Chceme radar nebo nechceme? Máme vůbec začít vyjednávat? Opět se náš národ rozdělil přibližně na dvě poloviny ve zmatené diskuzi o tom, co bude potom, když naše vláda a parlament rozhodnou, že si na našem území mohou Američané postavit protiraketový radar. Odpůrci hlasitě protestují, že se staneme objektem prvního úderu, protože nepřítel se bude snažit vyřadit nejdříve právě radary. Nejvíce protestuje levice včetně ČSSD společně s nejasně politicky vymezenými protiválečnými odpůrci, kteří celkem logicky varují před rozpoutáním dalšího zbrojení. Tito odpůrci radaru sice nemluví přímo o tom, kdo by vlastně bombardoval americký radar na našem území, ale je jasné, že mají na mysli Rusko, kterému se to celé pochopitelně nezamlouvá. Levice tedy vlastně označuje Rusko za našeho nepřítele! To je pozoruhodné, protože málokdo si dovede představit, že by se Rusové někdy v budoucnosti vydali na výboje a pustili se do vojenského konfliktu s USA a EU. Stejně tak je nepředstavitelné, že by se spojená vojska EU a USA pustila do dobývání Ruska, které by se zuřivě bránilo a začalo by atomovým útokem na americký radar u nás. Protože útočit na naši armádu by nemělo smysl, žádnou vlastně nemáme, jsou to jenom jakési rezervní policejní jednotky občas melouchařící v zahraničních misích po boku americké armády.
Takže tahanice kolem celkem bezvýznamného radaru jsou snad jen projevem vnitropolitického boje o koryta? Skoro to tak vypadá a tak dávám do mediálního kolotoče k procvičení další argument odpůrcům ale i obhájcům amerického radaru: jak na naše případné zapojení do celosvětové americké protiraketové obrany zareagují naši milí zahraniční investoři? Jednak by se mohli domnívat, že pokud bude americkým protiraketovým deštníkem chráněno i území Česka, pak budou chráněny i jejich investice u nás. Druhak by si ale jiní mohli myslet, že až nás ti Rusové napadnou (!), vyletí do povětří větší část našeho území i s jejich investicemi. Inu, nechtěl bych být v jejich kůži. Jisté ale je, že když tyto mezinárodní firmy investují své peníze například v Iráku, Rusku nebo v Číně, riskují mnohem více.
A tak se kloním k závěru, že tahanice kolem radaru jsou opravdu jen mediálním cvičením politických stran a různých mírových iniciativ s nejasným politickým zaměřením a další zkouškou hlasovací houpačky v našem parlamentu. Je to mediálně vděčné téma, je o čem psát. Jako antimilitarista sloužící v době kubánské krize a hrozící třetí světové války u postpétépé (Vojenské stavby) jsem proti jakémukoliv válčení a zbrojení. Naše ke krachu směřující technická civilizace se ale logicky mění v boj o poslední energetické zdroje a o tom to je. Jezděte méně autem, nelétejte letadly a nepřetápějte vaše byty a domy. Možná, že to válku o celosvětové zdroje energie na čas oddálí. Jednou k ní ale docela jistě dojde. Přeji krásný den, užijte si ho, dokud je čas.
28.3.2007 [Trvalá adresa článku.]
