Je Adamův notebook v dolech krále Šalamouna?
Ne, nezbláznil jsem se. Tedy ještě ne, jen mě zaujala jedna pasáž na stránkách nazvaných výstižně Architekti vesmíru. Posuďte sami, co se tam píše o technickém vybavení biblického Adama:
V Židovských pověstech je popsán i velmi pozoruhodný způsob vzdělávání našich předků. Píše se zde o andělovi jménem „Raziel“, který seděl u proudu vytékajícího z Edenu, který předal našemu praotci Adamovi zvláštní „safírovou“ knihu a ujistil jej, že se z této knihy dozví vše „co tě potká až do dne kdy zemřeš a také z tvých dětí, které přijdou po tobě, až do posledního pokolení, ten, kdo bude vlastnit tuto knihu bude vědět, co se stane měsíc po měsíci a mezi dnem a nocí; všechno mu bude otevřené … jestli vypukne neštěstí nebo hlad, jestli obilí se urodí, bude-li déšť nebo sucho“. „A v hodině, kdy Adam přijal knihu, vzplál na břehu řeky oheň a v plamenech anděl stoupal k nebi. Tu Adam věděl, že posel byl anděl boží a že knihu mu seslal „svatý král“.
Pozoruhodný je i obsah knihy. „V té knize byly vryté nejvyšší znaky svaté moudrosti a sedmdesát dva druhy věd v ní byly obsaženy, které se opět dělily na šest set sedmdesát znaků nejvyšších tajemství. Také tisíc pět set klíčů, které nebyly svěřené svatým tohoto světa, bylo ukryto v té knize. Když však Adam „zhřešil“, kniha mu „uletěla“. Po dlouhém pokání mu však archanděl Rafael přinesl safírovou knihu zpět. Kniha byla dále předávána potomkům, až se dostala k praotci Noe, který se z ní „naučil poznávat dráhy všech planet a také dráhy Aldebaranu, Orionu a Siria“, což bylo zvláště zdůrazněno – proč? Z knihy se Noe dověděl „…jména jednotlivých nebes a jména nebeských sluhů“. Zde je nutné si zvláště povšimnout, že nebesa nejsou jedna! Kniha se údajně dostala cestou dalších potomků až ke králi Šalamounovi.
Zde by se možná hodilo poznamenat, že v babylonských básních je zmínka o tom že Adam – Adapu, první člověk, žil později ve městě E-ri-du. Jak přišli starověcí kronikáři na safírovou knihu, když se v té době psalo na kámen, hliněné destičky, na kůži, kov, později na papyrus, ne však na tvrdé drahokamy. Předně to „něco“ muselo mít tvar knihy, tj. hliněné destičky nebo rozvinutého svitku papyru a muselo to být popsáno písmem a zřejmě i opatřeno obrázky. Muselo to však být výjimečné něčím, co pisatel charakterizoval jako safír. Před padesáti lety bychom asi těžko tuto hádanku vyřešili. Dnes vám ale každý školák řekne: „ale to je přece notebook“. Na modrozelené obrazovce připomínající barvou safír se přece objevují různé „vědomosti“ buď ve formě slov nebo i obrázků. A napájení? Známe přece solární kalkulačky, které baterie nepotřebují, ale stačí jejich napájecí články vystavit světlu.
Co tomu říkáte? Mít tak dnes takový notebook, který by vydržel stovky, možná tisíce let v provozu. A jaký měl asi ten biblický model operační systém? Co když jej má v trezoru Bil Gates? Odešel do ústraní, kde se věnuje celosvětové charitě právě proto, že se v něm dočetl o konci světa 21.prosince 2012 a rád by jako jeden z vyvolených vstoupil na nebesa? A co vy? Máte snad právě vy kontakt na anděla Raziela? V každém případě je zábavnější si číst a přemýšlet o podobných věcech než sledovat, co se děje v naší domácí politice.
6.4.2011 11:00 [Trvalá adresa tohoto článku.]
Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.
Ahasweb, jehož autorem je Jan Bílek, podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko.