Vrátím se ještě k cestování autobusy po Londýně. Především doporučuji využívat docela slušného informačního systému o linkách s plánováním tras zadáním odkud kam. Najdete to na stránce Transport for London. Po zadání místa, odkud chcete jet a kam se dostanete na seznam odjezdů autobusů, který ještě mnoho neříká. Použijte proto tlačítko View a získáte výborné schema kam dojít na stanici a který autobus vlastně jede (například Bus W7 atp.). Vyvoláním mapy zcela vpravo obdržíte nákres trasy v mapě a pro úplné nechápavce je zde tlačítko Wizard, které vám vaši cestu předvede animovaně. Trasu si můžete i vytisknout. Pokud nebudete mít v Londýně k dispozici internet, připravte si vše doma před cestou. Pozor na fakt, že některé stanice nejsou nijak označeny nějakým sloupkem či cedulí. Jsou většinou někde na rohu a poznáte je podle žluté čáry na okraji chodníku. Nejlépe však dotazem od kolemjdoucího občana. Na takové stanici vždy signalizujte máváním, že hodláte nasednout, totéž doporučuji ostatně u všech stanic. V autobuse je tlačítko STOP, kterým sdělíte řidiči, že ráčíte vystupovat na nejbližší stanici. K placení jízdného je nejlépe používat karty s předplaceným jízdným, které se přikládají u řidiče na takový kulatý čuchometr. V roce 2005, Londýn zavedl takzvané OYSTER card, které mají do budoucna zcela nahradit tradicní "papírové" Travecards (jízdenky). OYSTER card je plastová karta s čipem (London’s travel smartcard) na kterou si můžete "nabít" například týdení jízdenku nebo hodnotu odpovídající vložené hotovosti. Tuto oyster kartu poté používáte při cestování v metru a autobusech. Modré OYSTER cards jsou jednoznačně zvýhodněny. Více najdete na stránce Pohyby v Anglii. Pozor, nastupuje se jen předními dveřmi, které mohou sloužit vyjímečně i pro vystupování. A když autobus odjede ze stanice a zastaví kousek dál pro zácpu, zkuste na řidiče zaklepat, většinou vám otevře. Což se vám v Česku stát nemůže.

Starší vnuk se právě vypravil s tatínkem do školy, ze školy jej vyzvedne maminka. Chodí do první, či spíše do nulté třídy soukromé základní školy, ačkoliv je mu necelých pět let! Nějak se v britském školství zatím příliš neorientuji, je to prý ale normální, nejedná se o nějakou zvláštní školu českého ražení pro zaostalé či Romy, ale o součást britského systému "socializace dětí." Zatím se učí abecedu a čísla, také psát, číst ještě ne. Je to v rámci otcovy rodinné irské tradice katolická škola - doufám, že ho to v budoucnu nezavede do nějakých náboženských či politických sporů a anglikány! Zaujaly mě ale jeho knížky pro domácí čtení. Je to v podstatě slabikář (A firs alphabetical dictionary) vytvořený řadou autorů textu, ale jediným kreslířem jménem Alex Brychta. Zdali je to autor českého původu netuším, ale knížky jsou vydané nakladatelstvím Oxfor University Press a používá je většina škol prvního stupně. Alex Brychta je nepochybně v Británii proslavený autor, protože jen na Amazonu najdete ohromujících 1363 publikací s jeho ilustracemi. Doufám jen, že od doby napsání článku Bůh ochraňuj britskou školu!od Daniela Táchy se cosi v britském školství změnilo.

A už dost psaní, jdu zazdít ten krb, pýchu Británie. John se nechal nenápadně slyšet, že přece krb slouží také k větrání - to ano, odvádí studený luft proudící netěsnými okny, která jsou vlastně netěsná schválně, jinak by byl krb nehořel. Ovšem krby už nehoří dávno a tak i tento v přízemí bude zazděn. Abych alespoň trochu ospravedlnil ten barbarský čin, použiji originální "brick" z doby královny Viktorie, které jsem nalezl napůl zasuté v rohu zahrady. Jako malta poslouží zbytek tmelu na lepení obkládaček, který zde zanechali polští řemeslníci - nikoliv polští obkladači. Tak jak zmrvili obklad v kuchyni bych dokázal i já. Přestalo pršet a vyšlo slunce, bude klasický jarní londýnský den. U vás doma se nic zvláštního dít nebude, jen prezident podepíše slib, že nás bude příštích pět let ochraňovat a nám sloužit. Bůh ochraňuj Česko!
7.3.2008 10:30 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.