Dopoledne patřilo včera v Praze v parku juldyfuldy komunistům. Za své vzal plán neonacistů vytvořit uličku hanby pro stoupence KSČM, kteří přicházeli na oslavu ke Křižíkově fontáně. Před kostelem na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad skončil odpoledne pochod zhruba pěti stovek pravicových extremistů. Demonstraci oficiálně svolala jako "oslavu svátku práce" nacionálně orientovaná Dělnická strana. Do ulic hlavního města vyrazili také stoupenci hnutí Národní odpor, které bývá označováno za neonacistické. Pochod se obešel bez incidentů, lidé jen pochodující pozorovali z oken svých bytů. Několik rudých praporů s nápisem Komunistický svaz mládeže a motivem srpu s kladivem zabavili strážníci mladým účastníkům oslav 1. máje v Brně, v Praze si mládežníci mávali svými komunistickými prapory bez povšimnutí policie. Anarchisté se tradičně shromáždili na Střeleckém ostrově, aby si připomněli "justiční vraždu chicagských odborářů". Členové a stoupenci ODS se potulovali na Petříně a snažili se vyvolat dojem, že 1.Máj je svátek milenců. Zda se dostavil Topolánek s Talmanovou i s jejich synem Nicolasem nebylo zveřejněno. K žádným rvačkám ani incidentům s policií nedošlo, ukázalo se, že jsme přece jen spíše holubičí povahy a pokud se někdo rve s policií, jsou to buď nepolitičtí chuligáni nebo sportovní fanoušci. To je plně v duchu tradic: v minulosti byly u našich předků velmi oblíbené hospodské rvačky, stále neztratilo přitažlivost noční kácení popelnic spojené s honiškami s policií a zapalování odpadků v kontejnerech bez hlubšího politického významu.

Domnívám se, že ale našemu milému lidu skutečně chybí nějaké to pochodování ulicemi s hesly na standartách, s vlajkami, alegorickými vozy, válečnými pokřiky hanobícími nepřítele, prodejem piva do papírových kelímků s nezbytnými párky a buřty. Navrhuji proto obnovit starou tradici prvomájových pochodů, které se nekonaly jen v dobách totality, ale i za první republiky. Na vhodném místě by byla postavena tribuna, ozdobena státními symboly a neutrálními symboly daného města s vlajkami politických stran, které právě ve městě vládnou. Na tribuně by zdravili pochodující lid zvolení zastupitelé a to všichni, tedy ti vládnoucí i opozice. V průvodu by pak procházeli kolem tribuny různé skupiny obyvatel: zaměstnanci firem propagující své výrobky, zemědělci, učitelé, zdravotníci, sportovci, členové politických stran všeho druhu holdující svoji podporu zastupitelům nebo hanobící jejich pochybné praktiky. Házeli by na tribunu květiny nebo rajčata či podobnou zeleninu podle toho, jak vřelý vztah by měli k těm na tribuně. Neziskové nevládní oragnizace by prezentovaly svoji nepolitickou politiku pod hesly informujícími o tom, kolik peněz vybrali a kolik z nich skutečně věnovali na bohulibé účely. Pochodovali by i školáci a studenti se svými revolučními návrhy, odpůrci radarů, raket a USA, homosexuálové, zahraniční dělníci bojující za svá práva a taxikáři žádající zdražení svých služeb. Prostě zůčastnit by se mohl každý spolek, který by svoji účast řádně nahlásil a byl organizátory průvodu zařazen s určením doby, kdy ze shromaždiště vypochodují v průvodu. Když tohle dokázali zorganizovat komunističtí pořadatelé, tak by to snad městští úředníci za pomoci počítačů dokázali i dnes. Vše by přenášela v přímých přenosech televize s prostřihy do všech různých míst po celé republice. Prostě takové veselé setkání občanů se svými zvolenými zástupci. V Praze by na tribuně stála pochopitelně také právě úřadující vláda, které by to všichni spočítali. Posílám tento text panu Bémovi, aby něco takového zorganizoval v příštím roce jako vzorovou ukázku toho, jak by se měl 1.Máj slavit ve skutečně demokratické zemi. Buďte dobří, přátelé!
2.5.2008 10:00 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.