Polostátní ČEZ je nejziskovější domácí firmou. Vedení společnosti před Vánocemi odhadlo, že čistý zisk za rok 2007 vyšplhá včetně mimořádných vlivů na rekordních 42,6 miliardy korun a v roce 2008 má dále vzrůst na 46,6 miliardy. Když si loňský čistý zisk ČEZu podělíme přibližným počtem domácností v Česku, což je podle ČSÚ kolem 4,2 milionu, vychází tak, že na každé rodině vydělali akcionáři ČEZu 10 000 Kč za rok. Jinak řečeno, kdyby tato státní akciová společnost hospodařila s cílem mít nulový čistý zisk, mohly by být účty českých domácností nižší průměrně o oněch 10 000 korun českých díky nižším nákladům na elektřinu. Bohužel takhle ale akciové společnosti, jejichž akcie vlastní více akcionářů, nemohou podnikat. Zejména když se akcie firmy prodávají na mezinárodním trhu. Jejich jediným cílem je docílit co nejvyššího zisku a nejvyšších vyplácených dividend, což samozřejmě působí i na cenu akcií. Pokud by se například naše milá vláda rozhodla snížit cenu elektřiny, musel by stát nejprve skoupit všechny akcie a pak rozhodnout, za jakou cenu a hlavně komu se bude elektřina za takové ceny prodávat. Což jak jistě pochopíte, není realizovatelné. Vláda jde naopak cestou uvolňování prodeje dalších akcií ze svého portfolia, například proto, aby tak umožnila realizaci opce pro manažery ČEZu.
Je proto veliká škoda, že vědci ani vynálezci nedokázali za více než sto let vymyslet jednoduchý, efektivní a hlavně levný způsob skladování vyrobené elektřiny. Představte si tu pohodu, když byste měli doma ve sklepě zásobu nejen uhlí či koksu, ale i zásobu elektřiny na deset let nakoupené v době s poloviční cenou. Vymysleli bohužel jen uchovávání elektrické energie pomocí cívek ze supravodivého drátu. Do takové cívky můžeme zapnout proud, poté zdroj proudu odpojit a zavedený proud teče cívkou prakticky nekonečně dlouhou dobu beze změny. V supravodivé cívce lze tak beze ztrát uchovávat elektrický proud a velmi rychle jej dodat do sítě či odebrat. Má to jednu vadu: velmi drahé materiály, chlazení tekutým dusíkem či héliem a prakticky použitelný domácí supravodivý akumulátor s velkou kapacitou nikdo zatím nevyrobil. Pravdou je, že americká armáda používá tzv. mikro-SMES (Superconducting Magnetic Energy Storage) systémy pro americké vzdušné síly (USAF) jako součást programu, který má zajistit nepřetržité dodávky energie a napěťovou stabilitu pro vybrané řídící centra USAF. Bude to ale drahé a nejspíše vám to neprodají. Možná byste si mohli pořídit malý atomový reaktor, například ze starší ruské ponorky. Asi byste ale měli problémy se stavebním povolením a se stranou zelených. Přeji krásný den a nakupte si úsporné žárovky a lihový vařič. Lihu z pšenice a brambor bude totiž dostatek a navíc se dá docela dobře skladovat. Není nad staré technologie.
Prameny: American Superconductor, Superconducting Magnetic Energy Storage (SMES) System, Superconductors Information for the Beginner.
14.1.2008 10:20 [Trvalá adresa tohoto článku.]
