Londýnské listy II-8: večerní stravování.

Včera večer jsem se po celodenním montování a natírání nábytku vydal na nákup potravin, které nejsou ve středu oblíbenosti dceřiny kuchyně. Dá mi trochu práce objevit ve zdejším Tescu či M&S (Marks & Spencer) pravý jogurt "vyrostlý v kelímku" a opravdové nesolené máslo. S tím máslem je to zvyk pocházející z dob námořních výbojů staré, dnes již neexistující Anglie. Nasolené máslo totiž vydrželo na lodi o nějaký ten týden v chladném podpalubí déle než máslo nesolené. A s jogurty je to tu samozřejmě stejné jako v Česku: 99 procent toho, co je označováno jako jogurt je ve skutečnosti blíže nedefinovatelná směska škrobu, sušeného mléka, želatiny a bůhví čeho dalšího. S jogurtovou živou kulturou se to možná potkalo při cestě přes půl Evropy na podlaze nějakého kamionu. Takže pokud jste ctitelé pravého jogurtu vyráběného klasickou technologií, mohu doporučit Onken Natural BIOPOT Set yogurt.

Vrátíme se ale k mojí večerní procházce. Ačkoliv bylo kolem osmé hodiny, po celé dlouhé Crouch End Broadway jsou i večer otevřeny malé obchůdky a stravovničky s jídly ze všech koutů světa, kromě anglické kuchyně, která vlastně neexistuje, protože nikomu nechutná. Prodavači čekají na mladé ale i starší muže, kteří přicházejí z práce a nakupují si svoje první teplé jídlo. Doma to pak opuštěni ve svém nevlídném pronajatém pokoji vystydlé cestou snědí, zapijí to u televize špatným anglickým pivem a jdou spát. Když jsem viděl ta sušená obalovaná kuřata a jiné "dobroty" jako kebab či čínské blafy, bylo mě jich skutečně líto. Co večeří angličanky netuším, nikde si žádná nic nekupovala, jen dvě uháněly kolem šňůry aut oblečeny ve sportovním ve vytřeštěných očích s vidinou štíhlé linie, která jim dozajista pomůže k dobře placené práci v nějaké důvěryhodné a světově proslulé firmě. V Tescu si jiní mužové v chvatu kupovali svoje oblíbené hotové jídlo, které nacpou do mikrovlnky, protože vařit se na pokojích pro svobodné pány a dámy nesmí. A tak se tito opravdoví angličané snaží si opatřit mladou a krásnou ženu, nejlépe z východní Evropy, která by jim vedla domácnost, porodila děti a hlavně jim večer uvařila. Taková ženuška má ale jeden problém: nebude nikdy umět uvařit ta cizokrajná jídla, které celý život jejich manžel kupoval každý večer v indických, asijských, tureckých či jiných obchůdcích. A tak si občas nějakou tu říznou "dobrotu" koupí, donese domů a diví se, čím to ta jeho ženuška krmí jejich děti. A vzpomíná na svá mladá léta.

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.