Proč se sčítají příslušníci církví?

V článku nazvaném "Sčítání křesťanů?" se Ladislav Hanuš na ChristNet.cz ptá hned v úvodu: "Jak stát sčítá náboženskou víru? Co ho zajímá při sčítání lidu, domů a bytů? Co vyčteme z informace skryté v otázkách dotazníku? Stát zjišťuje, zda jsem se rozhodl pro náboženskou víru a pokud ano, tak pro kterou. V jakém smyslu otázku víry nebo vyznání odpovím? Vyznávám, že znám nebeského Otce a vím, že Bůh je? Nebo jsem „věřící“ v jeho existenci? Vyplním v otázce vyznání jednu nebo víc správných odpovědí? Napíšu jednoduše „křesťan“, nebo „církev“? Nebo vypíšu více „církví“, se kterými spolupracuji a hlásím se k nim? Co chci státu a společnosti vyplněním dotazníku říci?".

A také si celkem správně odpovídá, ale klade si i další otázky: "Existují důvody proč při sčítání vypsat přesný název jedné z „církví“. Slyšel jsem několikrát názor, že sčítání může mít vliv na financování církve. Výsledky sčítání by mohli využít někteří zástupci „církví“ jako argument při jednání se státem. Vedení některých „církví“ asi dá doporučení co v dotazníku přesně napsat a řada křesťanů toho ráda využije. Ze státních prostředků jsou financovány platy církevních zaměstnanců pracujících ve farnostech, charitě, školách, atd. Máme zájem o jejich činnost a tedy i o jejich financování? Chceme, aby stát činnost jmenovité „církve“ finančně podporoval? Vážíme si snahy zástupců církví při zajištění financování „církví“ a jejich služeb pro společnost? Zajímá nás kolik je vlastně aktuálně křesťanů v jednotlivých „církvích“?

Přitom je naprosto zřejmé, že stát, tedy přesněji vláda nemá sebemenší zájem bádat nad tím, jakou víru kdo z nás vyznává, kolik z nás jsou bezvěrci. Hlavním smyslem sčítání je zjistit, kolik občanů tohoto státu se považuje za příslušníky té které církve, protože ne všechny státem registrované církve vedou evidenci svých oveček. Zcela neevidováni svoji církví jsou například příslušníci římskokatolické církve, která přitom ale podle výsledků ze sčítání lidu provedeném před deseti lety inkasuje největší částku peněz. Vládu, ministerstva, ale i parlament či senát zajímá jedině ten počet příslušníků církví, protože to je jediný existující - byť jen statistický a nepřesný - doklad o tom, kolika občanům daná církev údajně poskytuje svoje "služby" a kolik má proto z peněz daňových poplatníků dostat na svůj "provoz".

Zcela správně vidí situaci Monika Vývodová, když vyzývá katolíky: "Měli bychom si tedy v těchto dnech ještě více uvědomit, že také my, křesťané, jsme nedílnou součástí této sekulární společnosti a máme jí snad i co dát. Z hlediska státu je kolonka týkající se náboženství označena jako dobrovolný údaj, ale z pohledu našeho svědomí by zcela jistě být dobrovolná neměla. Naopak, jedná se o morální závazek vyplývající z našeho náboženského přesvědčení. Vyjadřujeme tím náš postoj k Pánu Bohu. Jde o to, že svým přihlášením se ke katolické víře veřejně vyznáme to, co každou neděli recitujeme v kostele. K srdci by si jej měli vzít i ti, kteří sedí v kostelních lavicích v neděli spíše sporadicky. Vždyť i Svatý otec Benedikt XVI. v jedné ze svých promluv potvrzuje, že je za praktikujícího katolíka považován i ten, kdo chodí do kostela třeba jen třikrát do roka, ba někdy dokonce jen dvakrát za život. Jsme sice jen "malé stádce", ale rozhodně nejsme žádnou "menšinou". Čím více se nás tedy při sčítání ke své víře přihlásí, tím větší sílu může mít náš hlas ve společnosti…" A tím získáme více peněz, zapoměla dodat.

V roce 2010 zaplatil stát 4869 duchovním 17 různých církví celkem 1,439 miliardy korun (včetně pojistného), to je v průměru zhruba 22.000 korun měsíčně. Početně nejvíce je katolických duchovních, 3191. Církve jsou v České republice financovány z několika zdrojů. Kromě příspěvků, darů a příjmů z prodeje a pronájmu majetku činí podstatnou část rozpočtu církví prostředky z dotací ministerstva kultury. Duchovní nejsou zaměstnanci státu, ale svých církví, platí je však stát.

A jsme tu u staronového problému o financování církví a jiných náboženských spolků zaregistrovaných jako církve a také o stále neuzavřené "mezistátní" smlouvě s Vatikánem. "V současné době ministerstvo zahraničních věcí analyzuje možné kroky ve věci mezinárodní smlouvy s Vatikánem. Ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg chce vládě předložit materiál o návrhu dalšího postupu. Termín však zatím nebyl s ohledem k probíhajícím konzultacím v Česku stanoven," uvedl nedávno mluvčí ministerstva zahraničí Vít Kolář.
Podle arcibiskupa Duky není třeba dělat v původním textu smlouvy velké změny. "Spíš je potřeba tento text, který je starý sedm let, aktualizovat. Věci se za tu dobu změnily, například nemáme povinnou vojenskou službu. Jsou tedy nutné jisté redakční úpravy," řekl arcibiskup. Dodal, že smlouva by mohla být ratifikována ještě v tomto volebním období. "Smlouva s Vatikánem je garancí nejen pro římskokatolickou církev, ale i garancí, že podobně bude jednáno také s Ekumenickou radou církví a Federací židovských obcí. Vylučuje to určitá nebezpečí do budoucna, která by hrozila od některých agresivních náboženských skupin," uvedl Duka, který jistě nemá žádný zájem, aby se z veřejných peněz platil provoz nějakých podle něj pochybných spolků.

Úplný seznam registrovaných církví a náboženských spolků najdete na stránce Ministerstva kultury. Všechny zde evidované subjekty ale nejsou podle zákona č. 218/1949 Sb. státem finančně dotovány. Více o tom najdete na stránce Ministerstva kultury Financování na základě zákona č. 218/1949 Sb.. To je velmi prastarý zákon, že? O dotacích čtěte i na stránce Počty duchovních a výše poskytnutých finančních prostředků. Zákon o církvích a náboženských společnostech v posledním znění je zde k přečtení. Podstatné ale je, že počet placených duchovních není přímo odvozován od počtu věřících. Církve a náboženské spolky fungují jako právnické osoby a státu pouze nahlašují počty těch svých zaměstnanců, kteří vykonávají duchovní službu.

Takže to, co jste uvedli nebo teprve uvedete o svém náboženském přesvědčení a členství v některé církvi ve svém osobním sčítacím dotazníku, může nepochybně alespoň částečně ovlivnit, jak bude naloženo s částí státního rozpočtu věnovaného na dotace církvím. Pravdou je, že se jedná o částku v poměru k celkovým nákladům státního rozpočtu zcela mizivou. Ovšem v době, kdy se škrtají platy státních zaměstnanců a snižují peníze na kde co, je každé zbytečně či chybně vynaložené koruny škoda.

Již téměř jisté ale je, že se jako národ, či spíše společenství lidí obývajících tento stát dostaneme nejen v Evropě na špičku nevěřících neznabohů neboli pohanů či chcete-li ateistů. Minulé statistiky i některé průzkumy tomu nasvědčují. Počkejme si, jak dopadneme.
31.3.2011 11:15 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.