Stávka nebo politický boj o moc?

Podle Lidových novin naše milé odboráře dotuje Evropská unie. Českomoravské konfederaci odborových svazů, tedy centrále stávkujících, přiklepla Evropská unie více než 80milionovou dotaci na "posilování sociálního dialogu". Vyplácení peněz kontroluje ministerstvo práce. A právě úřad ministra Jaromíra Drábka (TOP 09) nyní odhalil vážné nedostatky v čerpání dotace. "Poslední monitorovací zpráva byla vzhledem k zásadním chybám na straně příjemce vrácena k opravě a doplnění," potvrzuje mluvčí resortu Viktorie Plívová.

S ohledem na zřetelně politické cíle, které sledují naše odborářské organizace podporované zejména ČSSD je patrné, že bruselský aparát tak vědomě zasahuje do politického boje v jednotlivých národních státech. Těžko říci, co si tito vládcové Evropy představují pod posilováním sociálního dialogu. Ve skutečnosti jsou to jen dotace platů odborářských vůdců a nákladů na reklamu a pořádání demonstrací proti vládě.

Takže je v pořádku, že tok peněz daňových poplatníků směřující odborářům kontroluje ministerstvo práce zejména tehdy, když bylo zjištěno, že " nesouhlasil počet odpracovaných hodin na výkazech práce s rozpisem mzdových nákladů či že příjemce odstranil předdefinované vzorce v rozpise mzdových nákladů, čímž znemožnil jeho kontrolu i celé monitorovací zprávy". Odboráři tak čelí podezření, že evropské peníze používají i na jiné než původně schválené účely. Zdá se, že se spíše jedná o "posilování sociální situace odborářských vůdců".

To, že jsou zaměstnanci státních, obecních i soukromých společností nespokojeni se svými příjmy a z nich vyplývající životní úrovní je naprosto přirozené. Vyplývá to z povahy člověka, který není nikdy spokojen s tím, jak si žije, čeho v životě dosáhl a jaký má majetek. Každý občan včetně těch nejvyšších manažerů a politiků má trvalý pocit, že jeho plat neodpovídá jeho schopnostem, jeho pracovnímu nasazení a především jeho potřebám. Problém je v tom, že objem produktů schopných prodeje na trhu je víceméně konečný a tak ti, kteří skutečně poctivě pracují kdesi ve "výrobním procesu" nemohou lidově řečeno zbohatnout nikdy natolik, aby byli kdesi "za vodou". To se dá docílit jen při "obchodování", kdy se výrobek prodává za nadsazené ceny koncovým spotřebitelům, nejlépe pak státu.

Státní zaměstananci, úředníci a podobní příživníci nemají naprosto žádný morální důvod k boji za zvýšení svých platů. Žiji si docela slušně z peněz daňových poplatníků, kteří odevzdávají polovinu svého platu státu právě proto, aby jim tato armáda sestávající z naprosté většiny z uměle zaměstnaných lidí, které by jinak stát musel živit prostřednictvím sociálních podpor, komplikovala jejich obyčejný život. Jestliže mají stávky zakázané vojáci a policie, měl by existovat zákaz stávkování i pro veškeré zaměstnance státního aparátu. Chce-li podnikatel zvýšit svým zaměstnancům platy, musí nejdříve zvýšit výrobu, zavést dražší lepší výrobky a hlavně vše prodat. Chce-li stát jako zaměstnavatel zvýšit platy, má jedinou možnost: buď část těchto příživníků propustit nebo zvýšit skutečným plátcům daní ty daně. V této souvislosti je komické slyšet argumenty státních zaměstnanců, že přece oni také platí daně! V případě jejich platů se jedná jen o přelévání peněz ve státní kase.

Stávky se přirozeně vyvinuly dávno v minulosti jako metoda, jak přinutit majitele firem k vyšším platům, ke snížení nekřesťanskému odírání zaměstnanců. Stávka je tedy metodou boje pracujících občanů vytvářejících skutečné hodnoty proti zaměstnavatelům. Jestliže stávkují zaměstnanci ve státní či obecní dopravě či dokonce úředníci, je to naprosto nemístné. Pokud jsou občané nespokojeni se svou vládou, mají demonstrovat nejlépe ve svém volném čase, kdy mohou třeba i zablokovat silnice, železnice, mohou se připoutávat na vlakové koleje nebo v metru s tím, že mohou v takovém boji za své ideály utrpět i nějaký ten šrám či se dostat do vězení. Tomu se říká politický boj a pokud není zcela chaotický, vždy jsou v čele takových útoků politické strany.

Jestliže jsou však odboráři řízeni z pozadí socany a komunisty a ženou lidi do stávek, je to obyčejná zbabělá lumpárna politiků, kteři se bojí postavit se otevřeně do čela "lidového boje" za lepší zítřky. Stávkovat proti vládě, která se snaží udržet tento stát nad vodou není nic jiného, než to, čemu se dnes říká "řecká cesta". Chceme-li tedy žít dalších pár let dále na dluh a přivést republiku na buben, pak stávkujme, vyjděme do ulic a požadujme předčasné volby, ve kterých dejme svoje hlasy ČSSD nebo KSČM podle toho, jak má kdo silný žaludek. Budeme pak mít stříbrné plomby a léky "zadarmo", žádné poplatky u lékařů, levnější jídlo, odchod do důchodu v šedesátce a další vymoženosti, které nám zejména socani už dnes slibují. Měla by nám ale dojít jedna věc: ti politici, kteří nám tohle slibují aby mohli vládnout, jsou na rozdíl od nás za vodou. Pokud pak dojde k lámání chleba, jich, pánů, se to nedotkne. Ty nohy si na tom ledu zlámeme my.
15.6.2011 10:00 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.