Dnes vzpomínáme sedmdesát let od smrti TGM, který zemřel 14. září 1937 ve věku 87 let. Zkusme se zamyslet nad tím, jaký byl jeho vztah k Rusku v době, kdy tam pobýval a zakládal zahraniční vojsko státu, který ještě neexistoval.
18. května 1917, na první schůzi krajanů v Petrohradě, Masaryk zaujal stanovisko k probíhajícím politickým změnám: "Nemíchat se do ruských poměrů. Ne že bychom nesympatizovali, ne že bychom neměli radost z revoluce a demokracie, ovšem z revoluce pořádku a práce... Zejména bychom nemohli připustiti, aby se našeho vojska snad užívalo k tomu, dělat nějaký pořádek". Kdyby hovořil proti revoluci, byl by buď vypovězen anebo postaven ke zdi. Na jedné z pozdějších schůzi v Kyjevě Masaryk přiznal, že byl "taky levičák". Paní Charlotta (Masarykova manželka) chodila na 1. máje v průvodů sociálních demokratů.(!)
Masaryk netušil, s kolika problémy bude muset zápolit. Nejobtížnější hlavolamy způsobili Lenin a bolševici, kteří během r. 1917 bezohledně nezadržitelně přebírali veškerou moc v Rusku. Vyhlásili heslo světové revoluce, mír bez anexí a odškodnění, odmítli podporovat snahy "národních šovinistů" po samostatnosti, vyzvali zajatce všech národností, aby obrátili zbraň proti své vládnoucí třídě a bojovali po boku ruského proletariátu. Bolševickými hesly byli svedení hlavně finští, maďarští, němečtí a rakouští zajatci, na jejichž bodácích (podle názoru Victora Fice) v jarních měsících r. 1918 spočívala Leninova moc. Čs. armáda (legie) mohla v tomto údobí bolševiky snadno porazit a "spasit Rusko". V tomto smyslu hovořil Masaryk na první schůzi ministerské rady v prosinci 1918. (pramen: S.Berton,Anabáze T. G. Masaryka.)
Po uzavření německo-sovětského míru v Brestu Litevském (březen 1918) opustily československé jednotky Ukrajinu a přesunuly se přes Sibiř do Francie. Po přepadech československých transportů na magistrále došlo k bojům československých legií se sovětskou vládou na Sibiři a v Povolží, které trvaly až do úplné evakuace československých jednotek z Ruska v létě 1920. Vlády spojeneckých států ( Francie, Velké Británie, USA …) dokonce plánovaly československé legionáře ponechat na Rusi a vytvořit z nich jádro intervenčních sil, které by zasáhly proti bolševismu. Plynulo to z průběhu po takzvaném Čeljabinském incidentu, kdy Československé legie kontrolovaly velkou část Sibiře - konkrétně oblast okolo jižního Uralu. Město Čeljabinsk bylo v té době hlavním městem této téměř autonomní oblasti. Následně však vzhledem ke spojeneckým dohodám došlo k ústupu legií přes celou zeměkouli (přesněji pokračováním po Transsibiřské magistrále do Vladivostoku, odtud lodí do Ameriky a odtud do Evropy) zpět do Československa. Do konce roku 1918 vstoupilo do československých legií v Rusku kolem 61 000 vojáků.(pramen: Wikipedia.)
Masaryk mohl tedy s touto armádou legionářů bolševiky v Rusku zlikvidovat. Světové dějiny by se nepochybně ubíraly jinou cestou. Vyměnil však nejistý výsledek takové války za jistotu vzniku Československa na troskách Rakouska-Uherska. Dnes bychom mu jistě poradili, aby jednal jinak. Jak se říká: kdyby - chyby...
14.9.2007 10:50 [Trvalá adresa tohoto článku.]
