Koloběh vody na Zemi (řeky, moře, atmosféra, déšť) je notoricky známá věc. Určitě vám ale nikdy nedošlo, že vodu, kterou jste právě vypili, už před vámi vypil nějaký váš současník nebo spíše předek či prapředek, aby se jí poté klasickým způsobem zbavil (močení, pocení, dech), případně odevzdal definitivně svoji vodu zemi v hrobě nebo do ovzduší v krematoriu. Tato poněkud morbidní představa ovšem jasně ukazuje, že každý máme ve svém těle nejednu molekulu vody, která prošla takovým koloběhem. A pokud bychom uvěřili homeopatickým léčitelům, pak mají tyto molekuly vody ve své paměti ukrytou nějakou informaci ze své cesty a z pobytu v tělech hostitelských bytostí. Možná, že tohle je to skutečné vysvětlení víry ve věčný život a v převtělování se po smrti do jiného tvora a základ například hinduismu. Pozornosti hodné je i to, že si vodu ve vašem těle neustále vyměňujete a to dost rychle. Průměrná rychlost je kolem 2 litrů denně, podle toho, jak je kdo velký a jak moc pije tekutiny obsahující vodu. Jestliže má průměrný dospělý jedinec v těle kolem 40 litrů vody, vymění si ji teoreticky všechnu během pouhých dvaceti dnů! Jistě, některé molekuly vody mohou v těle obíhat déle, ale jednoho dne stejně zamíří z vašeho těla ven.
A teď si to trochu rozvineme: co když jsou některé molekuly vody nositeli dobrých informací a ty druhé v sobě ukrývají informaci špatnou, škodlivou? Co když se takto můžete "nakazit" díky takové informaci nějakou chorobou, na kterou zemřel někdo před vámi a do své vody uložil před smrtí tu nebezpečnou informaci, která vyvolá ve vašem těle nějaký zkoubný proces? Na podobný problém narazili docela nedávno konstruktéři kosmických plavidel, když vymysleli interní koloběh vody a zarazili se u otázky spíše etické. Někomu se prostě nemusí líbit, že bude pít vodu, kterou měl v těle jeho kolega. Bude mu vadit ta představa nejspíše i v případě, že by byla voda destilována a ne jen filtrována. A víte, co mě na tom celém děsí nejvíc? V homeopatii totiž platí "Zákon minimální dávky", který říká, že čím více lék zředíte, tím se stává silnějším!
Japonec Masaru Emoto se zabývá fotografováním ledových krystalů pod mikroskopem. Je přesvědčený, že ledový krystal si podržel původní strukturu kapalné vody. Protože krystaly ledu mu připadají vzájemně velice rozdílné, je přesvědčený, že rozdílná byla i původní struktura vody, než ji nechal zmrznout. Tvar struktury podle něho závisel na tom, jakým vlivům vodu podrobil, nebo spíš, jak na vodu zapůsobil, jestli jí říkal něžná slova, nebo ji nechal naslouchat hudbě. Duchovní složka vody se prý takto mění a tím se mění i její struktura. Emoto si nejspíše neuvědomil, že když se dívá na krásu ledového krystalu či sněhové vločky, dívá se možná na ledovou šifru svého prapředka. Starozákonní "prach jsi a v prach se proměníš" (Gn 3,19) nám bohužel neříká, co se stane s naší vodou, i když v textu Bible se slovo voda vyskytuje celkem 590 krát. Možná je to takové tajemství, že bychom jeho tíhu neunesli. A tak od této chvíle, kdykoliv se napijete, pomyslete na všechny ty biliony bytostí, které tu vodu pily před vámi a věnujte jim dík za to, že ta voda nezmizela někde v nicotě a zůstala tu pro vás. Brrr. Běhá mi z toho mráz po zádech bez ohledu na to, jaké je dnes venku horko! Asi je to celé jen výplod mého chorého mozku. Ale co když ne?
Prameny (vědecké, skeptické i pavědecké): Přenos a ukládání informací do vody , Jaká je léčivá síla vody, Zviditelnění paměti vody, Projekt "Love and Thanks to Water" pana Masaru Moto.
Jan Bílek, 7.8.2007 10:30 [Trvalá adresa tohoto článku.]
