...Na náměstí Nebeského klidu byly obrovské tribuny a vysoko nahoře stál Mao. Pod ním dole byly tribuny pro nižší kategorie, jako byli velvyslanci a podobně. Stáli jsme tam s tátou a najednou se veliký Mao sebral a sešel po takovejch schůdkách. Kráčel po tribuně, tu a tam někomu podal ruku… A najednou došel ke mně a už třese mou pravicí. Dlouho jsem si ruku nemyl...
...Já si taky myslel, zrovna tak jako Dubček, že socialismus s lidskou tváří může být řešením. Rozumíte, já si v té době neuměl absolutně představit, že se může něco změnit. Pro mě byl komunismus v Sovětském svazu něco, co je absolutně navždycky. Myslel jsem si dokonce, že všecky takové ty trampoty a těžkosti a prosakující zprávy o zločinech, třeba o stalinských koncentrácích, jsou taková daň, kterou my, kteří milujeme socialismus a považujeme ho za spravedlivou cestu pro lidstvo, platíme. My jsme ti, kteří neseme tíhu světa, co nakonec skončí zničením kapitalismu na celém světě a nastolením spravedlivého řádu. My platíme tím, že stojíme třeba frontu na maso. My jsme byli ti hrdinové, kteří to celé nesli na svých zádech...
...Táta říkával, že když se kácí les, lítají třísky, to si pamatuju...
Ukázky jsou z knihy Jaromíra Štětiny Život v epicentru.
Štětinův současný boj za zákaz jeho bývalé rodné strany je oslavován v tisku i v televizi. Nemohu toto nadšení sdílet, protože soudruhovi Štětinovi nevěřím ani půl slova, nevěřím v jeho čestné pohnutky. KSČ/KSČM je zločinecká organizace podobná například mafii nebo některé tajné službě. A z takových firem se, jak je obecně známo, nikdy neodchází. A tak mě jeho dnešní nadšení v boji proti komunistům spíše vede k domněnce, že je stále ve službě a kampaň vede jen proto, aby se mohli naši komunisté ještě vehementněji dožadovat ochrany svých lidských práv a to nejen u nás, ale vyhrožují i pohnáním Česka před Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Co bude dál? Nejspíše se k tomuto soudu brzy obrátí i neonacisté s žádostí o rehabilitaci Hitlera. Koneckonců to byl jen nešťastný duševně chorý a osamělý muž, který se například zasloužil o automobilismus. Volkswagen je přece jeho dítě. A my nemůžeme řádně slavit ani jeho narozeniny a nosit na rameni ten krásný hákový kříž! Přitom rudé vlajky komunistů jsou povoleny. A co soudruh Lenin? Ten se zasloužil o praktické prosazení myšlenek velkého Marxe a překonal jej dokonce tím, že vyvrátil jeho teorii o tom, jak komunistická revoluce vznikne v té nejrozvinutější kapitalistické společnosti. A co soudruh Stalin, ten známý bankovní lupič a vrah národů. Málem se mu ale podařilo vybudovat komunistický velestát a kdyby to jeho pohrobci nezmastili, mohl být soudruh Štětina dnes třeba i generálním tajemníkem KSČM a rád by kandidoval i na prezidenta. Ale co my víme, třeba se chystá na dráhu diplomata a chtěl by velvyslancovat v Pekingu. Tam totiž ten jeho dávný sen o zničení kapitalismu uskutečňují. Zcela v duchu myšlenek jeho milovaného Maa, na jehož stisk ruky si stále pamatuje, tam budují nový svět: sociálkapitalismus se svinskou tváří, s politickými vězni a popravami. Jen tak dál, soudruhu Štětino.
12.3.2007 [Trvalá adresa článku.]
