Jak to bylo s Listinou základních práv EU.

Fakta potvrzují, že o tom, aby Listina práv nebyla součástí Lisabonské smlouvy se v Topolánkově vládě jednalo již v roce 2007.

Stačí si přečíst USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 25. dubna 2007 č. 471 k pozici vlády v rámci jednání o institucionální reformě Evropské unie a v něm citovanou POZICE VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY V RÁMCI JEDNÁNÍ O INSTITUCIONÁLNÍ REFORMĚ EVROPSKÉ UNIE, Schválena vládou ČR dne 25. dubna 2007. Kromě jiného se v tomto zásadním dokumentu o POZICI, podle kterého měla Topolánkova vláda postupovat při jednáních o textu Lisabonské smlouvy dokumentu říká:

"Evropská unie je politický projekt vycházející z evropského kulturního, náboženského a humanistického odkazu. Součástí tohoto civilizačního odkazu je i ochrana základních lidských práv a svobod, jež musí být nedílnou součástí všech politik Evropské unie. Aby byl zajištěn evropský standard ochrany lidských práv, tak jak je zakotven v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (Řím, 4. listopadu 1950, dále jen „Evropská úmluva“) a k němuž se EU přihlásila v ustanovení čl. 6 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii, je především třeba umožnit přistoupení EU k Evropské úmluvě. Tím bude zajištěn jednotný evropský standard lidských práv a svobod, aniž by hrozila určitá partikularizace ochrany prostřednictvím přijetí právně závazné Listiny základních práv. Nový smluvní základ EU by tedy neměl obsahovat samostatnou Listinu základních práv, ale zajistit přistoupení EU k Evropské úmluvě, čímž bude jasně vymezen standard ochrany ve vztahu k činnosti Evropské unie a jejích orgánů."

Na základě Listiny práv EU by o možných žalobách na restituci majetku totiž napříště rozhodoval Evropský soudní dvůr v Lucemburku, který je orgánem EU. Ten požadavky sudetských Němců dosud nikdy nezpochybnil a existuje jisté riziko, že by na základě principu nediskriminace obsažené v Listině práv EU mohl rozhodnout, aby byl majetek sudetským Němcům vydán.

Topolánek se chabě dnes vymlouvá, že na takovou změnu v textu Lisabonské smlouvy nemělo Česko "sílu". Státy jako Británie a Polsko, a nakonec i malé Irsko si své výjimky ale prosadily zřejmě proto, že tu "sílu" měly. Je jasné, že nastává čas změny, kdy v rámci EU nebudou mezi sebou jednat členské státy jako rovný s rovným, ale že budou všechny další změny a zákonné normy prosazovány z pozice síly.

Václav Klaus svojí "obstrukcí" a "sabotáží" ratifikačního procesu dokazuje, že vždy existuje cesta, jak si může svoje práva obhájit i malý stát. Ale jen pokud se jeho politici nebojí jít do "války" s těmi mocnějšími. Topolánkovi se do takové bitvy nechtělo ani náhodou, protože svoje "mezinárodní" politikaření založil na osobní touze získat po prohrané domácí bitvě s pantátou Paroubkem lukrativní flek evropského komisaře. Jeho rektální unijní alpinismus je v tomto směru skutečně ukázkový. Doufám, že skončí nejen jako poslanec a předseda ODS, ale že odejde z politiky vůbec. Měl by se vrátit se svými způsoby do armády a posílit naše jednotky v Afghanistánu. Třeba by jeho figura a pověst chlapa s gulemi natolik vystrašila talibánce, že by se vzdali spojeneckým žoldnéřským jednotkám bez boje.

V úterý 3.listopadu Ústavní soud nejspíše ve svém výroku prohlásí, že Lisabonská smlouva je v plném souladu s naší chatrně sesmolenou ústavou a jestliže se vládcové Unie dnes či zítra dohodnou v Bruselu na českém dodatku, kdy a jakou formou bude jméno České republiky doplněno k výjimce pro Británii a Polsko, Václav Klaus uspokojený svoji výhrou Lisabonskou smlouvu podepíše. Na reakci sudetských Němců a Rakušanů a jejich právních zástupců si budeme muset počkat.
29.10.2009 10:00 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.


Creative Commons License
Ahasweb, jehož autorem je Jan Bílek, podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko
.