Fiktivní rozhovor s Jiřím Paroubkem.

Líbí se vám život, tak jak jej právě teď žijete?

Dá se říct, že ano, jsem docela spokojený. Dokázal jsem se stát alespoň na chvíli premiérem této země. Polovina národa mě milovala a druhá nenáviděla. V každém případě jsem se nesmazatelně zapsal do historie tohoto státu. A teď jsem tak trochu na odpočinku. Ale jen nabírám sílu a sleduji se zájmem, co se bude dít bez mojí aktivní účasti ve vrcholové politice.

Proč jste opustil svoji stranu? Bylo to zklamáním z toho, že jste vyhrál a přece prohrál volby?

Sociální demokracii jsem neopustil, jsem přece dál jejím poslancem. Jen mě opustili někteří dříve mě velice blízcí funkcionáři a přední členové strany. Nepochopili, že politická strana bez čitelného vůdce nemůže být politickou silou. Možná je to ale dobou: lidé mají dnes raději nemastné neslané politiky a různé kecaly a netouží po nějakém vůdci, který by je vedl k lepší budoucnosti. Brzy se to ale změní.

Není to tak dávno, co jste nepopřel svoji případnou kandidaturu na funkci prezidenta. Máte stále takový úmysl?

Byla by to pro mě velká výzva, muselo by ale dojít ke změně ústavy a zavedení přímé volby prezidenta. Nemám zájem dopadnout tak, jako důchodce Zeman. Pak bych možná kandidoval a vyzkoušel si, zda ty všelijaké výzkumy o oblíbenosti českých politiků vypovídají pravdivě. Jsem ale pesimista: k té změně ústavy nedojde. Alespoň nikoliv v dohledné době. Leda snad tehdy, pokud by se Václav Klaus chtěl se mnou utkat a přesvědčil vedoucí politiky ODS, aby se dohodli v rámci trojkoalice a také s ČSSD a ústavu změnili. Byl by to krásný sportovní duel. Obávám se ale, že Klausovi chybí odvaha.

Děkuji vám za rozhovor, který se nikdy neuskutečnil.
17.8.2010 10:00 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.