Zprávy Radia Praha: Čtvrtek, 25. říjen, 2007: V Česku, na Slovensku a v některých dalších evropských zemích je podle poznatků Rady Evropy (RE) a OSN porušováno právo na bydlení u Romů. Vlády těchto států by měly přijmout opatření k lepší ochraně tohoto základního práva obyvatel. Ve společném prohlášení to uvedli komisař RE pro lidská práva Thomas Hammarberg a zvláštní zpravodaj OSN pro slušné bydlení Milún Kothari. V poslední době se zvýšil počet stížností ohledně ubytování Romů. Většinou se jedná o úřední vystěhování romských skupin a rodin.
V textu zveřejněném tiskovým střediskem RE se jako další země porušující práva na ubytování Romů uvádějí Británie, Francie, Španělsko, Řecko, Irsko, Maďarsko, Itálie, Rusko, Slovinsko, Turecko, Albánie, Bosna, Srbsko a Bulharsko. Kothari z Rady OSN pro lidská práva a jeho kolega z RE Hammarberg kromě jiného navrhují, aby města a obce vyčlenily pozemky pro stěhující se Romy a vybavily je tak, aby zde Romové měli důstojné podmínky pro život.
Pan Kothari má opravdu zajímavé nápady. Pravděpodobně si zjistil, že u nás bylo kočování Romů zakázáno zákonem č.74/1958 ze dne 17. října 1958 o trvalém usídlení kočujících osob:
Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1
Národní výbory poskytují osobám, které vedou kočovný způsob života, všestrannou pomoc, aby mohly přejít k usedlému způsobu života; zejména jsou povinny těmto osobám pomáhat při opatřování vhodného zaměstnání a ubytování a působit výchovnými prostředky soustavně k tomu, aby se staly řádnými pracujícími občany.
§ 2
Kočovný způsob života vede ten, kdo se ve skupinách nebo jednotlivě toulá z místa na místo a vyhýbá se poctivé práci nebo se živí nekalým způsobem, a to i tehdy, je-li v některé obci hlášen k trvalému pobytu.
§ 3
Kdo setrvává při kočovném způsobu života, přestože mu byla poskytnuta pomoc k trvalému usídlení, bude potrestán pro trestný čin odnětím svobody na 6 měsíců až 3 léta.
§ 4
Ministr vnitra vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady předpisy k provedení tohoto zákona, v nich může zejména stanovit, jakým způsobem budou prováděny dodatečné zápisy do matrik, zajištěna evidence a zjišťována totožnost osob, které vedly kočovný způsob života.
§ 5
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, s výjimkou ustanovení § 3, které nabývá účinnosti dnem 1. března 1959; provedou jej ministři vnitra a spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Novotný v. r. Fierlinger v. r. Široký v. r. Barák v. r. Dr. Škoda v. r.
Poslanec Grebeníček navrhnul v roce 1998 tento zákon zrušit. Z projednávání jeho návrhu je pozoruhodný příspěvek, který pronesl poslanec Zdeněk Krampera (Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa):
Pane předsedající, dámy a pánové, návrh na zrušení zákona č. 74/58 Sb., o trvalém usídlení kočujících osob, je s ohledem na stávající společenskou krizi velmi potřebný. Přijetím zákona č. 74/58 Sb., o trvalém usídlení kočujících osob, byl přerušen dlouhodobý proces umožňující pohyb kočujících osob na území Československé republiky. Jak všichni víme, drtivou většinu těchto osob tvořili příslušníci cikánské národnostní menšiny a v dobách první Československé republiky bylo kočování cikánské menšiny zcela přirozené, zákonem dobře stanovené a ošetřené. Tento způsob Cikánům vyhovoval.
Do budoucna proto bude velmi prospěšné v souvislosti se zrušením zákona 74/58 Sb. přejít na všechny zákonné normy první Československé republiky, které kočování Cikánů a dalších osob velmi přesně stanovily a vymezily. Zvláště do budoucna vidím jako potřebné přijmout zákon o evidenci, registraci a kontrole těchto kočujících osob.
Zrušení zákona 74/58 je první základní krok k návratu zákonných úprav první Československé republiky. Bylo velkou chybou přijetí zákona, který tento způsob života zrušil. Komunisté v té době podcenili dlouhodobé následky přijetí takového zákona. Přerušena byla tak přirozená potřeba Cikánů přemísťovat se z místa na místo.
Návrh zrušení tohoto zákona přinese ale i své problémy vzhledem k tomu, že dnes je okruh kočujících osob rozšířen i o bezdomovce, squatery a jiné osoby potulkou se živící. Proto vzniká problém, kde a jak tyto osoby budou evidovány, jakým způsobem budou žádat a kde o vyplacení sociálních dávek, přídavků na děti či kde jim bude poskytována zdravotní péče, jakým způsobem budou tyto osoby uhrazovat např. výživné atd. Proto bude do budoucna nezbytné znovu obnovit zákon domovského práva a další potřebné a nezbytné legislativní úpravy.
Zákon č.74/1958 byl tedy zrušen. Nepodařilo se mě zjistit, zda naši milí zákonodárci vydali nějaký zákon kočování upravující, předpokládám však, že se kočovat může. Problémem ale zůstává, kde se kočující osoby mohou svobodně a volně utábořit. V tom má pan Kothari pravdu a něco by se s tím mělo dělat. Jako inspiraci k vytvoření zákona o kočování nejen Romů by mohl posloužit návrh zákona o potulných cikánech a podobných tulácích projednávaný v Senátu Národního shromáždění Československé republiky v roce 1927.
26.10.2007 9:30 [Trvalá adresa tohoto článku.]
