Školní docházka dítěte v zahraničí.

Dnes se budu věnovat odpovědi na otázku, v jakém režimu a podle jakých zákonů či vyhlášek bude probíhat povinná školní docházka vašeho dítěte, pokud budete dlouhodobě v zahraničí nebo pokud je váš manžel či manželka cizinec a vaše dítě má dvojí státní občanství v případě, že to zákony obou zemí dovolují. Klasickým případem, na kterém budu celou věc demonstrovat, je žena provdaná za občana Velké Británie a jejich dítě mající britské i české státní občanství bude navštěvovat základní anglickou školu v Británii.
Podle vyjádření, které mě telefonicky poskytl Mgr.Svatopluk Pohořelý, vedoucí oddělení základního vzděláváni, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je především třeba dítě přihlásit k docházce do rodiči zvolené české základní školy a informovat při té příležitosti vedení školy, že bude dítě plnit povinnou školní docházku v zahraničí, v našem případě bude docházet do anglické státní nebo soukromé školy. Protože v Británii jdou děti do školy o jeden rok dříve než v Česku ve věku kolem pěti let, předloží rodiče doklad o přijetí žáka do zahraniční školy a s vedením české školy projednají termíny a obsah zkoušek, které bude dítě absolvovat v Česku každého půl roku, nejpozději však každé dva roky v českém jazyce. Obsah zkoušky je v pravomoci vedení české školy, která se přitom řídí vyhláškou č.48/2005 Sb. Rodiče uvedou také potřebné kontaktní údaje: jména rodičů, adresu bydliště rodičů a žáka, telefon, mail a také název a adresu zahraniční školy a kontaktní údaje na konkrétního pracovníka této zahraniční školy.

Z toho jasně vyplývá, že je nutné, aby bylo dítě vychováváno bilingvně a ovládalo oba jazyky, v našem případě angličtinu a češtinu. Češtinu pochopitelně do té míry, aby bylo schopné komunikace s pedagogy české školy. Obsah zkoušek je dán v paragrafu 18 vyhlášky č.48/2005 takto:

Zkoušky při plnění povinné školní docházky v zahraničí nebo v zahraniční škole na území České republiky
§ 18
   (1) Žák, který plní povinnou školní docházku v zahraniční škole, koná zkoušku ve spádové škole nebo jiné škole zapsané ve školském rejstříku, kterou zvolil zákonný zástupce žáka, nebo ve škole zřízené při diplomatické misi nebo konzulárním úřadu České republiky (dále jen "zkoušející škola"):
    a) ve všech ročnících ze vzdělávacího obsahu vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura, stanoveného Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání,
    b) v posledních dvou ročnících prvního stupně ze vzdělávacího obsahu vlastivědné povahy vztahujícího se k České republice vzdělávacího oboru Člověk a jeho svět, stanoveného Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání.

Pokud žák plní povinnou školní docházku v zahraničí nebo v zahraniční škole na území České republiky, vydá mu výstupní hodnocení česká škola zapsaná ve školském rejstříku, ve které je žák zapsán k plnění povinné školní docházky. Při hodnocení škola vychází z vysvědčení a dalších vyjádření vydaných zahraniční školou a z výsledků vykonaných zkoušek. Skutečnost, že výstupní hodnocení je zpracováno na základě podkladů zahraniční školy, které má škola k dispozici, je možno uvést v textu výstupního hodnocení.

A na závěr o nabývání státního občanství narozením:
Dítě nabývá narozením státní občanství České republiky, je-li alespoň jeden rodič v době narození dítěte státním občanem České republiky. Místo narození dítěte nemá na nabytí Českého státního občanství narozením žádný vliv. Rovněž skutečnost, že dítě nabyde automaticky ze zákona vedle českého státního občanství i státní občanství cizího státu, nic nemění na nabytí státního občanství České republiky dítětem. Český právní řád připouští, aby v takovém případě mělo dítě dvojí popř. víceré státní občanství (za předpokladu že je nabylo již narozením, tj. automaticky ze zákona; v případě, že dítě nabyde cizí státní občanství na žádost svých zákonných zástupců, české státní občanství tím automaticky pozbyde). O nabytí státního občanství České republiky není třeba v tomto případě nijak žádat, dítě jej nabývá automaticky ze zákona již narozením. Více viz informace Ministerstva vnitra ČR.

Doufám, že jsem tuto nejednoduchou a pro budoucí život dítěte nesmírně důležitou záležitost dostatečně popsal. Bilingvní výchova dítěte je sice na první pohled věc složitá, ve skutečnosti nesmírně jednoduchá, zejména v případě, kdy matka je Češka a otec cizinec. Stačí dodržovat jednoduchou zásadu: matka mluví na své děti výhradně česky kromě případu, kdy s ním doma probírá školní úkoly. Ideální by bylo, aby se s dítětem učil otec. S manželem mluví zásadně jeho jazykem a otec mluví na své děti zásadně svojí mateřštinou. Mohu dosvědčit, že to dětem nedělá žádné problémy a jsou schopné střídat oba jazyky. Nemohu zatím poskytnout informaci o tom, jak spolu hovoří sourozenci. Můj nejmladší vnuk teprve začíná mluvit. S matkou a s námi česky, když jsou ale oba vnukové s otcem, i on se snaží s ním mluvit anglicky a bez problémů mu rozumí. V každém případě je velká škoda, když by na děti i matka v našem případě mluvila jen anglicky a tak je připravila a schopnost hovořit ve dvou jazycích. Navíc sama by na děti mluvila určitě špatnou angličtinou. Dost už bilingvních problémů a státního občanství. Odcházím natírat chatu.
19.9.2008 12:00 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.