Jistě si pochvalujete, jak jednoduché je použití vaší debetní nebo kreditní karty pro platby za zboží či služby v obchodech, restauracích nebo na internetu. Nemusíte se starat, zda máte v peněžence dost peněz a u karet kreditních můžete dokonce utratit víc, než kolik máte na účtu peněz. Je to prostě pokrok a kdo platí hotově je podle vás zaostalá socka. Bohužel vám jaksi nedochází, že zavedením této moderní platební bezhotovostní metody došlo k nenápadnému zdražení zboží a služeb ve výši 2,5 až 3,1 procenta všude, kde od vás platbu kartou přijmou. Tolik procent totiž musí platit obchodník nebo poskytovatel služeb bance či jinému poskytovateli platebních služeb z každé platby provedené touto neskonale moderní metodou. Tyto poplatky jsou v České republice třikrát až čtyřikrát vyšší než například ve Švédsku, Finsku nebo Itálii. Ačkoliv by podle výnosu našeho Nejvyššího správního soudu mohla být na účtence zvlášť uvedena tato procentní přirážka, obchodníci to takto neřeší. Přišli na jednodušší a hlavně nenápadnou metodu. Prostě si tento poplatek připočetli do ceny a tak vlastně zdražili zboží či služby. Ti poctivější při stanovení této skryté daně vyšli z poměru plateb v hotovosti a kartami, ti méně poctivější jednoduše zvedli ceny o procenta, které platí poskytovateli platebních služeb. V každém případě ale dochází k jasné diskriminaci těch zákazníků, kteří platí v hotovosti, protože u pokladny zaplatíme všichni stejnou cenu. Možná se vám ale také stalo, že jste museli pohoršeni vytáhnout peněženku s těmi nechutnými papírovými obrázky, protože nad pokladnou stálo "Platby jen v hotovosti". Tento obchodník totiž odmítl zlodějskou daň poskytovateli plateb kartami platit. Ušetřil si i s tím spojenou administrativu a riziko, že prodá zboží na ukradenou či zfalšovanou kartu. Bohužel ale nejspíše přišel o řadu zákazníků, kteří si jinak než s kartou v ruce nedovedou cestu k pokladně představit.
Zcela výjimečně se vám mohlo stát, že vám například v hotelu připočetli k účtu přirážku nazvanou jako poplatek za použití platební karty. Vyžadovat příplatek při platbě zboží kartou je totiž zákonné. Nejvyšší správní soud totiž 11. dubna 2006 rozhodl takto:
"...při platbě v hotovosti a platbě platební kartou se nejedná o srovnatelné transakce. V případě platbou v hotovosti se jedná o zákonné platidlo se státem stanovenou povinností jeho akceptace, přičemž zákonné peníze samy o sobě představují v transakci protihodnotu poskytnutého plnění. V případě platby kartou se jedná o situaci, kdy obchodník na smluvním, nikoliv zákonném, základě, a za použití technického prostředku, akceptuje budoucí zprostředkované plnění. Toto plnění není plně srovnatelné ani s klasickou bezhotovostní platbou, jejíž podmínky jsou zákonným způsobem ve značném rozsahu upraveny (§ 2 a násl. zákona o platebním styku, srov. zejména § 10 citovaného zákona). Aniž by proto Nejvyšší správní soud posuzoval důvodnost rozdílných podmínek pro skupinu spotřebitelů platících platebními kartami a platících hotově, může konstatovat, že k diskriminaci spotřebitelů platících platebními kartami v posuzované věci nedošlo.
Všichni stěžovatelovi zákazníci bez rozdílu měli na výběr, zda za plnění poskytnuté stěžovatelem budou platit v hotovosti nebo s použitím platební karty, s tím, že při využití posléze uvedeného způsobu platby jim bude stěžovatelem účtován příplatek související s poskytnutím služby odlišného standardu oproti platbě v hotovosti. Stěžovatel zároveň své zákazníky na podmínky, za jakých jim služby poskytne, upozornil v písemných prospektech." (Celé znění rozsudku NSS najdete zde).
Problémem poplatku za použití platebních karet se zabývá i zcela nová SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007. Směrnice v článku 42 stanoví, že "Za účelem podpory transparentnosti a hospodářské soutěže
by poskytovatel platebních služeb neměl příjemci bránit
v tom, aby od plátce požadoval poplatek za použití
konkrétního platebního prostředku. Přestože by příjemci
měli mít možnost zpoplatňovat používání určitého platebního
prostředku, členské státy mohou rozhodnout, zda
jakoukoli takovou praxi zakáží nebo omezí, pokud to podle
jejich názoru lze ospravedlnit z hlediska zneužívání cenové
politiky nebo takové tvorby cen, která by mohla mít
nepříznivý dopad na používání určitého platebního
prostředku s přihlédnutím k potřebě podporovat hospodářskou
soutěž a používání efektivních platebních prostředků...
...Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy
nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 1. listopadu
2009."
Ustanovení článku 42 směrnice tedy zakazuje to, co je známo jako tzv. "pravidlo nediskriminace", které mnoho poskytovatelů platebních služeb a bank zahrnuje do svých smluv s obchodníky. Zakazují tak obchodníkům, aby na své zákazníky přenášeli své náklady s platebními službami. Tato praxe však znemožňuje využití nejefektivnější platební metody: náklady dražších (či rizikovějších) metod placení nese obchodník, který své náklady obvykle zakalkuluje do ceny, nesou je tedy všichni jeho klienti, i ti, kteří používají levnější (či méně rizikové) metody placení. Klienti pak nemají možnost vybrat si z nabídky platebních prostředků ten, který by pro ně byl skutečně nejlevnější, nejčastěji tedy platbu v hotovosti.
Nejspíše i ve vaší hlavě před přečtením tohoto článku bylo zapsáno, že platit kartou je výhodné, protože vám banka neúčtuje žádný poplatek za každé použití karty. Doufám, že jsem dostatečně vysvětlil, že banka tento poplatek účtuje vašemu obchodníkovi a ten vám to účtuje v cenách zboží. Ano, platit kartou je praktické, pomáháte tak ale okrádat ty zákazníky, kteří platí hotově. Od obchodníků by proto bylo slušné a morální, kdyby poskytovali zákazníkovi platícím v hotovosti slevu, neboť mu šetří náklady. Tuto praxi jsem zahlédl možná v nějakém zahraničním filmu, ale u nás jsem na takový slušný a morální postoj obchodníka nenarazil.
4.1.2008 10:50 [Trvalá adresa tohoto článku.]
