Čínský Velký skok vpřed.

Zpráva z tisku: Irák a Čína budou znovu spolupracovat na těžbě ropy. Irácké ministerstvo ropného průmyslu v neděli oznámilo, že chce obnovit dohodu o spolupráci na těžbě ropy s Čínou. Původní smlouvu zablokovala v roce 2003 invaze amerických vojsk do Iráku. Irák se na spolupráci s Čínou už předběžně domluvil, podle vyjádření iráckého ministerstva dohodu podepíší již na konci letošního srpna. Obě strany budou pracovat na těžbě na nalezišti, které se nachází jižně od Bagdádu (!) a skrývá miliardu barelů ropy. Kuriozní na tom je, že Čína s Irákem tím obnoví smlouvu, kterou uzavřeli komunističtí vůdcové Číny se Saddámem Husajnem v roce 1997, ačkoliv v té době platily sankce Spojených národů, podle kterých byly zakázány přímé obchodní kontakty s Irákem. Zatím není známa reakce americké vlády na tento hospodářský pakt. Vše ale nasvědčuje tomu, že nová irácká vláda bude raději spolupracovat s "neutrální" Čínou, než s "americkými okupanty". Protože spotřeba nafty v Číně roste exponenciální řadou, může se jednoho dne stát, že USA spláčou nad výdělkem a ztratí kontrolu nad iráckou naftou, která bude proudit převážně do Číny a do Indie.

Čínské firmy se pod patronací státu snaží ovládnout ložiska nafty nejen v Iráku. Uzavírají řadu smluv se státy bývalého Sovětského svazu. Například čínská naftová společnost CNPC úspěšně koupila kazašskou naftovou společnost PK, v roce 2005 Čínská námořní naftová společnost oznámila deváté největší naftové společnosti USA - Unocal, že ji chce koupit za 18 miliard 500 milionů amerických dolarů. I když se tento obchod nepodařil, ilustruje dobře snahu Číňanů si opatřit naftu a plyn všude, kde se dá. V roce 2006 Čína a Rusko podepsaly rámcovou dohody o spolupráci v oblasti zemního plynu. Podle této dohody bude v každém následujícím roce bude Čína importovat 68 miliard kubických metrů zemního plynu. Noviny Čína dnes nedávno napsaly: "Zdá se, že v Rusku dochází ke změně politiky exportu energie. ... Rusko může odvrátit svůj zájem od západních zemí a soustředit se na země v asijsko-pacifické oblasti. " Pobřežní ropná společnost CNOOC (China National Offshore Oil Corp) také intenzivně jedná s Iránem v otázkách těžby gigantického ložiska zemního plynu v severním Parthsku. Stranou čínského zájmu nezůstává ani Afrika: Čínská firma CNPC spolupracuje na projektech v Alžírsku. Tamější Sonatrach založil s CNPC joint-venture Soralchin na vybudování rafinerie v Adraru (Sonatrach 30%, CNPC 70%). Alžírská Naftal potom založila se Soralchin společnost Naftachin (Soralchin 51%, Naftal 49%), která se postará o marketing produkce rafinerie v Adraru. Společnost Naftachin bude ovládat 6% alžírského maloobchodního trhu pohonnými hmotami. Čínské firmy CNPC a Sinopec uspěly ve 4. kole soutěže o licence na průzkum ropných polí na Sahaře. Na oficiálních stránkách CNPC se podívejte na seznam zemí (Select a Location vpravo), který dokonale mapuje místa, kde Čína shání ropné zdroje.

Zdá se, si můžeme zanotovat spolu s čínskými komunisty na známou melodii: "Poslední bitva vzplála". Zatímco my sedíme ve svém středoevropském kotlíku označovaném někdy také za nočník Evropy, čínští neokapitalisté převlečení za členy komunistické strany se pustili do bitvy. Skupují po celém světě naftová a plynová ložiska a uzavírají smlouvy s čertem i ďáblem z jediného důvodu: stát se nejmocnějším státem na celičkém světě. Protože současná civilizace je celá postavená na existenci ropy a dnes na ropě stojí i čínské hospodářství. Megalománie v myšlení čínských vůdců jasně čiší i ze způsobu pořádání olympiády. Miliardy vydřené z těch nejchudších Číňanů se utápí v nehorázných investičních projektech. Je snad tohle ten Velký skok, po které tak toužil za svého života velký Mao? Co bude, až Čína po zářivém skoku dopadne na zem?
12.8.2008 10:50 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.