Děti nesmí pedagog ponižovat, i když je sám ponižován.

Za ponižování dětí a drobné tělesné tresty mohou ředitelé škol dát učitelům okamžitou výpověď. Nejvyšší soud potvrdil rozsudek, podle kterého jsou podobné výchovné metody vážným porušením pracovní kázně. Konkrétně soudy řešily případ pedagoga z Benešovska, který žáky tahal za vlasy, cvrnkal do hlavy a nechal je klečet na zemi. "Úmluva o právech dítěte zaručuje, aby kázeň ve škole byla zajišťována způsobem slučitelným s lidskou důstojností," uvedl v rozhodnutí senát Nejvyššího soudu s předsedou Mojmírem Putnou. Učitel v dovolání poukazoval například na to, že děti v základní škole se chovaly nevhodně a nezodpovědně. Jeho jednání prý bylo přiměřené, protože žáci neustále vyrušovali a nedávali pozor. Podle Nejvyššího soudu to však není pro učitele omluva. Učitel fyziky údajně mohl děti svým přístupem ponižovat. Učitelé se bohužel nedozvěděli, jakým způsobem zdivočelé děti zvládnout. Samozřejmě tkví hlavní problém ve výchově v rodině, která by měla jasně určit dítěti hranici, kterou nesmí při svém chování ve škole překročit.

Podívejme se na to, jak si počínal sovětský pedagog Anton Semjonovič Makarenko při výchově nezvládnutelných dětí, možná, že by jeho nápady mohly pomoci rodičům i pedagogům. Pamětníci se jistě pousmějí nad touto mojí sondou do totalitní minulosti, ale informace, které jsem objevil na internetu jsou přinejmenším zajímavé a dokazují, že Makarenkovy nápady jsou i dnes hodné pozornosti.

Makarenko začal svou kariéru vychovatele mládeže tím, že ovládl bandu zdivočelých "dětí" tedy vlastně osiřelých chlapců (tzv.bezprizorní) ve věku tak 16-17 let tím, že jejich vůdce chytil pod krk a pohrozil mu fyzickým násilím, a zdůraznil, že ho nezabije, protože to pro něj nebyla hrozba, ale zmrzačí, a to velmi drasticky....a to zabralo, vůdce ho začal respektovat (šel na něj jeho vlastní metodou, zastrašit hrubým terorem) a potom všichni chlapci začali za vůdce považovat Makarenka. Nechci tvrdit, že je dnešní děti a mládež v českých školách na úrovni ruských bezprizorných dětí z počátku minulého století, ale určitě se k tomu úspěšně blíží. Makarenkovy rady jsou v některých bodech pochopitelně poplatné tehdejší době, ale jejich aktualizace nemůže dělat žádný problém. Tedy až na to chytání pod krkem, tohle si musí učitel vyřešit spíše psychickým nátlakem. Nechme tedy hovořit Makarenka, který viděl správně jádro pudla ve výchově v rodině:

Pracovní účast dětí v životě rodiny má začít velmi brzy. Má začít při hraní. ... Čím je dítě starší, tím mají být pracovní úkoly složitější a mají být odloučeny od hraní. Uvedeme několik druhů dětské práce, avšak předpokládáme, že si každá rodina tento výčet upraví a doplní podle svých životních podmínek.

1. Zalévat květiny v pokoji nebo v celém bytě.
   
2. Utírat prach na oknech.
   
3. Prostírat stůl k jídlu.
   
4. Pečovat o slánky, o nádobky na hořčici.
   
5. Pečovat o otcův psací stůl.
   
6. Odpovídat za polici na knihy nebo za knihovnu a udržovat je v pořádku.
   
7. Přijímat noviny, ukládat je na určité místo a čerstvé a přečtené dávat zvlášť.
   
8. Krmit kotě nebo štěně.
   
9. Udržovat v pořádku umyvadlo, kupovat mýdlo, zubní prášek, holící čepelky pro otce.
   
10. Provádět úplný úklid některé místnosti nebo určité části místnosti.
    
11. Přišívat si utržené knoflíky na šatech a mít vždy v naprostém pořádku příslušné potřeby.
    
12. Odpovídat za pořádek v příborníku.
    
13. Kartáčovat šaty sobě nebo mladšímu bratru nebo některému z rodičů.
    
14. Pečovat o výzdobu pokoje podobiznami, pohlednicemi a reprodukcemi obrazů.
    
15. Má-li rodina zelinářskou nebo květinovou zahradu, zodpovídat za určitý její úsek jak pokud jde o osev, tak i pokud jde o její ošetřování a sklizeň.
    
16. Pečovat o to, aby v bytě byly květiny a občas pro ně dojet za město (to je pro starší děti).
    
17. Je-li v bytě telefon, být u něho první, když zazvoní, a vést domácí telefonní seznam.
    
18. Vésti seznam tramvajových spojů se zřetelem k místům, kam příslušníci rodiny nejčastěji jezdí.
    
19. Ve starším věku samostatně plánovat a zařizovat pro rodinu návštěvu divadel a biografů, zjišťovat program, opatřovat vstupenky, opatrovat je atd.
    
20. Udržovat v naprostém pořádku domácí lékárničku a odpovídat za její včasné doplnění.
    
21. Pečovat o to, aby se v bytě nevyskytl hmyz: štěnice, blechy atd. a energicky se starat o jeho vyhubení.
    
22. Pomáhat matce nebo sestře při určitých domácích pracích.
    V každé rodině se najde spousta podobných prací více nebo méně zajímavých a dětem přiměřených. Nelze ovšem dítě přetěžovat prací, ale v žádném případě nesmí bít do očí rozdíl mezi pracovním zatížením rodičů a pracovním zatížením dětí. Když otec nebo matka těžko zdolávají práci v domácnosti, musí jim děti pomáhat.

Tolik tedy A. S. Makarenko v knize: O výchově dětí v rodině, přel. Vladislav Kukla, vydalo Státní pedagogické nakladatelství, 1953.
30.10.2008 10:30 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.