Šéf letectva Ladislav Minařík zastavil až do odvolání výcvik na čtrnácti švédských stíhačkách Jas-39 Gripen. Generál se tak rozhodl poté, co koncem minulého týdne havaroval ve Švédsku stejný typ gripenu, jaký má ve výzbroji i česká armáda, tedy ten nejmodernější. Pilot havarovaného stroje při výslechu podle švédských médií řekl, že sedačka byla vymrštěna z kabiny při přistávacím manévru na severu Švédska a že on sám se katapultovat nechtěl. Letec dopadl s pomocí padáku na zem a nikdo nebyl zraněn. Podle velitele švédského letectva Mats Helgessona se starších modifikací gripenů nynější zákaz letů netýká proto, že systém odpálení pilotovy katapultáže je v nich jiný než u novějších strojů. Podle zdroje ze zvláštní vyšetřovací komise, jež zkoumá průběh a příčiny incidentu, fakta nasvědčují tomu, že pilot se svými pohyby v kabině katapultoval sám, aniž cokoli podobného zamýšlel. Z dostupných informací vyplývá, že katapultovací zařízení vystřelilo pilota z kokpitu při manévru, kdy stíhačka byla vystavena značnému přetížení. "S otevřenými ústy na to zírají Švédové a já na tom nejsem lépe. Něco takového nepamatuji," přiznává Minařík.
Pokud se tato tvrzení prokážou, potvrdí to nanejvýš pozoruhodný fakt, že se piloti stávají jen jakýmsi doplňkem nadměrně sofistikovaného technického zařízení. Můžeme pak už jen spekulovat o tom, že se toto zařízení nadané jistou inteligencí stará o bezpečnost a zdraví pilota, sleduje jeho chování a podle vlastního vyhodnocení příslušný software rozhodne například o jeho katapultáži. Třeba proto, že se pilot například chová natolik podezřele, že by mohl ohrozit cíle jeho mise. A tak jej raději z letadla vystřelí. Přímé ovládání nejen vojenských letadel je již dávno minulostí, vše se ovládá přes počítač, jehož selhání má prakticky katastrofální důsledky. I z historie řady leteckých katastrof dopravních letadel začíná být zřejmé, že nejslabším článkem současných nejmodernějších typů letadel je právě pilot, který se v krizové situaci s velkou pravděpodobností může zachovat zmateně, není schopen v časové tísni správně reagovat a způsobí tak havarii a smrt velkého množství lidí. U vojenského pilota je riziko ohrožení obyvatelstva mnohem větší zejména v případě, pokud je v letadle ostrá výzbroj včetně raket. 
Vývoj proto směřuje k výrobě zcela automatických bezpilotních letadel, což jasně nasvědčují již dnes používaná automaticky nebo ze země řízená vojenská průzkumná, ale i útočná letadla. Bezpilotní letouny (UAV - Unmanned Air Vehicles) plní řady speciálních úkolů. Od optického průzkumu bojišť s důrazem na zjišťování pohyblivých cílů, stacionárních objektů až po řízení a vyhodnocování palby vlastních zbraní. Varianty útočné likvidují nepřátelské radiotechnické prostředky (radary), nebo pozemní cíle strategického významu. S pomocí UAV však lze i úspěšně cvičit piloty stíhacích a bitevních letounů nebo vrtulníků a obsluhy palebných prostředků protivzdušné obrany ve střelbě na létající cíle (více zde). UAV se ale již používají v řadě akcí. Například v Afghanistánu byla americkou armádou nasazena bezpilotní letadla RQ-1A Predator vyzbrojená vždy čtrnácti protitankovými raketami AGM-114 Hellfire. Dále byl vyvinut letoun zvaný Raptor (Responsive Aircraft Program for Theater OpeRations), který samostatně vyhledává odpalovací zařízení balistických raket a poté je ničí hypersonickými střelami TALON. Nyní byl Raptor (dravý pták) zařazen do amerického vojenského letectva jako první bojový letoun po označením F-22A. Další typ, víceúčelový supersonický Joint Strike Fighter s protiradarovou technologií Stealth má nahradit v americkém letectvu více strojů, např. stíhačky F-16s nebo F/A-18 Hornet a ve Velké Británii letouny Harrier GR.7s a Sea Harrier. Na jeho vývoji se kromě USA podílely Velká Británie, Itálie, Nizozemsko, Turecko, Kanada, Rakousko, Dánsko a Norsko - Švédsko nikoliv...(více zde).
23.4.2007 [Trvalá adresa článku.]
