Jeho předkové jsou Rusové, pradědeček prý sloužil u Romanovců až do roku 1917, kdy bolševici celý carský rod vyvraždili. Nakonec jeho dědeček utekl před komunisty do Československa a tady si vzal za manželku Češku. Pavel Poljanský je tak čtvrteční Rus čí spíše tříčtvrteční Čech. Rozhodl se, že se proslaví a chystá se přeplavat kanál La Manche, i když ještě před čtyřmi roky neuměl plavat. Protože je obdivovatelem Putina a srdcem komunistou, věnuje přeplavbu kanálu Ruské federaci a bude tak plavat jako Rus, protože zatím žádný skutečný Rus kanál nepřeplaval. Na tradiční trasu dálkových plavců se vydá s netradiční motivací - chce tak protestovat proti stavbě radaru v Brdech. "Vidím v tom ohrožení naší suverenity," říká osmadvacetiletý Poljanský. Není zcela jasné, suverenitu kterého státu má na mysli. "Jediná cesta k demokracii je socialismus," řekl nedávno v rozhovoru pro komunistický deník Haló noviny. V září se chystá na maraton po řece Volze, který se koná pod patronací ruské armády. Bude zkoušet speciální oteplovací vesty.
Existuje něco jako duchovní dědictví po předcích, ze kterého se nemůžeme vymanit? Kde se berou v mladém "Čechovi" názory pasující spíše k mladému ruskému komsomolci stalinské éry nebo dnešnímu mladému "putinovci"? Nevím nic o tom, zda jeho rodiče nebyli v KSČ nebo dokonce nejsou v KSČM. V každém případě jen zírám a ptám se: není snad "spolupráce" Poljanského s ruskou armádou něčím jako vlastizradou? Bude snad v Rusku vycvičen jako tajný agent pro "práci" na českém území? I když asi nikoliv, protože je příliš jednoduchý a nápadný a dobrým agentem se může stát jen introvertní, nenápadný muž žijící běžným šedivým životem někde v ústraní se svojí rodinkou.
V každém případě je Poljanský ukázkou toho, jak dlouho může trvat asimilace imigrantů do cizího prostředí a jak se to ani po několika generacích nemusí podařit. Vždyť ani "našim" Romům se to za několik set let nepodařilo a jen tak nepodaří. Je to snad v genech? Nebo se spíše jedná o vliv rodiny a úzké izolované komunity? Často může hrát roli třeba i jen jméno, které jasně ukazuje na původní zemi, ze které pocházeli předkové imigranta. To, že se Poljanský "přimknul" k našim komunistům je logické: jistě ctí svého ruského dědečka a kdo u nás dnes má v oblibě ruský národ? Inu, nejspíš jenom ti naši milí komunisté. A tak chce Poljanský svoji novou přítelkyni požádat symbolicky o ruku před Kremlem na Rudém náměstí v Moskvě. Být Poljanský mým synem, požádal bych o pomoc psychiatry. V případě mého syna tak činit nemusím, protože ačkoliv byl už na různých místech světa, prohlásil, že do takové země jako je Rusko nepojede, ani kdyby to bylo zadarmo.
24.8.2007 10:00 [Trvalá adresa tohoto článku.]
