O tom, co bude potom "když to začne", rozhodují USA a trochu i Británie. Budoucí náměstek generálního tajemníka NATO Jiří Šedivý nám konečně zřetelně a jasně upřesnil, že případná americká radarová základna v ČR nikdy nebude plně spadat pod NATO. Zároveň je ale přesvědčen o tom, že se podaří harmonizovat tento americký ryze obranný projekt s obdobnými plány NATO. Šedivý bude mít v NATO na starosti obrannou politiku a plánování a protiraketová obrana bude spadat přímo do jeho kompetence. Možná, že si harmonizaci představuje tak, že si naši vojáci zahrají s americkými na harmoniku americkou hymnu a pak americký prezident zmáčkne knoflík ve svém kufříku. Někteří čeští politici ve svých velkohubých prohlášeních často podmiňují svůj souhlas s radarem propojením systému USA s obranou NATO. Jako by se jich někdo na to ptal. "Pokud tedy ten projekt (radarové základny) bude nakonec uskutečněn, tak nikdy nebude pod nějakou rozhodovací kuratelou NATO. Tam si vždycky Spojené státy ponechají poslední slovo," uvedl Šedivý. Připomněl, že poslední rozhodnutí o případném použití zbraní hromadného ničení, tedy nukleárních zbraní, byť v rámci NATO, záleží jen na dvou státech, Británii a Spojených státech. "A já myslím, že takhle to dopadne i v případě té protiraketové obrany," dodal.
A je jasno, je vymalováno. Konečně se vyjádřil někdo, kdo tomu opravdu rozumí, jak to v NATO vlastně chodí. Přesně kvůli tomuto pojetí "společné" atlantické obrany vystoupila v roce 1966 Francie pod vedením de Gaulla z vojenských struktur NATO, velitelství NATO se muselo přestěhovat do Bruselu a teprve v roce 2000 se poprvé jen tak na zkoušku zúčastnili francouzští vojácí operací NATO v Kosovu.
Nechápu, jak si obyvatelé našeho pidistátečku včetně některých politiků mohou myslet, že máme nárok na nějakou vlastní zahraniční politiku nebo dokonce obranu. Vždycky se o nás rozhodovalo tu v Mnichově za účasti Britů, pak zase na Jaltě, v Moskvě, nikdy ne v Praze. Držet hubu a krok je naším osudem a je zcela jedno, zda nám poroučí někdo z Berlína, Bruselu, Paříže, Londýna či odjinud. Vždy to dopadne jinak, než bychom si my, čecháčkové, představovali.
A já si myslím, že to tak bude dobře. Představte si, že by ke stisknutí jaderného knoflíku měla pravomoc naše milá ministryně obrany a války Parkanová. Zapěla by si něco jako "Blíže k tobě, ó Bože, blíž" a prohlásila s rozzářenýma očima, že "ten nebeský raketový ohňostroj je opravdu krásný...!!!". Otázkou ale zůstává, co si v takové chvíli zapěje americký prezident.
Jan Bílek, 3.8.2007 09:45 [Trvalá adresa tohoto článku.]
