Včerejší den opravdu za mnoho nestál: pro vnitrozemce byl dost nebývalý vítr ale nakonec přestalo pršet a tak jsem absolvoval s vnukem jen inspekci jejich typické londýnské zahrádky. Je ovšem poněkud širší a o dost delší, než bývá vidět v těch nekonečných seriálech o "výstavbě" či rekonstrukci londýnských zahrad na kanálu TV DEKO či jinde. Ale stejně jako v těch seriálech poněkud zanedbaná toužící po obnově. Překvapila mě ovšem třešeň v plném květu, což ani v těchto teplým golfským proudem omývaných krajinách prý není zcela normální. Zdálo by se, že náš milý prezident Klaus se přece jen trochu mýlí. Jenže on nikdy netvrdil, že se neotepluje. Jen je toho názoru, že lidstvo má na právě probíhající oteplování nepatrný vliv a jen se opakují cykly oteplování a ochlazování, o nichž máme z minulosti jen chabé informace, co je vlastně způsobilo. Jedno je ale jisté: kácení deštných pralesů v Jižní Americe má vliv na úbytek kyslíku v atmosféře a vyvolává to určitě i změny v chodu celosvětového počasí. Ovšem, co já o tom mohu vědět. Jedno ale Britům nelze upřít: přímo milují poctivou superkvalitu cizokrajných dřevin, které odedávna dováželi ze všech svých koloniálních držav a dovážejí je dodnes. A najdete z tohoto vzácného dřeva v Británii i jinde nejen nábytek, ale i veskrze nesmyslná podia či chcete-li, terasy na jejich zahrádkách. Jenže co mají dělat, když v Británii roste tak málo stromů, které by se daly na něco tak pomíjivého použít. A ty, co se na venkově najdou, jsou předmětem spíše uctívání a ochrany. Přece si nebudou kácet vlastní stromy, když se dají tak lacino koupit třeba právě v té Jižní Americe nebo v Africe. Tohle považuji za do nebe volající zločin a jsem rád, že u nás taková rozšířená praxe neexistuje. Zatím. Na trhu se vzácné dřeviny už objevily i v Česku, naštěstí jejich cena zatím brání širší spotřebě. Existence tohoto trhu ale naznačuje, že se najde dost bezohledných prasat (promiňte to slovo), které se na kácení pralesů podílejí už i u nás doma, jen aby měli v domě něco, co nemají sousedé. V Británii je to ale tradice, jak jsem už zmínil, pocházející z dob slávy Britského impéria: vyrabovat po celém světě všechno, co se dá dobře prodat.

Na jedné straně touha po kvalitě, ale jak jsem už psal včera, ty londýnské domky i v těch lepších čtvrtích jsou spráskané jako provizoria z cihel do ulice a ze dřeva, rákosu a omítky nebo dnes ze sádrokartonu. V Česku by se každý stavebník zděsil, kdyby mu developerská firma chtěla prodat dům se zdmi tloušťky 15 cm bez venkovní omítky, s dřevěnými stropy a jednoduchými vytahovacími okny, kterými to profukuje až hvízdá meluzína. Po vnějších zdech se vinou různá potrubí včetně kanalizačních a když soused spláchne na záchodě, můžete při odpočinku na zahradě akusticky sledovat cestu jeho nadílky do městské kanalizace po fasádě až pod zem. Ale dost hanobení britských stavařů. Šetří se tu materiálem a je obvyklé, že při rekonstrukci domu z doby viktoriánské se pečlivě očistí vybourané cihly a použijí se zpět nebo se prodají. Přeji vám krásný den doma v Česku, tady svítí slunce, ale za chvíli může začít pršet nebo padat trakaře. Inu, jsem na nepříliš velkém ostrově.
27.2.2008 10:00 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.