Tip na víkendový výlet do Prahy.

Úřad vlády zpřístupní o nadcházejícím víkendu Hrzánský palác. Veřejnosti se otevírá podruhé v historii, v současné době slouží jako jeden z reprezentačních prostor pro přijímání zahraničních návštěv. Návštěvníci uvidí zrekonstruované reprezentační prostory vlády, pracovnu premiéra i výběr historických předmětů ze sbírek úřadu. Před nedávnem část interiérů a exteriérů paláce prošla rozsáhlou rekonstrukcí a návštěvníci tak poprvé například uvidí Gobelínový sál ve zrekonstruované podobě. Prohlídky Hrzánského paláce v rámci dne otevřených dveří budou probíhat v doprovodu průvodců po oba dny od 10 do 17 hodin.

Hrzánský palác, nádvoříÚřad vlády se rozhodl zpřístupnit palác kvůli velkému zájmu návštěvníků o výstavu nejvyšších státních vyznamenání členských států Evropské unie. V části Hrzánského paláce výstava probíhá a za deset dní ji navštívilo přes pět tisíc lidí. Mezi nejcennější exponáty výstavy patří dánský Řád slona, založený již v polovině 15. století. V současné době je udělován zpravidla jen členům panovnických rodů, spřízněných s dánským královským rodem, a hlavám států. Na českém území byl pouze třikrát, jeho nositeli byli Tycho de Brahe, polní maršál Karel I. kníže Schwarzenberg a prezident Tomáš G. Masaryk. Řád se po smrti nositele vrací do Dánska, proto není zastoupen ve sbírkách a téměř se nevystavuje.

Hrzánský palác je součástí řadové zástavby na jižní straně Loretánské ulice při hraně hradčanského ostrohu. Přesná data stavby ani architekt nejsou známi. Objekt stojí na místě původně gotického domu, který ve 14. století patřil svatovítské kapitule a poté císařskému vrátnému Henslinovi. Od něj budovu koupil roku 1359 sochař a architekt Petr Parléř, jenž ji však někdy před rokem 1372 opět prodal. Od poloviny 15. století se zde rozkládala poustka, kterou městská rada přidělila krejčímu Matesovi. Dům na tomto místě postavil teprve míšeňský purkrabí a nejvyšší český kancléř Jindřich z Plavna. Od jeho dědiců budovu pro sebe získal Jindřich Mikuláš z Lobkovic. Zvelebení se tomuto domu dostalo teprve od Adama staršího ze Šternberka v letech 1588-1600. Další stavební úpravy provedl nejvyšší komorník Oldřich Desiderius Pruskovský z Pruskova. Ten dal budovu renesančně adaptovat a zvýšit o jedno patro do Loretánské ulice. Současně objekt v roce 1608 rozšířil o domek do ulice Úvoz, koupený od jistého Jiřího Šimka.

Také po Bílé hoře náležel objekt v Loretánské ulici šlechticům. Jeden z nich, nejvyšší zemský sudí a nejvyšší hofmistr Vilém Albrecht hrabě Kolovrat-Krakovský (†1688), připojil v roce 1657 k areálu další parcelu v Úvoze. V letech 1658-1659 pak nákladně vybudoval zadní pětipodlažní dům a spojovací západní křídlo. Tím objekt získal charakter paláce. Do prostorů pod nádvořím byly tehdy vestavěny rozsáhlé konírny. Albrechtův syn Jan František (†1723) v roce 1688 dům spojil se svým sousedním palácem, nazývaným dnes Dietrichštejnský. Vzniklý areál získal roku 1708 Kolovratův věřitel Zikmund Valentin hrabě Hrzán z Harasova (†1726) na úhradu četných pohledávek. O čtyři roky později musel nový majitel oba domy opět rozdělit, přičemž Dietrichštejnský palác připadl jako vyrovnání dědického podílu Kolovratově sestře Anně Polyxeně svobodné paní z Písnice. Součástí Dietrichštejnského paláce se tak stalo i vnitřní schodiště, jediná spojnice „horního“ domu s „dolním“ při Úvoze. Hrabě Hrzán si tudíž musel vybudovat své vlastní. Strmé vřetenové schodiště, čítající bezmála sto stupňů, náleží dodnes k zajímavostem paláce. Také pan Zikmund Hrzán zemřel v dluzích. Jeho vdova Klaudie, rozená hraběnka de Souchez, sice palác při dražbě roku 1728 zachránila, ale již o deset let později se také ona dostala do konkurzu.

Prodlužený dům přešel po složitých jednáních v roce 1756 na metropolitní kapitulu u Sv. Víta, která zde zřídila sídlo kapitulního proboštství. Protože v té době již platily osvícenské zákony omezující církevní statky, museli se kanovníci zavázat, že palác nebude veden jako církevní majetek a že tu během pobytů císařského dvora v Praze poskytnou ubytovací kapacitu. Podobné závazky měli tehdy i další domácí páni, jak na Hradčanech, tak i na Malé Straně. V době, kdy se stal Hrzánský palác sídlem kapitulního proboštství, získal svou současnou vnější podobu. Zásadní přestavbu lze klást do období probošta Františka Kazimíra Strachovského rytíře ze Strachovic (1768-1786). Tehdy vzniklo dodnes dochované pozdně barokní průčelí do Loretánské ulice. Vyznačuje se prostým členěním bez výraznějších architektonických prvků, pouze hlavní osu zdůrazňuje segmentový štít zdobený znakem svatovítských proboštů a bosovaný portál, upomínající na renesanční přestavbu budovy. Z původní výzdoby se uvnitř dochovaly štukatury s figurálními, ornamentálními a heraldickými motivy a rokokové malované supraporty.

V roce 1915 koupil „horní“ dům malíř Ferdinand Engelmüller, žák Julia Mařáka. Umělec, jehož dnes připomíná pamětní deska s bystou v nádvoří, si v zadním křídle zřídil svůj ateliér. Nový majitel byl hradčanským palácem fascinován a rozhodl se pro jeho důkladnou opravu. Za spolupráce konzervátorů vídeňského památkového úřadu zde byly až do října 1918 prováděny rozsáhlé restaurační práce, během kterých se nalezly fragmenty sgrafit, ale i vnějších maleb ze 16. století. S Engelmüllerem sídlila v Hrzánském paláci i jeho proslulá soukromá malířská škola. Po umělcově smrti, roku 1924, převzal ateliér malíř Jan Slavíček. Jeho známé pohledy na Prahu jsou malovány právě z oken vedoucích do Úvozu, z přilehlé terasy a také z dalšího ateliéru v podkroví domu, jenž po staletí náležel k Hrzánskému paláci. V letech 1949-1954 byl celý objekt podle projektu Viléma Lorence radikálně upraven pro reprezentační účely ministerstva kultury, později předsednictva vlády. Přestavba odstranila celý dvorní trakt a v patře vznikly velké sály. Dispoziční změnu doznalo také pravé křídlo, doplněné novým schodištěm. Vrchol této adaptace pak představuje osazení monumentálních děl „socialistického realismu“, zejména sgrafita Adolfa Zábranského „Se Sovětským svazem na věčné časy“ a mozaiky s pionýry podle návrhů někdejšího surrealisty Vojtěcha Tittelbacha. Barokní éru tu dodnes připomíná půvabná kašna se sochou Herkula. V současné době slouží objekt k reprezentačním účelům předsedy vlády České republiky.
13.2.2009 11:00 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.


Creative Commons License
Ahasweb, jehož autorem je Jan Bílek, podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko
.