Britský premiér Gordon Brown se pro deník Daily Mail dal slyšet, že on a jeho vláda donutí obchodníky k zásadnímu omezení v rozdávání igelitových tašek v případě, že se jich nevzdají dobrovolně sami. V rozhovoru novinářům prozradil, že v jejich domácnosti využívají v domě ve Skotsku k ohřevu teplé vody solární panely a že samozrejmě třídí odpad pro recyklaci. Postěžoval si ale, že se mu doma hromadí igelitky, ve kterých mu ze supermarketu chodí dodávky s nákupy. Braun a jeho žena Sarah se zřejmě nedopracovali k poznání, že se zdarma získané igelitky dají použít do odpadkových košů místo prodávaných pytlíků na odpad. Braun naopak zřejmě podlehl tlaku výrobců těchto pytlíků, kterým jeho pronásledování obchodníků přinese zvýšení prodeje. Místo toho by měl tlačit na výrobce potravin, aby snížili množství často nesmyslných obalů z plastů. Britové třídí domácí odpad pro nás nezvykle přímo před svými domy, tedy před těmi typickými řadovými, jedno až třípatrovými domečky, lemujícími londýnské ulice pro nás v poněkud nezvyklém množství, zejména v severní části města. Před každým domem jsou kromě popelnic na směsný odpad také modré plastové bedny, do kterých se sype zcela netříděně papír, plechovky a plasty. Městský zaměstnanec obsah beden odváží do třídícího centra. Tak v tomhle jsme alespoň v Praze a větších městech o krok před londýňany. Domácí kuchyňský šuplík máte na přiložené fotce. Je v něm i bedýnka na bioodpad, který se sype na zahrádce do kompostéru.

Včera jsme byli s Johnem a Davidem "na výletě". Vyrazili jsme do jednoho z mnoha městských parků, do Kenwoodu. Kenwood House je neoklasicistní dům ležící na okraji jezera, prohlédnout si v něm můžete zcela zdarma sbírku obrazů včetne těch od Rembrandta, Tunera, Reynoldse nebo Gainsborougha. Je tam i jeden skvostný obrázek od Hogartha karikující zábavu vyšší společenské vrstvy. Kenwood House byl postaven v roce 1616 jako zámecké sídlo. Má nádherný interiér s velkou knihovnou v bílomodrém stylu. Okolí domu zůstalo nezměněné prakticky od roku 1793. V létě se v domě a před domem u jezírka konají koncerty. Vystupovala zde i nejslavnejší romská kapela z francouzsko-španělského pomezí Gipsy Kings.

Dnes se nám tu ochladilo a jen díky plynovému central heating se neklepeme jako ratlíci. Nejsme totiž tak otužilí, jako staří londýňané, kteří vystačili s jednoduchými stahovacími katastrofálně profukujícími okny a jedním krbem. Většina stěn a stropů je tady totiž z prken a omítnutého rákosu, i když dnes tuto kombinaci nahradil sádrokarton. Tepelná akumulace ale není žádná a tak je v takovém londýnském domě jako u nás na chatě: když topíte, je to ucházející, když ale přestanete, zachvátí vás zima a pomůže jen anglický svetr (vynalezen právě zde jako obrana proti ukrutné zimě) a skotský pléd (převzat od podrobeného národa). Nebo rovnou zalézt do postele (převzaté od frantíků). Tam se ale právě teď nechystám. Čeká mě instalace jednoho magnetického zámku, konzole na závěs a až přijde David ze školy, společné rytí na zahrádce. Je už pravý čas na sázení brambor, což je v Johnově rodině tradice pocházející z druhé světové války, kdy nebylo co žrat, jak říkáme u nás v Čechách. Nashle zítra.
3.3.2008 10:33 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.