Sarkozy je obyčejný populista a nacionalista.

Francouzský prezident Nicolas Sarkozy (Nicolas Paul Stéphane Sárközy de Nagy-Bócsa) stižený napoleonským komplexem nejspíše ohrozil ratifikaci Lisabonské smlouvy. Sarkozy minulý týden ve čtvrtek kritizoval chování francouzských firem, které přesunují svoje továrny směrem na východ. "Když se postaví továrna Renault v Indii, aby se auta značky Renault prodávala Indům, to je ospraveditelné. Ale aby se postavila továrna určitého výrobce, aniž bych citoval jeho jméno, v Česku a aby se prodávala její auta ve Francii, to už je neospravedlnitelné," prohlásil k národu Sarkozy ve francouzské televizi. Je prý nutné zabránit stěhování továren do zahraničí a bylo by nanejvýš vhodné přestěhovat ty již existující zpět do rodné Francie.

Náš milý premiér, který se neustále potácí mezi ano a ne Lisabonské smlouvě, uvnitř své rozpolcené duše zajásal a prohlásil: "Jestli někdo chtěl vážně ohrozit ratifikaci lisabonské smlouvy, nemohl pro to zvolit lepší prostředek a dobu." Pokud se mu tedy nepodaří získat v parlamentu většinu pro ratifikaci smlouvy, má skvělou možnost veškerou vinu hodit na jejího největšího obhájce, který se ve svých snech již vidí v křesle evropského "prezidenta". Uvidíme, co se bude dít v parlamentu 17.února, kdy se bude pokračovat v odloženém projednávání ratifikace Lisabonské smlouvy. V tom, že její uvedení do života zuřivě prosazuje pantáta Paroubek, není nic zvláštního. Je jenom vůdcem jedné z mnoha socialistických evropských stran, které vládnou ve většině států Unie a snaží se za každou cenu bez referenda posunout o kousek dál Evropu na cestu k socializmu, či spíše na cestu budování superstátu, ve kterém budou občané odíráni daňemi o většinu svých těžce vydělaných peněz, aby jim pak poté byla menší část těchto "státních" prostředků milostivě "darována" v rámci "sociální" politiky. Větší část pak vládnoucí státní administrativa ve jménu všeobecného blaha zneužije pro své kšefty s podnikateli všeho druhu a pro své velmi nadprůměrné platy. Jde tu o systém socialistického přerozdělování veřejných peněz spojený s jejich rozkrádáním. Což se již ve větší míře děje v systému přerozdělování peněz v evropských fondech vysátých z národních ekonomik a to bez jakékoliv demokratické kontroly.

Sarkozyho rozčilování nad stěhováním francouzského průmyslu je jasným projevem jeho zklamání nad vývojem EU po jejím rozšiřování směrem na východ. Představy "stavitelů" nové evropské říše byly totiž poněkud jiné: vyrábíme příliš mnoho potravin a průmyslového zboží a tak potřebujeme rozšířit bezcelní prostor do zaostalých států bývalého sovětského imperia hladovějících po západním zboží, abychom tam mohli vrhnout naši nadprodukci a vyprázdnit sklady plné neprodejných výrobků a potravin. Protože ale současně zavřeli hranice pro pracovní síly z východu v obavách před reakcemi zejména odborů, výrobci přesunuli své továrny za lacinou pracovní silou, navíc lákáni štědrými státními dotacemi, prodejem pozemků za nepatrné ceny a poskytováním daňových prázdnin. Budovat centrálně řízenou socialistickou ekonomiku a ponechat přitom řízení firem v soukromých rukou jde jaksi proti sobě. Panu Sarkozymu zbývá tato cesta: využít stávající ekonomickou krizi k postupnému znárodnění soukromých firem. Nebo zvolit čínskou cestu vybudováním fašistického státu s pseudokomunistickou ideologií. Podle nadšených reakcí evropských podnikatelů nad skvělými podmínkami pro velkolepé projekty v Číně se zdá být ta druhá cesta vhodnější. Problém je ale v tom, že obyvatelé Evropy nejsou převážně čínského původu. Zatím.
9.2.2009 10:15 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.