Jak vyjet ze zatopeného podjezdu?

Při shlédnutí zatopeného automobilu, jehož řidič vjel včera neuváženě do zatopeného podjezdu jsem si vzpomněl, jak se mě to samé stalo před mnoha lety. Bylo to velmi dávno, v minulém století, kdy jsem brázdil tehdy poloprázdné silnice (!) ve své krásném bílém Moskviči 1500 (stál tehdejších 49000 Korun československých...). Jezdil jsem každý den do práce asi tak tři kilometry přes údolí, na jehož dně je dodnes v dobách "bleskových" bouřek vždy voda v podjezdu pod dálnicí. Ano, i za starých časů byly takové bouřky, jen jsme tomu říkali průtrže. Bylo už po všem a já jako naprostý idiot zajel do podjezdu, ve kterém se leskla hladina vody nejspíš proto, že kanály byly zacpané, jak už to bývá. Opojen svým mohutným moskalem, který byl spíše teréním než silničním vozidlem, jsem do té louže velkou rychlostí zajel a přesně uprostřed motor chcípnul. Nejspíš právě proto, že jsem jel příliš rychle a voda se ze vzedmuté vlny dostala do rozdělovače. Zatím ještě dovnitř voda netekla, ale když jsem pootevřel dveře, sahala až k prahům. Naštěstí nestoupala. Doufal jsem, že když vysuším rozdělovač, podaří se mi nastartovat.

Tak jsem si otevřel kufr, který se u Moskviče otevíral od předního skla směrem k chladiči, a vylezl po blatníku do motorového prostoru. Z "pobřeží" mě se zájmem sledovali chodci a další řidiči, kteří včas zastavili a nejspíše se sázeli, zda vyjedu či ne. Nebudu vás napínat: motor ani po vysušení rozdělovače nenastartoval, asi byla voda i v motoru. Když jsem tak seděl zdrcen za volantem, napadla mě spásonosná myšlenka. Zařadil jsem dvojku, pustil spojku a otočil klíčem. V motoru to zaharašilo a Moskvič se pomalu, ale jistě rozjel jako elektromobil. Jen jsem se modlil, aby vydržela baterie. A ta mě vyslyšela, byla velká, sovětská.

Uvádím tento trik nejen pro pobavení vás čtenářů, ale hlavně proto, abyste v podobné situaci neztratili hlavu a vyjeli ze zátopy na starter. Zejména v situaci, kdy uvidíte, že hladina kolem vás začíná stoupat a pevná zem je na dohled. Podle stupně nabití vaší baterie máte šanci ujet nejméně dvacet až třicet metrů. Pokud se dílo nepodaří, ještě mám jednu radu. Snažte se okamžitě, dříve než se auto začne potápět, otevřít dveře! Rady o tom, že je třeba vyčkat, až se auto uvnitř naplní vodou, jsou naprostým nesmyslem! Byly prováděny velmi sofistikované pokusy, které nezvratně dokázaly, že ani po naplnění vodou nepůjdou dveře otevřít a elektricky ovládaná okénka nepůjdou spustit! Takže otevřít a prchat dokud to jde. Nebo alespoň spustit okénka!

Přeji vám, abyste moje dnešní rady nepotřebovali, i když zase hrozí "bleskové" bouřky s potoky vody a někde i s krupobitím. Pokud nebudou kroupy větší než váš palec, auto to nejspíše přežije bez poškození. Kroupy jako pingpongové míčky už ale dokáží nadělat v karoserii pěkné neopravitelné důlky. Pomůže rychle zaparkovat v nějakém podjezdu nebo pod stromem, není-li zuřivá vichřice. Ale jen když padají kroupy a pak rychle pryč!
16.7.2009 11:00 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.