Média jsou užitečná, zábavná nebo nebezpečná?

Dnes vám poskytnu jen něco málo domácího čtení na téma média. První text je z právě vyšlé knihy, které její autor Petr Hájek dal název hodný spíše nějaké detektivce: Smrt ve středu, cituji z kapitoly Vetřelec:

"Ve skutečnosti však současnost naší civilizace média zcela ovládají, což kromě jiného znamená, že pokud nám to ona sama na sebe neřeknou, nevíme to. A protože naše civilizace je vzhledem ke své technologické převaze pro zbytek světa určující (ať se mu to líbí, nebo ne), je mediokracie skutečným pánem tohoto světa.
Zatímco ovšem struktura církve byla (a je) přes svou uzavřenost relativně přehledná, pyramidální, odvozená od voleného zástupce Páně na Zemi, s médii je tomu právě naopak: nemají žádnou hierarchickou či jakoukoli jinou viditelnou strukturu, zdá se, jako by se těkavě vznášela v beztížném veřejném prostoru a víceméně nahodile vznikala a zanikala v lítém konkurenčním boji. Jako by byla jen jakýmsi zábavným doplňkem, z uctivé vzdálenosti obíhajícím po proměnlivých orbitách reálný život, zcela závislá na přízni či nepřízni veřejnosti.
Je tomu však zcela naopak.
Média jsou živoucí organismus, skutečný vetřelec, daleko ďábelštější, odolnější a nezničitelnější než všechna strašidelná monstra, která nám kdy Hollywood stihl představit. Jeho tělo napohled nemá jasný tvar. Je skryto, neboť při svém růstu kopíruje všechno viditelné i neviditelné s takovou psychologickou sugestivností, že už stačilo prorůst veškerým veřejným i soukromým prostorem, který je k dispozici. Nejprve pozvolna a nenápadně, pak stále dynamičtěji. V současnosti – opisujíc exponenciální posloupnost technologických vynálezů – už naprosto nezakrytě, s omračující rychlostí a bezohlednou žravostí. Vetřelci poskytujeme nejen svá těla, ale především svou ještě nedávno poměrně svobodnou mysl – to je pro hloubkové vkořenění nezbytné k jeho smrtící parazitické existenci. A činíme tak dobrovolně. Nebo si to alespoň myslíme, což je opět práce médií."

Tolik Petr Hájek v knize, která vyšla právě teď. Citovaný text mě připoměl článek, který jsem uveřejnil před třemi roky. Jmenoval se Místo vlády a parlamentu řídí tento stát média. Dáme si jej celý, ať nemusíte někam skákat:
Ano, je to tak. Politici jsou jen bezmocné figurky, které se zmateně zmítají podrobovány tvrdým veřejným výslechům před kamerami a mikrofony. Někteří z nich se zbaběle vyhýbají konfrontaci a prchají (Topolánek), jiní se blaženě s potutelným úsměvem brodí mediálním bahnem (Paroubek), hrají komické divadlo pro kamery (poslanci) a všichni si navzájem posílají přes média jeden druhému nejrůznější vzkazy. Dohadují se s redaktory a reportéry o tom, co kdy a kde řekli nebo neřekli, zapírají, obviňují jiné, vyhrožují podáním trestního oznámení na známé i neznámé pachatele a lžou (všichni). Představme si, že by ze dne na den zmizela všechna média a politici by se ocitli jen sami se sebou a se svými problémy. Možná, že by taková mediální izolace, přesněji neexistence médií včetně tisku, způsobila, že by se konečně začali věnovat tomu, za co jsou placeni: řízení státu. Místo toho si najímají osoby zvané mluvčí pravděpodobně proto, že sami mluvit neumějí, najímají si mediální poradce aby věděli jak vykličkovat z palby otázek, jak říci mnoho a nic. A hrají špatně divadlo pro obecenstvo, o kterém si myslí, že je bude volit, že jim dá hlas do nové divadelní sezóny. Režie divadla je přitom plně v rukou těch, kteří vládnou médiím a kteří jsou hlásnými troubami skupin, jejichž zájmy jsou diametrálně jiné, než zájmy občanů - voličů. Proto si troufám tvrdit, že vláda a ani parlament neřídí tento stát, ale že moc je v rukou majitelů médií. A média sama úspěšně vytvářejí dojem, že jsou "strážci demokracie", "hlídací psi" politiků a přitom jsou jen a jen pohůnkové svých majitelů. Výjimkou je "veřejnoprávní" Česká televize a Český rozhlas, jejichž zaměstnanci slouží oddaně jen těm, od kterých očekávají, že se nebudou starat o způsoby, jakými utrácejí peníze koncesionářů. A samozřejmě výjimečné svoji nezávislostí jsou noviny, které právě čtete, protože mě za jejich psaní opravdu, ale opravdu nikdo neplatí. Jsem to ale idiot!
(Ahaswebovy noviny 15.12.2006 )

Na otázku, kdo vlastní podstatnou a hlavní číst českých novin odpovídá můj již sedm let starý článek Český tisk je v německých rukou a to se nám nelíbí. Jen krátká citace: "Lze se proto oprávněně domnívat, že masové skoupení českého tisku sleduje i jisté politické cíle. Neznamená to, že se němečtí majitelé českých novin a časopisů chystají vstoupit do české politiky. Spíše se chystají nabídnout stránky svých tiskovin německým politikům, kteří budou mít zájem působit na českého čtenáře. Za poskytnutí tiskové plochy v Česku mohou pak majitelé získat třeba některé služby či "pozornosti" od německé vlády a politiků na území Německa." (Celý text článku najdete zde).

Tolik dnešní malé zamyšlení kolem médií. Doufám, že nikdo z vás bezhlavě nepřebírá moje, někdy podivné a zvláštní názory. Někteří čtenáři mě dokonce obviňují, že si často odporuji a váhají, zda myslím to, co zde píši, vážně. K tomu bych rád na vysvětlenou uvedl, že tyto moje internetové noviny nejsou ničím jiným, než pokusem o kroniku společnosti, ve které žiju a jsou tedy i tak trochu mým deníkem. Je proto docela logické, že moje názory, pokud je budete sledovat zpět v čase, nejsou vždy konzistentní a neměnné. A to, že občas používám něco jako jemnou ironii, může někoho mást. Protože nejsem hlásná trouba žádných skupinových zájmů, je zřejmé, že se jen snažím vás vyprovokovat k vytváření vlastních názorů na to, co se děje kolem vás. Pokud podniknete něco konkrétního, abyste, jak se říká obrazně "vzali svůj osud do vlastních rukou", je to na vás. Přeji vám krásný, i když trochu deštivý den. Pokud zmoknete, mějte na paměti, že vody není nikdy dost a tak se radujte z toho daru z nebes.
16.6.2009 10:00 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.