkyně si udělali pár fotografií na památku ze své anabáze do Iráku, ze své účasti z války, ve které jim jde o život. Nejspíše některé vězně ponižovali a dokonce i použili "zostřenou" metodu výslechu zatčených teroristů či partyzánů nebo bojovníků za svobodný Irák bez Američanů. Vypadá to, že i na pokyn svých nadřízených. Za druhé světové války se v podobných případech při odmítnutí spolupráce střílelo do týlu, případně se nechali nastoupit civilisté a každý desátý byl zastřelen. A Němci se u toho také fotografovali, je to taková tradice, válečný folklór.
Je to totiž válka a ve válce se dějí takové věci, které si politici a obyčejní občané jen obtížně představují, ba je ve své velké většině odmítají. Ale ve válce to jinak nejde: jsou tu proti sobě dvě strany, které si vzájemně usilují o život a to velice důrazně a bez lítosti. Není to žádná policejní operace s obušky, slzným plynem, studenou vodou a nanejvýše gumovými projektily. Každá zbraň je nabita ostrými náboji, které vám udělají do těla takovou díru, že se z toho nejspíše nevzpamatujete. Když se budete projíždět v obrněném voze či tanku a dostanete zásah protitankovou raketou či obyčejným pancerfaustem, roztrhá vás to na kousíčky a rozmetá do širokého okolí tak, že do vaší zinkové rakve nebude co seškrabat.
Poněkud větší tvrdost amerických vojáků při zacházení s vězni pramení ještě z jedné věci: zpracováni propagandou očekávali, že je budou Iráčané vítat s nadšením nad svržením nenáviděného masového vraha. Jenže se tak prakticky nestalo, jen někde se konalo jakési vítání a svrhování Saddámových soch ve snaze něco dostat zadarmo od "osvoboditelů". Největší radost z příchodu Američanů měli ti Iráčané, kteří si v nastalém zmatku nakradli něco státního majetku z vyrabovaných muzeí a státních úřadů včetně škol. Ostatní Iráčané se spíše snaží stát se národními hrdiny poté, co Američané tuto zemi opustí. Pak třeba za zabití několika Američanů bude i trafika.
Vlezlí novináři a pseudohumanisté teď pranýřují "zvěrstva", kterých se dopouštěli Američané v iráckých věznicích. Ovšem i Iráčané si počínají poněkud nehumánně, když vraždí na potkání kohokoliv jen proto, aby jistí domácí politici a kmenoví náčelníci mohli obsadit výhodné posty v budoucí státní správě s cílem pokračovat v okrádání iráckého lidu, které dovedl Saddám do naprosté dokonalosti.
Za to, že jsou američtí vojáci v Iráku a páchají tam zřejmě jisté nepřístojnosti, za to není pranýřován a vsazen do vězení americký prezident či ministr obrany, který je tam poslal. Americký lid totiž chápe lépe než my, že hlavním motorem pohánějícím naši západní civilizaci je nafta. Pár pseudohumanistických novinářů a bojovníků za lidská práva nemůže zastavit realizaci cílů, které si stanovila americká vláda ve své koncepci zajištění energetického rozvoje. Protože bez nafty by vypukla ve Spojených státech občanská válka. A nejen tam. Jen si to zkuste představit!

21.5.- Nabíjíte správně vaše akumulátory?

Akumulátorové články, by se měly před prvním použitím tzv. naformátovat. Tento proces znamená, že baterii několikrát za sebou nabijete na plnou kapacitu a poté ji zcela vybijete. Tento proces je možné opakovat jednou za tři měsíce, aby se udržela kapacita baterie. Ta totiž u některých technologií (Ni-Cd, Ni-MH), může být snížena v důsledku „paměťového efektu“.
Paměťový efekt nastává v okamžiku, kdy je dlouhodobě článek nabíjen v okamžiku, kdy ještě není zcela vybitý. Baterie si tuto hodnotu „zapamatuje“ a postupně se k ní blíží jako k nejnižší hodnotě. Akumulátor se pak může jevit jako že ztrácí kapacitu, rychleji než je obvyklé. Právě již zmíněné pravidelné formátování by mělo tento efekt omezit.

Spoustu podobných užitečných rad najdete v článku Jak na baterie a akumulátory Romana Všetečky na Technetu.

20.5.- Microsoft se přestěhoval.

Hlavní a dnes už jediným sídlem českého Microsoftu je stále Praha 4, ale blíže metra i dálnici. Nová adresa je: Microsoft s.r.o. BB Centrum, budova Alfa Vyskočilova 1461/2a 140 00 Praha 4. Je to jednu stanici autobusem od metra Budějovická na trase C nebo přímo u výjezdu do Michle z dálnice od Brna.
Podrobnosti najdete na stránce http://www.microsoft.com/cze/mscorp/. A pozor: Microsoft má také nové DIČ, které se s účinností od 1. května mění na CZ47123737.


Home
Home

[CNW:Counter]

Creative Commons License
Ahasweb, jehož autorem je Jan Bílek, podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko
.