Uhde nám naši televizi ohlídá.

Novým předsedou Rady České televize její členové na další dva roky zvolili komunistického básníka a spisovatele, stranou zavrženého dramatika, disidenta a kapitalistického bývalého ministra kultury Milana Uhdeho. Při volbě dostal 12 hlasů z 15. Byl jediným kandidátem, zřejmě se do toho nikomu nechtělo, což není divu.

Milan Uhde se narodil 28. července 1936 v Brně, v rodině právníka a advokátky. V roce 1958 absolvoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity (obor čeština a ruština). Uhde napsal celkem asi 30 her a dramatizací a asi 20 her pro divadlo jednoho herce. Během 70. let upadl v nemilost komunistického režimu a nakonec se ocitl na seznamu zakázaných autorů, patřil také mezi první signatáře Charty 77. Od června 1990 byl ministrem kultury. Po dvou letech usedl do křesla předsedy České národní rady a se vznikem České republiky se stal předsedou Poslanecké sněmovny. Tuto funkci vykonával až do června 1996, poslancem byl šest let, do roku 1998. Politiku Uhde definitivně opustil v roce 1999. Členem Rady ČT se stal v roce 2008. Předtím působil například jako člen Rady Českého rozhlasu, kde byl místopředsedou.

Takže pětasedmdesátník Uhde bude dbát, aby naše veřejnoprávní televize vysílala kulturně a objektivně a možná bude za televizi lámat i kopí v bitvě pro zvýšení koncesionářských poplatků. I když by se mohl naopak proslavit tím, že by v parlamentu, kde má ještě dost starých kamarádů, prosadil zrušení koncesionářské daně.

Zajímavá je reakce komunistů, kteří dodnes nesou těžce jeho zradu, to že podepsal jako jeden z prvních Chartu 77 i když svoji literární kariéru začal již jako student tak slibně zveřejněním smuteční básně u příležitosti smrti Klementa Gottwalda.

Pro ty, kteří si události roku 1953 nepamatují, si ji připomeňme v plném znění:

Milan Uhde, Do bitev půjde před řadami

Jedenáct hodin s věže Vita
odlétlo jako černý pták.
Je po naději, neprocitá...
A opět slzou vlhne zrak.

Jak smutně zní teď cimbál polí,
neskřípou kola ve viskách.
Slunce své zlato skoupě drolí,
klarinet vetru nepíská,

sestřička sedí nakloněná...
Tu tíhu chvíle sotva znáš.
Při drahém zvuku jeho jména
palčivě bolí dětský pláč.
Jak bych šel nyní Prahou potmě
a večer voní po kvítí.
Pohlednu na Hrad: v Jeho okně
už zhasli, zhasli, nesviti

a černý večer přelaskavý
bdí jako matka u syna.
Ověnčen kvítím první slávy
hospodář tiše usíná,

jak lehá otec ustaraný.
A pevně stoji jeho lid.
Do bitev půjde Gottwald s námi,
vzbudí ho těžká vůně lip.
(Pramen, video z pohřbu K.Gottwalda.)

Po přečtení tohoto ranného díla začínajícího a nadějného literáta Uhdeho mě nejprve popadl neutuchající smích, ale při představě, že nemáme zřejmě jiného lepšího kandidáta na předsedu Rady České televize, mě smích přešel. Přesto vám přeji krásný den bez pouličních bitev a hořících domů. To, co se děje v britských městech nás ale teprve čeká. Odhaduji to tak na deset či dvacet let, protože to je zhruba naše "zaostávání" za rozvinutými multikulturními demokraciemi západního střihu.
11.8.2011 12:20 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.