Má hlava je jak včelín!

Dnes vás nepotěším žádným rozborem domácí či zahraniční politiky, žádným mazaným návodem jak s vašeho počítače vydolovat to či ono ani popisem mých pěstitelských úspěchů. Protože jsem právě v Praze na svém nemilovaném sídlišti, jsem vzhůru už od šesti hodin nemilosrdně probuzený nejen štěkotem miláčků zdejších důchodkyň, ale především ohromujícím, děsivým a vše ohlušujícím hukotem a rachotem, který se nejprve postupně přibližoval, sílil, duněl pod okny, aby se pomalu vzdaloval a zase slábnul. Nejprve jsem vytržen z hlubokého spánku propadl v polospánku panice v domnění, že jsme byli napadeni a:) mimozemšťany, b:) ruskými tanky. Když se ale cyklus děsuplného hřmotu zase cyklicky opakoval, vylíhla se v mém zmučeném mozku domněnka, že podle přání našeho exprezidenta Havla byly člověku nedůstojné králíkárny určeny k demolici a dávno tajně naplánované ničení tohoto symbolu komunistické totality právě započalo.

Nebylo tomu tak. Pouze se pod našimi okny pomalu projížděla mohutná motorová sekačka městem najatého soukromého podnikatele, výrobek to neznámé zahraniční firmy, která se spolu s dalšími podobnými zločinnými výrobci rozhodla pomocí těchto zhovadilých výrobků zcela zdeptat a zničit zdejší obyvatelstvo z cílem z něj udělat bezvládné, ke všemu ochotné roboty schopné poté jen jednoduché mechanické práce v některé z montoven. Vliv hluku na psychiku obyvatel je podle odborníků zcela devastující a přitom míra hluku zejména ve městech neustále roste. Do temného hukotu sekačky se i v tuto chvíli mísí řezavý jekot ruční motorové "kosy", kterou další člen ničivého komanda hlukové smrti dosekává porost kolem stromů. Kakofonii probouzejícího se velkoměsta doplňuje každou chvíli vytí sirén policie nebo záchranky. Hlavní třída totiž směřuje k nedaleké nemocnici a protože jsou tu na sto metrech čtyři přechody, vyjí sirény po celou dobu průjezdu vozidel přes sídliště. Smyslem takového počínání záchranného personálu je nejspíše ukončit život převáženého pacienta ještě před příjezdem do nemocnice. Ušetří se tak práce lékařů a zvýší zisky pohřebních služeb se záchrankáři obchodně spřátelených.

Marně vzpomínám na ty časy, kdy jste mohli v poklidu a tichu sledovati řadu sekáčů s kosou, kterak obratně s patřičným grifem a synchonizovaně pokládali na zem řádky vzrostlé trávy. Sekalo se totiž jen dvakrát v roce a tráva se pak sušila, aby posloužila domácímu zvířectvu. V dnešní civilizované době však musí být městské trávníky řádně vyholené až na drn aby bylo umožněno domácímu zvířectvu konati řádně svoji potřebu, aniž by je píchala vzrostlá tráva do zadku. Že díky tomu trávníky v létě trpí suchem a zcela tak byl vyhuben drobný hmyz nikomu nevadí. Kdy jste naposledy sledovali malou luční kobylku, kterak koná mistrovské skoky z jednoho stébla tráva na druhé? Nejspíše ani netušíte, co to vlastně stéblo trávy obtížené semenem je a jak vypadá. Protestuji proti tomuto modernímu a civilizovanému trávníku kolem nás marně. Veřejná zeleň musí býti řádně obdělávána, získaná rozšmelcovaná tráva zkompostována či odvezena na veřejnou skládku. Používání strojů ku sečení pak zbavuje personál otrocké práce. Léčení jejich poruch sluchu a psychických neuróz způsobených nezbytným hlukem jest zahrnuto v jejich zdravotním pojištění a tak to má býti. Hledím z okna na posekané sídliště, hluk se již vzdálil do další sekce a tak se mohu bez rizika poškození ušních bubínků odebrat do svého automobilu a odfrčet z tohoto nevlídného sídliště do lůna naší líbezné zahrádky za městem. Je totiž nejvyšší čas, abych posekal trávník.
30.6.2008 09:50 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.