Soudní řízení, ve kterém se muž z Arménie snažil u nás získat azyl, protože je jako homosexuál v Arménii pronásledován, skončilo pro něj neslavně. Soud zamítl jeho žádost, stejně jako předtím ministerstvo vnitra, protože v Arménii není prý pro homosexuály situace tak vážná, aby měl muž na azyl nárok. Jeho žalobu zamítl jak Krajský soud v Praze, tak s definitivní platností Nejvyšší správní soud. Senát Nejvyššího správního soudu sice uvedl, že situace v Arménii a chování lidí vůči homosexuálům určitě mohlo muži způsobit psychickou újmu, ale podle soudu musí v případě přiznání azylu jít o takovou újmu, která by byla srovnatelná s ohrožením svobody nebo života. "Musí jít o ústrky, které ve zcela zásadní míře snižují kvalitu prožívání a berou životní perspektivu a vyvolávají silný pocit celkové bezvýchodnosti a beznadějnosti situace. Takovéto intenzity však ústrky v případě stěžovatele nedosáhly," uvedl soud ve svém šalamounském rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud toto rozhodnutí pravděpodobně také učinil proto, aby zabránil zneužívání azylového zákona zavedním kategorie "ohrožených" homosexuálních občanů cizích států. Stačilo by totiž se prohlásit za homosexuála a získání azylu by proběhlo jak po másle. Zkuste někomu dokazovat, že není homosexuál. Po tomto rozhodnutí soudu tedy Česku nehrozí, že se stane mezinárodní mekkou homosexuálů-azylantů. Leda že by se homosexuál nechal ve své domovině ztlouci najatými násilníky a nechal si to natočit včetně záběrů z ošetření u lékaře. Písemné svědectví náhodného kolemjdoucího, který to natočil, nebude na závadu. Na záběrech by měla téct krev.
8.6.2007 [Trvalá adresa článku.]
