Václav Klaus obdržel dopis od Výboru pro energii a obchod Sněmovny reprezentantů amerického Kongresu, který se zabývá problematikou lidského působení na globální oteplování a klimatické změny. V souvislosti s tím, že druhým osloveným je bývalý viceprezident Al Gore, požádal Výbor v této souvislosti prezidenta, zda by pro toto Kongresové slyšení, odpověděl na tyto otázky:
Pokud jde o to, zda a jak člověk přispívá ke klimatickým změnám a s vědomím povinností vůči našim občanům: co by podle Vašeho názoru měli zákonodárci brát v úvahu, když se zabývají klimatickými změnami?
Jak by vládní politika měla řešit výskyt a následky klimatických změn a do jaké míry by se měla soustředit na regulaci emisí skleníkových plynů?
Jaký budou mít různé scénáře politického řešení této otázky, se kterými jste se setkal, vliv na národní ekonomiky, na spotřebitele, na vytváření pracovních míst a budoucí inovace?
Jaký dopad a účinnost budou mít politiky založené na principu „omez a obchoduj“ (tzv. „cap-and-trade policies“) na zmírnění hrozeb spojených s klimatickými změnami a naši schopnost čelit těmto hrozbám v budoucnu?
Jaká je morální zodpovědnost vyspělých zemí vůči zemím rozvojového světa? Měly by se vyspělé země pustit do programů, které významně omezí emise, zatímco rozvojové země mohou pokračovat v navyšování emisí v nezmenšené míře?
Václav Klaus na tyto otázky Kongresu USA odpověděl, a jeho odpovědi byly včera zveřejněny na stránkách www.klaus.cz. Protože je možné, že časem bude tento soubor smazán, uveřejňuji jeho kopii jako dokument.
Je to delší čtení, a tak přímo zde máte jen Klausovu odpověď na první otázku: Mým cílem není dalšími argumenty přispět do vědecké klimatologické debaty o těchto jevech. Jsem však přesvědčen o tom, že vědecká debata na toto téma dosud nebyla dostatečně hluboká a seriózní, a že proto neposkytla zákonodárcům nesporný základ pro jejich rozhodování. To, co mě skutečně znepokojuje, je způsob jakým jsou témata související s životním prostředním zneužívána různými politickými nátlakovými skupinami k útoku na principy, které jsou základem svobodné společnosti. Ukazuje se, že v diskusi o klimatických změnách nejsme svědky střetu různých názorů na životní prostředí, ale střetu názorů na lidskou svobodu.Jako někdo, kdo prožil většinu svého života v komunismu, se cítím povinen říci, že největší hrozbou pro svobodu, demokracii, tržní ekonomiku a prosperitu na počátku 21. století není komunismus nebo jeho různé měkčí varianty. Komunismus byl nahrazen hrozbou ambiciózního environmentalismu. Tato ideologie hlásá, že jí jde o ochranu Země a přírody, a pod tímto sloganem – podobně jako kdysi marxisté – chce nahradit svobodný a spontánní vývoj lidstva určitým druhem centrálního (nyní globálního) plánování celého světa.
Tato a další Klausovy odpovědi vzbudily zuřivý ohlas enviromentalistů:
"Přirovnat ke komunismu environmentalismus jako společenské hnutí, jehož hlavním cílem je ochrana životního prostředí, to je opravdu nejsilnější možný kalibr. Tím pan prezident překračuje všechny meze," reagoval včera ministr životního prostředí a šéf Strany zelených Martin Bursík.
Zelení svůj vstup do vrcholové politiky založili na zelených tezích o blížícím se konci světa a nutnosti vyrábět elektřinu z větru, slunce a ze šťovíku za peníze daňových poplatníků, kteří zaplatí veškeré dotace. Na rozdíl od nich se domnívám, že protože veškeré fosilní zdroje energií všeho druhu vbrzku dojdou, vítr ani slunce nás nezachrání. Každá vrtule na kopci nebo baterie solárních článků musí být jištěna v pohotovosti stojící kapacitou tepelné či jaderné elektrárny, která se musí spustit v okamžiku, kdy přestane foukat vítr nebo svítit slunce. Správnou cestou je proto postupné, ale rychlé a drastické omezování spotřeby energií všeho druhu. Postupné ukončení letecké dopravy, kde se mrhá palivem nejvíce a výroba takových zařízení, které budou spotřebovávat zlomek dnes do luftu propalované energie. Zdražování paliv pro automobily a zavádění mýtného změní i současný nesmyslný způsob převážení surovin a zboží z jednoho konce světa na druhý. Domy se budou muset zateplovat nejen zvenku, ale ještě i zevnitř, zbytečná okna se budou zazdívat - zejména v panelácích - a nové domy budou muset mít metrové stěny s malými okénky s trojitým sklem a okenicemi. Vytápět se bude jen jedna místnost v bytě a k užitku přijdou našimi předky osvědčené svetry a jegrovo prádlo nebo nějaký ten nový outdoor komplet. Začne se vytápět odpadním teplem z kanalizace, používání úsporných žárovek bude povinné a přestanou se používat i mrazáky, průtokový ohřev vody elektřinou a řada dalších spotřebičů. To vše se uskuteční bez zásahů státu či EU, protože to zařídí do nebes rostoucí ceny energií.
Vědci budou dále spřádat své teorie o tom, kdy nastane konec světa, tedy toho našeho, technického. Měli by se ale raději zaměřit na to, kde získat nové zdroje energie a hlavně vymyslet, jak by se efektivně dala elektrická energie skladovat. Od dob pana Volta, Edisona a Tesly na nic nepřišli. Z uhlí i jaderného paliva se prostřednictvím páry vyrábí mohutný a silný proud elektrický proud neúčinnými technologiemi, které byly vynalezeny při vývoji parního stroje. Za sto let vymyslet jen kotel na uran, turbinu na páru a rozvod elektřiny pomocí drátů je podle mého katastrofálně málo. Pokud by státy měly něco finančně podporovat, pak vývoj nových technologií při výrobě a spotřebovávání energií.
Ano, Klaus podle Bursíka překročil všechny meze tím, že se jako politik "vmísil" do vysoce odborného bádání o tom, zda přijde doba ledová nebo naopak všechen led roztaje. Díky Klausovi se ale snad debata o konci světa dostane do reálnější polohy zaměřením mimo jiné i na zneužívání enviromentalistických hesel v boji o politickou moc.
22.3.2007 [Trvalá adresa článku.]
