Rozhlasový pořad Historické obzory nám nedávno představil zajímavou orální metodu. Martina Lustigová si v něm povídala s Petrou Schindler-Wisten, která se ve své analýze rozhovorů s bývalými disidenty a komunistickými funkcionáři zaměřila na jejich rodinné prostředí. Tyto milé dámy si ale nepovídaly o svých orálních zkušenostech s významnými muži. Nejednalo se o sex, ale o historii, neboli šlo o orální podání historie a to přímo z úst disidentů a komunistů. Já bych k tomu ještě doporučil přidat v rámci této srovnávací historie ještě srovnání toho, co psaly komunistické noviny a komunističtí spisovatelé a co se psalo v dílech disidentů. Otázkou zůstává, zda takto získaný "analytický" pohled na historii nebude spíše obrazem toho, co si myslíme, že se v těch letech odehrávalo. Co se skutečně odehrávalo v této minulé skutečnosti, se nikdy nedozvíme. Žádné prameny tady nepomohou a studium orální historie jen podporuje moje přesvědčení o nepopsatelnosti toho, co již minulo. Jen si zkuste opravdu objektivně popsat do všech detailů váš včerejší den a to včetně všech událostí, které do vašeho života zasáhly nebo nějak ovlivnili vaše dnešní myšlení, chování a jednání. Zjistíte tak, že se vám to nemůže podařit ani kdybyste měli k dispozici dvacetičtyřhodinový televizní záznam vašeho včerejšího života. O paradoxních výsledcích zkoumání "orálního" podání historie svědčí malý citát: "Státní bezpečnost třeba využívala šikanování dětí ve škole k tomu, aby disidenty nějak znemožnila nebo aby přestali se svou činností. Děti se pak snažily mít samé jedničky, aby se pak dostaly dál na školy. Takže to byly takové formy nátlaku, které tehdejší moc využívala. Někteří disidenti to ale vidí jako docela pozitivní věc - z jejich dětí se stali pilní studenti, kteří po roce 1989 měli možnost dál pokračovat, a byli to vzdělaní lidé." Takže je nanejvýš vhodné, abychom pro zvýšení úrovně našeho školství opět zavedli komunistický režim, který by nám tak za pomoci politické represe nechtíc vytvořil novou, inteligentní a vzdělanou generaci našich příštích vládců, kteří by se uchopili moci po dalším sametovém převratu. Protože ta nejlepší umělecká díla se vždy rodí v nouzi a bídě a skutečné charaktery se kovají v útlaku a pronásledování. O tom nás nakonec nejlépe přesvědčují výsledky orální historie. Prožijte dnešní den, jak nejlépe umíte, aby vás zítra někdo nepomluvil. Mohli byste se tak dostat do historie. Já si například zajdu s přáteli do hospody Na ledárnách na pár piv, dobrou večeři a na pár dobrých řečí o historii.
20.2.2007 [Trvalá adresa článku.]
