Translate this page...

Kolem stovky rumunských Romů, kteří přijeli do Prahy podpořit svého sedmnáctiletého příbuzného, jenž leží ve vinohradské nemocnici poté, co se topil v zatopeném lomu nedaleko Prahy, si budou svůj pobyt v Praze prý hradit sami. Romský aktivista Štefan Ličartovský přesto zorganizoval sbírku, z jejíhož výtěžku se zaplatí dosavadní náklady na pobyt Romů v kempu Pražačka, kam byli přestěhováni. Zdravotní stav chlapce, který je synem jednoho z romských králů, je stále kritický. Jeho otec Robinson Dimofte vládne v Rumunsku asi 1500 Romům, s rodinou jel do Berlína na romskou konferenci. Chlapec je jeho nejmladším synem. Podle tradice přechází titul krále v rumunském okrese Vilcea právě na nejmladšího syna, proto je osud chlapce pro Romy tak důležitý.

Na podporu "královského následovníka" se do Prahy v pátek sjeli Romové z Rumunska, Lotyšska, Francie a Německa. Městská část Prahy 3 nastěhovala většinu z nich do kempu Pražačka, aby předešla možným výtržnostem před nemocnicí. Rumunští Romové si totiž původně postavili v parku u nemocnice stanové městečko. V kempu jim byl vyhrazen prostor s vlastním vstupem, oddělenými toaletami, umyvadly a popelnicemi.

"Obrátili jsme se na ministra Kocába s dopisem. Stát by měl co nejdřív převzít zodpovědnost, protože záležitost je nad síly městské části," řekl Jeroným Janíček z městské části Praha 3 s tím, že radnice udělala vše, co bylo v jejích silách, teď je podle nich na řadě stát. Kocábovu úřadu podle něj radnice poskytne všechny potřebné informace. Co přesně městská část od Kocába žádá, ale Janíček nevysvětlil. "Žádáme ministerstvo o komplexní pomoc. Pan ministr ví nejlépe, co to je, nemůžeme mu radit, co by měl dělat. Od toho jeho úřad existuje, je to jeho posláním," odpověděl na dotaz iDNES.cz. Nejdůležitější podle něj je "zachovat kontinuitu klidu a bezpečí na obou stranách". (Dopis zástupce městské části Praha 3 pana Matouška Kocábovi.)

Premiér Jan Fischer se nechal slyšet, že vláda do situace rumunských Romů nijak zasahovat nehodlá. Řešit by ji podle Fischera měla vinohradská nemocnice. Myslel tím pan premiér, že se má postarat o ubytování stovky Romů? Vládu o situaci informoval ministr pro lidská práva a národnostní menšiny Michael Kocáb. Co se bude dít, pokud "následník cikánského trůnu" v nemocnici zemře, nikdo neřeší. I kdyby se nakrásně vzpamatoval, po půl hodině bez kyslíku se dá předpokládat rozsáhlé poškození mozku. Nelze tak vyloučit i fyzické napadení personálu nemocnice, kterou by Romové mohli obviňovat ze smrti či ochrnutí svého "prince".

Podívejme se, jak podobné či spíše horší situace řeší jinde v EU. Milán - V táboře zamořeném potkany, půl hodiny jízdy od okázalých milánských domů módy, se usadily stovky rumunských Cikánů, kteří přišli do Itálie za lepším životem. Ve špinavé osadě na Via Tribonario žije asi 50 rodin čítajících více než 800 Romů. Od Silvestra živoří. Při velkém požáru jim na přelomu roku v největší milánské romské osadě shořela většina karavanů. Komise Rady Evropy pro lidská práva konstatovala, že Itálie nezajišťuje Romům na státní úrovni žádnou právní ochranu. Romy přitom označila za nejdiskriminovanější etnickou menšinu v Evropě. Cikánské tábory existují po celé Evropě, ale jak uvedla expertka Rady Evropy Ivana D'Alessandrová, poměry v Itálii jsou horší než ve Francii, Belgii nebo Nizozemsku. (Pramen)

A odjinud: Na otázku kolik kočovníků (travellers) se na území Spojeného království skutečně nachází, nedokáže nikdo uspokojivě odpovědět. Hrubé odhady se pohybují v rozmezí od 15 – 50 tisíc osob. Jedná se především o nezaměstnané bezdomovce, žijící často v podmínkách, které se blíží standardům rozvojových zemí, jejichž prioritou je vymanit se z hektického městského prostředí a uchýlit se do klidnějších částí na venkově. Jejich přítomnost však u britské populace žijící jak ve městech, tak na vesnicích vyvolává jisté roztrpčení. (Pramen)

Další prameny: Usnesení Evropského parlamentu o evropské strategii pro romskou menšinu, Žijí mezi námi, Rovnost evropských občanů v praxi - Romové a kočovníci.

Závěrem této "procházky" po tematice "kočování v EU" si dovoluji poznamenat, že nás nepochybně čekají podobné, stejné nebo i horší důsledky vstupu Rumunska, Bulharska či dokonce dalších států z Balkánu nebo Turecka do EU. Volný pohyb po území EU je jedním ze základních práv občanů EU, i když u nás žádné "kočování" naše zákony neznají. Cizince vnímáme buď jako u nás pracující občany jiného státu EU s patřičnými doklady, žadatele o azyl pocházející ze zemí mimo EU nebo turisty. Ti všichni, pokud pobývají na našem území musí být řádně ubytováni v bytech, hotelích či kempech, případně pak v azylových státních zařízeních. Táboření na obecním pozemku spojené s rozděláváním ohňů, mytím a opravováním aut navíc bez hygienického vybavení (voda, WC) není dovoleno.

Kočující motorizovaní "turisté", kterým se nelíbí ubytování v kempu si mohou podle vzoru milovníků techna pronajmout soukromý pozemek. Pokud by ovšem vláda sama v čele s panem Kocábem nevybudovala pro evropské kočovníky zvláštní bezplatné tábory. To by se ale nemuselo líbit voličům = daňovým poplatníkům, kteří by tuto "turistiku" zaplatili ze svých kapes. Zatím to ale vypadá spíše na to, že pan Kocáb hodlá podobné kočující občany EU považovat striktně za "turisty", protože on má na starosti naše "domácí" Romy, i když ve své valné většině pocházejí ze Slovenska. Tíha podobných návštěv odehrávajících se mimo aktivitu cestovních kanceláří či pracovních agentur zřejmě tedy zůstaně na starostech obcí, kteří budou se svými obecními policajty dbát o to, aby se tito "turisté" spakovali a táhli o dům dál. Během minulých sto let se tedy nic nezměnilo a nepochybně budou mít místní zastupitelé mnohem víc práce a méně podpory od policie, než tomu bylo za Rakouska Uherska nebo za první republiky před druhou světovou válkou. Zastupitelům k večerní četbě před spaním doporučuji Učebnici policejní pátrací taktiky. Doufám, že pak nebudou mít divoké sny.
28.7.2009 10:15 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.