Proč nemůže Joe najít práci?

Na internetu koluje pozoruhodný text od neznámého, pravděpodobně amerického autora, který by měl dostat Nobelovu cenu za ekonomii:

Toho dne se Joe Smith vzbudil brzy, neboť jeho budík Made in Japan byl nastaven na šestou hodinu. Zatímco v konvici Made in China začínala vřít voda, oholil se holícím strojkem Made in Hongkong, navlékl na sebe košili Made in Srí Lanka , značkové džíny Made in Singapur a tenisky Made in Korea. Poté si na své elektrické pánvi Made in India připravil snídani. Usedl ke stolu se svou kalkulačkou Made in Mexico, aby si spočítal, kolik dnes může utratit. Když si srovnal čas na svých hodinkách Made in Tchajwan s časovým signálem z rádia Made in India, nasedl do svého vozu Made in Germany a pokračoval v hledání nějaké dobře placené práce v Americe. Na konci dalšího marného a neradostného dne se rozhodl trochu si odpočinout. Vklouzl tedy do sandálů Made in Brasil, nalil si sklenku vína Made in France a pustil televizní přijímač Made in Indonesia. A přemýšlel, proč se mu nedaří najít si práci.

Historka dokonale ilustruje stav ekonomiky tzv. vyspělých zemí včetně Česka: vyrábí se v nich čím dál méně výrobků, v nejlepším případě jsou zde montovny z dílů dovážených z výše zmíněných států, ale i v nich pracují u pásu najatí laciní občané "třetích" států, v USA mexičané a jiní latinos, v Evropě Ukrajinci, Vietnamci a Mongolové. Původní obyvatelstvo neboli domorodci se pak zabývají poskytováním všemožných i nemožných služeb, které jak známo, neprodukují nic, co by se dalo dále prodat. Prostě si jen to, co byste si mohli udělat sami, zaplatíte. Místo domácího vaření a pečení jdete do marketu nebo do rychlého či pomalého občerstvení, vlasy vám neudělá maminka nebo přítelkyně, na úklid si sjednáte firmu. Zbytek obyvatel se pak živí metodou koupím - prodám a ti méně schopní "pracují" ve státní a místní správě, v policii, která vás nechrání, dobrý džob poskytuje dnes i armáda - pokud vás ovšem nepošlou na zahraniční "misi" neboli do žoldácké války. Na stavbách, kde opravdu vzniká z materiálu - i když většinou dovezeného - nějaká hodnota, ale pracují zahraniční dělníci, většinou ilegálové. Nezapomínejme na nezaměstnané živené z peněz těch opravdu pracujících, pokud ovšem tito platí řádně daně. Zatím jich je relativně málo, jen kolem deseti procent, ale bude hůř.

S technickým pokrokem se začínají z naší společnosti ztrácet i dříve tak chválené "zlaté české ručičky". Japonské, korejské či německé auto (vyrobené v Turecku...) si už dnes sami neopravíte někde na dvorku, musíte ho dát do servisu, ve kterém také nevzniká žádná hodnota, je to jen služba. Kde jsou ty časy, co jste si doma opravili televizor výměnou elektronky koupené za pár šupů. Dnes vám i v servisu řeknou, že se to opravovat nevyplatí, protože díly stojí víc než nový televizor, přehrávač, fén, prostě se už neopravuje. Díky tomu mají práci lidé v dalších službách při likvidaci elektroodpadu a jiného odpadu.

Zkuste se zamyslet nad svoji vlastní prací, zda při ní opravdu vzniká nějaká základní, nikoliv jen "přidaná" hodnota. Rozhlédněte se okolo, jak jsou na tom vaši blízcí, přátelé a sousedi. Podle statistik je ve "vyspělých" státech zaměstnáno ve službách více než 65 procent obyvatelstva. A vznikají stále nové a nové druhy zaměstnání: pořádání svateb, pohřbů, mejdanů, soutěží, festivalů, organizace domácích a jiných hádek (mediátoři), organizování extrémních dovolených a jiné volnočasové blbosti.

A kam to všechno vede? Prý nám bude stále lépe a lépěji. Jenže to spíše vypadá, že bude kromě krize finanční i krize z "nadvýroby služeb". Ale co. Jen si klidně jděte vypůjčit nějaké ty peníze a honem odjeďte na dovolenou. S tím, co bude zítra si nelámejte hlavu. Při nejhorším si připravíte se svým finančním poradcem osobní bankrot. Svět se kvůli tomu nezboří. Nebo zboří?
30.7.2010 10:30 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.