Kdo a kde je Hurvínkova maminka?

Spejbl a HurvínekNedávno jsem navštívil s mými dvěma vnuky představení divadla Spejbla a Hurvínka v jeho dočasném útočišti v Praze 6, Bělohorská 24, hotel Pyramida. Představení "Jak pan Spejbl prášil" na mě ani na vnuky neudělalo nijak velký dojem. Chyběly podle mně ty známé základní střeštěné až šílené dialogy obou protagonistů. Po představení, kdy jsem si uvědomil, že naposledy jsem tyto dva hrdiny dětských srdcí viděl někdy před třiceti lety, ve mně ale začaly hlodat podivné otázky. Kde má zatraceně Hurvínek maminku? Kdo je ta záhadná teta Kateřina Hovorková? Je Mánička její dcera nebo vnučka, když jí říká bábinko? Kde má Mánička otce? A co matka? Je snad úplná sirota? Má Spejbl nějaké pletky s tetou Kateřinou???

Ačkoliv samo divadlo S+H představuje výše uvedené postavy jako "rodinku", pochybnosti o příbuzenských vstazích trápí zvídavější část publika od samého počátku existence divadla.

O všech těchto otázkách se traduje několik legend, které si kouzelně protiřečí ( cituji z velmi dobrého pramene Planetka Spejbla a Hurvínka):

Původně nebyl Hurvín v žádném příbuzenském vztahu ke Spejblovi," tvrdil Skupa v posmrtně uveřejněném rozhovoru (Kultura č. 3/1957). „Měl to být jakýsi kontrast dvou měšťáckých typů, Spejbl, jak už jsem řekl, pivní mudrc, a naproti tomu Hurvín, takový velkoměstský ferina. Teprve časem se z nich vyklubali otec a syn, ale to si vlastně vymyslelo a jaksi vynutilo obecenstvo." V citovaném rozhovoru Skupa také uvedl, že jméno Hurvín, zdrobněle Hurvínek, určili podle starého kalendáře.

Ve skutečnosti, jak potvrdila řada pamětníků, se zpočátku „malému Spejblovi" říkalo Spejblík, případně Spejblátko. Ale k přejmenování na Hurvínka došlo velmi záhy.

K autorství jména Hurvínek se ke Skupově jisté nevoli (projevované však pouze v soukromí) vytrvale hlásil, ačkoliv se jeho vztahy k divadlu už hodně uvolnily, Karel Koval. Ten ve svých vzpomínkových článcích píše o své pohádce, kterou měl Skupa ilustrovat. Sudičky v ní malému hrdinovi daly třikrát hurá do vínku ... a z toho - prý - vzniklo i jméno.

Dr. Jan Malík, Frank Wenig a Jiřina Skupova porůznu uváděli poněkud odlišnou verzi: Že na vánoce 1923 zaslal Skupa Kovalovi ne ilustraci, ale dadaisticky rozvernou novoroční kresbu chlapečka s podivnou rybí hlavou, sedícího na schůdku před omšelým domkem. Zajímavostí této kresby bylo, že na domku byla upevněna cedule s nápisem „A. Hurvínek, ručně zpracovaná rochňátka". Nikdo si však není vědom, že by kresba měla být ilustrací k nějaké pohádce.

Frank Wenig v rozhovoru s Pavlem Grymem (17. 4. 1973) připustil i jinou možnost vzniku tohoto jména, související s legendou, která se mezi loutkáři vytvořila kolem Hurvínkova záhadného původu. Podle ní je Hurvínek plodem Spejblova dobře utajeného přestupku s neznámou ženou nevalné pověsti. To by vysvětlovalo, proč je Hurvínek dítětem bez matky a Spejbl otcem bez manželky, proto také ony pozdější, v různých hrách a písničkách rozeseté Hurvínkovy lítostivé narážky na neznámou matinku a na otcovu slabost pro něžné pohlaví i vtíravé otázky, kde k němu vlastně Spejbl přišel. Ještě v roce 1937 ve Skupově a Wenigově revui Jdeme do sebe se ozve, teď již poněkud klidnější, Hurvínkovo konstatování: „Matinku jsem nikdy nepoznal. Já jsem zvláštní případ: Matka neznámá!" A ještě v poválečné komedii Jaroslava Janovského Spejbl na Venuši (1956) hartusí „kosmonaut" Spejbl na adresu Venušanky Veroniky: „Máš sice pět dětí, ale já měl na Zemi taky jedno a do dneška nevím s kým ..." Skupův dlouholetý spolupracovník v návaznosti na tuto pikantní legendu připustil, že v intimitě zákulisí bylo zpočátku počátečním písmenem Hurvínkova jména K... Malou úpravou pak vzniklo jméno už známé.

Podle záznam rozhovoru s Gustavem Noskem (Kultura č. 30/1957), v němž Nosek mj. uvádí: „Jednou přišel mezi nás malíř Doležal a Skupa, velmi hrdě, mu ukazoval novou loutku, Spejblova syna. Doležal kouká, uplivne si a povídá: ,No, nazdar, Skupo, co to tu máš za potvoru, to je úplný, s prominutím, kurvínek.' Tak tedy postavička dostala jméno, ovšem že jsme jí tak říkali jen sami mezi sebou, ven se s tím nemohlo, pochopitelně. Až jednou paní Skupová uhodila hřebík na hlavičku — proč by se nemohl jmenovat Hurvínek? A tak od té doby už člobrdíček na plakátech byl — byl to Hurvínek, neboli Hurvajs, jak mu Skupa říkal nejraději."

Tolik tedy Planetka Spejbla a Hurvínka o původu Hurvínka. Mánička, které Hurvínek také někdy říká Mery, je nepochybně úplná sirota, původ neznámý. Zajímavé je, že se na návrhu této loutky podílel i Jiří Trnka. Původ paní Kateřiny Hovorkové je zcela zastřen tajemstvím, jisté je, že není matkou Máničky, pravděpodobně ji buď adoptovala, spíše je však její vzdálenou příbuznou, která se stará o její výchovu po nějaké záhadné rodinné tragedii. I když, co je v takových případech jisté?

Jedno je podstatné: dětským divákům neúplnost "rodinky" nikdy nevadila, zvláště pak dnes, kdy jsou neúplné rodiny běžnou věcí. Co je však na S+H inspirující je fakt, že osamocený muž vychovávající dítě je i dnes jevem naprosto unikátním. V tomto bodě jsou Spejbl a Hurvínek inspirujícím příkladem pro soudce a soudkyně, kteří rozhodují o tom, komu bude dítě či děti svěřeni po rozchodu manželů. Nezapomeňte si pustit alespoň jeden z klipů S+H, určitě vám to zlepší náladu na celý den.
4.3.2009 10:00 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.


Creative Commons License
Ahasweb, jehož autorem je Jan Bílek, podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko
.