Kdo je nepřítelem našeho státu???

Prezident Klaus jako hlavní velitel české armády by rád věděl, jaký je hlavní účel a cíl naší armády. Po nedávné návštěvě generálního tajemníka NATO Rasmussena, který požadoval navýšení počtu našich vojáků v Afhánistánu, vyjádřil Klaus nespokojenost s tím, že se hlavní rolí naší armády jeví stále více působení v zahraničních misich a požadoval celkem nelogicky od předsedy úřednické vlády Fischera a úřednického ministra obrany Bartáka odpověď. Klaus v tomto případě, jak se říká, pláče na nesprávném hrobě.

"...proto je žádost prezidenta, aby ho ministr obrany seznámil s konceptem rozvoje české armády, nereálná. Žádný ministr obrany nemůže předložit smysluplný koncept rozvoje armády, pokud se politická reprezentace není schopna shodnout ani na nejzákladnější definici hrozeb našemu státu, jakož i jasné definici toho, jaká by měla být úloha země v rámci nadnárodních struktur", píše ve svém zápisníku známý odborník na domácí a mezinárodní politiku pan Jiří Pehe a požaduje celkem oprávněně po českých politicích definici našeho nepřítele.

Zřejmě si ale ani on sám není jistý tím, zda vůbec máme nějakého vnějšího nepřítele, proti kterému by měla naše armáda případně bojovat. Podívejme se na to blíže: Německo, jako náš tradiční historický nepřítel, je nyní přece naším spojencem a náš nedávný "spojenec" Sovětský svaz, nyní Rusko, není dokonce i podle Klause naším nepřítelem a ani se snad nechystá nás opět osvobodit. I když, kdyby se o to Rusko pokusilo, budou nás přece naši současní spojenci v EU a hlavně v NATO chránit. Naše armáda by ale podle některých odborníků byla schopná vzdorovat takovému útoku nanejvýš pět až deset minut. Tudy tedy cesta na Klausovy otázky po smyslu naší armády nevede.

Prezident a všichni naši pánové politici se bojí přiznat jeden velmi důležitý a zcela zásadní důvod mít vlastní bojeschopnou armádu: aby mohla být nasazena v případě nutnosti proti vlastnímu obyvatelstvu nebo i proti obyvatelům našich spojenců v EU či NATO. Namítnete, že pro řešení vnitřních bezpečnostních problémů je tady přece policie. Jenže ta se zabývá jen sepisováním protokolů o různých spáchaných zločinech, spolupracuje ponejvíce s pojišťovnami, řeší spousty podaných trestních oznámení a vůbec je vycvičena spíše pro úřednické práce, maximálně asistuje při fotbalových utkáních či demonstracích různých extrémistů.

Proto tu máme naši armádu pohotovou pro potlačení případných vážných sociálních nepokojů, které mohou velice snadno v blízké budoucnosti nastat. Stačí pohlédnout do Řecka a poučit se i ze zkušeností s pouličními boji ve Francii nebo sledovat, jak italská armáda brání stát proti nelegálním imigrantům. Zásahové jednotky policie na takové akce nemohou stačit, ty zvládnou ještě takové spolky, jako jsou zpití a zhulení technaři nebo pár rozvášněných anarchistů či fotbalových fanoušků. V budoucnu ale můžeme očekávat i masivní pokusy nelegálních imigrantů o překročení našich hranic, sociální bouře končící rabováním obchodů a zapalováním aut na ulicích (dle vzoru USA či Francie) a ve všech takových případech bude muset armáda převzít iniciativu. Hodit se budou i nenáviděné Pandury doplněné podle vzoru bývalé komunistické policie drátěnými nárazníky pro zatlačování davů a další technika, kterou policie nemá. Tvrdí, v mezinárodních misích otužilí a rozhodní velitelé a jejich profesionální vojáci se pro řešení mimořádných vnitropolitických situací budou vždy hodit.

Je nepochopitelné, proč tohle nemohou zcela otevřeně politici národu vysvětlit a tak předem touto hrozbou tlumit případné vášně zejména některých bojechtivých organizací nebo politických stran. Ohánět se nějakým neznámým neviditelným vnějším nepřítelem nemá smysl, nepřítelem státu se stanou v budoucnu naši vlastní spoluobčané či obyvatelé cizích států toužící se u nás nelegálně usadit. Armáda je také v tomto smyslu cvičena a do zahraničních misií nasazována především s cílem udržovat civilizovaný pořádek v jinak velmi neklidných zemích. Vojáci umějí budovat opevněné vlastní tábory, stavět a provozovat vězeňské tábory, střežit strategická místa a likvidovat teroristy. A přesně to je může čekat někdy v blízké budoucnosti i na území naší republiky.

Pro úplnost (citace): Podle zákona č. 219/1999 Sb. o ozbrojených silách České republiky má armáda ČR jako základní úkol - připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení, dále má plnit úkoly vyplývající z mezinárodních smluvních závazků České republiky o společné obraně proti napadení, spolupracovat s cizími ozbrojenými silami na základě mezinárodních smluv, podílet se na činnostech mezinárodních organizací ve prospěch míru účastí na mírových operacích, záchranných a humanitárních akcích, a konečně zúčastňovat se vojenských cvičení spolu s cizími ozbrojenými silami na území České republiky nebo v zahraničí.

Mimo to stanovuje možnost armádu použít ke střežení objektů důležitých pro obranu státu, k plnění úkolů Policie České republiky při zajišťování ochrany státních hranic nebo k plnění úkolů služby pořádkové policie, anebo ochranné služby, k záchranným pracím při pohromách nebo při jiných závažných situacích ohrožujících životy, zdraví, značné majetkové hodnoty nebo životní prostředí, k odstranění jiného hrozícího nebezpečí za použití vojenské techniky, k letecké přepravě ústavních činitelů a k některým dalším úkolům.(konec citace)

Pozoruhodný je i § 11 tohoto zákona, podle kterého "Ozbrojené síly nelze použít k přímému zásahu proti účastníkům stávky vedené na ochranu práv a oprávněných hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců. Samořejmě jen v případě, pokud by se stávkují zdrželi ničení veřejného nebo soukromého majetku a útoků na vojáky vypomáhající v "práci" policistům. Přeji krásný den a v noci klidně spěte, naše armáda i policie střeží naše bezpečí a náš majetek. Nebo snad ne?
15.3.2010 09:15 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.