Klausův marný boj s bruselskými větrnými mlýny.

Prezident Václav Klaus vetoval novelu zákona č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích, která má firmám na základě evropského Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 (REACH) přinést povinnost registrace používaných chemických látek. Klaus již dříve REACH kritizoval, prohlásil mimo jiné, že je to nejděsivější věc, která v EU vznikla. Vetem chce podpořit politickou diskusi, která podle něj chyběla při schvalování zákona ve sněmovně i v Senátu. Je třeba rozlišovat Nařízení REACH a Směrnici REACH. Nařízení (zákon) REACH bylo schváleno Evropským parlamentem a je účinné již od 1.6.2007. Je nadřazeno české legislativě a nelze ji tudíž "implementovat", protože jako taková platí automaticky pro všechny členy EU. Směrnice REACH jen ukládá harmonizaci tohoto nařízení do národní legislativy.

Cílem REACH je shromáždit všechny dostupné informace o zhruba 30.000 chemických látkách, které jsou na evropském trhu. Svaz chemického průmyslu již dříve odhadl, že pro tuzemské firmy přinese splnění směrnice náklady až 11 miliard korun. Zákon v současné podobě by podle Klause dostal veškerý chemický průmysl, včetně nejmenších producentů pod přímou kontrolu evropských byrokratů. "Zákon ruší dosavadní – a dodávám přiměřeně fungující - právní úpravu regulující chemický průmysl a nahrazuje ji novou celoevropskou a centralistickou „chemickou politikou“. Jde o bezprecedentní krok, který převádí veškerý chemický průmysl – a to i těch nejmenších producentů – pod přímou kontrolu evropských byrokratů. Česká republika tak ztrácí významnou část svých kompetencí a tím i kontrolu nad klíčovým průmyslovým odvětvím. Ztrácí ji navíc ve prospěch dalšího nevoleného orgánu EU, „Evropské agentury pro chemické látky.“ Nejde tak jen o nějaké další opatření EU nebo o další z mnoha směrnic. Jde o úplné ovládnutí celého chemického průmyslu." uvádí Václav Klaus ve zdůvodnění svého odmítnutí novely českého zákona.

Jestliže je kdekoliv spáchán nějaký "zločin" vydáním dalšího z nekonečné řady směrnic, nařízení či zákonů, je třeba si podle zásad policejní a detektivní práce položit otázku: Komu to prospěje? V případě REACH (doslova registrace, regulace) je to jasné: pověřeným evropským autorizovaným zkušebnám a laboratořím, které budou registraci a rozbory chemikálií v rámci EU provádět, hejnu evropských úředníků a hromadě "poradenských" firem. Bude to neskutečný byznys zaručený zákonem. Zajímavá diskuze se rozpoutala kolem Klausova odmítnutí novely zákona na Lidovkách. Uvádím několik příspěvků, jejichž autoři tuší, která bije:

"REACH je jen jeden z dalších stupňů postupné socializace EU. Regulace škodí malým a středním podnikům a i dovozcům. Je to cesta k monopolizaci evropské ekonomiky a k izolacionismu. Přijímání tohoto nařízení jasně ukazuje narůstající demokratický deficit EU. Většina občanů ani netuší, jakým způsobem byl přijímán a jak kdo o něm hlasoval. Občan ztrácí svůj vliv na legislativu a z národních zákonodárných sborů se stávají pouzí implementátoři rozhodnutí, na jejichž vznik mají minimální vliv."

Jiné podobné názory:"REACH je hrůza: Jako člověk, který se zabývá výukou i výzkumem s využitím chemických látek nemohu hodnotit REACH jinak. Povede to k obrovskému nárůstu administrativy (kolem každé jednotlivé chemikálie je papírování srovnatelné s dokumentací k osobnímu autu, a to i u chemikálií zcela banálních, jako třeba chlorid sodný nebo sacharóza). Pravděpodobně dříve nebo později - naštěstí ne v první vlně - budeme muset vyřizovat i certifikát na výrobu destilované vody a bude to úplně stejné papírování, jako kdybychom vyráběli třeba botulotoxin)."

"REACH povede ke krachu řady menších a středních výrobců, povede k oligopolizaci a monopolizaci výroby řady chemikálií i chemických produktů, což se bude promítat do ceny pro koncového spotřebitele nezávisle na ceně naprosto šílené a nesmyslné administrativy a certifikace (např. každý výrobce cukru bude muset mít nezávisle certifikát o jeho neškodnosti."

"Naprostým opruzem je REACH3 (výhledově), kdy i koncoví spotřebitelé budou muset mít (a patřičně zaplatit) certifikát ke všemu, co mají v domácnosti."
"Tady je to o to horší, že si každý výrobce či dovozce si musi nechat, dle tohoto zákona, pro každou chemikálii udělat sérii testů v předem určených laboratořích se zavedenou správnou laboratorní praxi, což může u jednotlivých chemikálií dosahovat výše až několika miliónů Kč! To je pro většinu malých a středních výrobců a dovozců likvidující."

A na závěr:"Firma utratí nehorázné peníze za fůry papírů a hodiny expertů (i "expertů"). Kamarádi bruselských darmožroutů si namastí kapsy. Náklady budou muset firmy rozpustit do ceny produkce. Nějakou dobu jim budete nadávat za nehorázné ceny - no a pak je převálcujou Číňani nebo Indové. Ti se samozřejmě na nějaké papírování zvysoka vybodnou. "

Jedno je ale jisté: nedá se s tím nic dělat a veto prezidenta v tom nic nezmění, protože kejvalové v parlamentu nakonec novelu odhlasují, vzniknou nová dobře placená místa v Evropské agentuře REACH a skvělé kšefty pro registrátory. Jinak by totiž hrozily státu sankce za nedodržování "evropského zákonodárství". Například zastavení dotací z naší společné evropské kasy, pokuty a zaplacení soudních výloh. Pro tento účel mají nikým nevolení komisaři EU (jsou jen jmenováni vládami států EU!) k dispozici Evropský soudní dvůr. EU se z tohoto pohledu jeví jako novodobá forma konstituční monarchie. Aby se konečně občanům EU rozsvítilo, jak se v unii vládne, měli by bruselští komisaři nosit podle vzoru rudých komisařů povinně kožené kabáty a všichni bruselští úředníci uniformy s hvězdou na čepici.

Vážným zájemcům o to, jak s námi nakládájí evropští komisaři, doporučuji článek Tomáše Haase EVROPA: REACH a moc nad hospodářstvím. A že to bude dobrý obchod naznačují firmy, které už dnes nabízejí komplexní REACH služby, pochopitelně za peníze. Funguje tak stejný mechanizmus jako u podávání žádostí o evropské dotace: my chápeme, že tomu nerozumíte a tak nám zaplaťte a my to uděláme za vás. Takže vydělají nejen zkušební laboratoře a registrační místa, ale i hejno "poradenských" firem. Zaplatí to asi kdo? Inu vy, milí přátelé. Zaplatíte tento bruselský tanec byrokratů v cenách zboží. Protože i obyčejná voda a prášek do pečiva jsou chemikálie.
14.8.2008 10:50 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.