Translate this page...

Zkusme se podívat, co o "sociálních bouřích", o rabování, podpalování aut a budov píší různé prameny. Za jeden z nejlepších považuji v této chvíli celkem logicky Čulíkovy Britské listy:

Mladí násilníci z chudých ghet nemají co ztratit a nemají důvod, proč by měli dodržovat společenské normy, upozorňuji experti. "Mnoho lidí, kteří se podílejí na plenění obchodů, pochází z nízkopříjmových komunit s vysokou nezaměstnaností a většina z nich nemůže očekávat legitimní budoucnost," varoval kriminolog a expert na kulturu mladých lidí professor John Pitts.

Na rozdíl od většiny lidí někteří z těchto plenitelů nemají naprosto žádný důvod, proč by měli dodržovat společenské normy a být vůči společnosti konformní. Zábrany, které normálně existují u lidí, tyto osoby nemají. Na televizních záběrech vykrádání obchodů a supermarketů po násilných nepokojích je vidět, jak si občané drze odnášejí z obchodů zboží, jakého se jim zachce, a nemají ani potřebu si zakrýt obličej. V neděli ráno v londýnské čtvrti Wood Greed odcházeli lidé z obchodu H&M s plnými náručemi zboží a před obchodem JD Sports stáli spořádaně a čekali, až se uvolní a budou si moci ukrást svoje.

Jeden muž ze severního Londýna slyšel tento rozhovor dvou dívek. Dohadovaly se, z kterého obchodu mají jít krást. "Půjdeme do Boots? Ne, pojďme do Body Shop." Dívka vyšla z vykrádaného obchodu nonšalantně, jako by si tam zrovna něco koupila. Jiní zloději si před rozbitými výkladními skříněmi zkoušeli ukradené oděvy z obchodu H&M. Byli naprosto blazeovaní ohledně toho, co dělají.(Pramen).

Hovoří se o tom, že výtržníci projevují chtivost po luxusním zboží. Poslanec Denis MacShane řekl, přesně: "Výtržníci se chtěli na pár minut dostat do světa středostavovského konzumerismu." A to říká člověk, který si nechal vyplatit 5900 liber (160 000 Kč) za osm laptopů. Samozřejmě, je poslanec a bylo to zcela legální. Labouristický poslanec Gerald Kaufman se včera dotazoval premiéra, jak tyto násilníky zase začlenit do společnosti. Jenže tentýž poslanec Kaufman zažádal o vyplacení poslaneckých diet za čtvrt roku ve výši 14 301.60 liber, a součástí žádosti byl i jeho účet za televizní přijímač Bang & Olufsen ve výši 8865 liber.

Na premiéru Cameronovi nebylo nijak vidět, že by pochopil, že včerejší debata v parlamentu smrděla. Mluvil o morálce jako o něčem, co se týká jen těch nejchudších lidí. Nepochopil, že by se to mělo týkat i bohatých a mocných. Tragickou skutečností je to, že Cameron sám v této zkoušce selhal. Je tomu sotva šest týdnů, co se ochotně účastnil letní recepce Murdochovy firmy News International, i když byla v té době tato firma terčem DVOU policejních vyšetřování. Zaměstnal v Downing Street bývalého šéfredaktora listu News of the World Andyho Coulsona, i když věděl, že Coulson z listu odešel poté, co za jeho šéfredaktorství tam byly spáchány trestné činy. Premiér omlouval svůj špatný úsudek tím, že tvrdil, že "každý má právo na druhou šanci". Bylo výmluvné, že včera v parlamentě výtržníkům, pro něž požadoval exemplární potrestání, žádnou druhou šanci nenabídl. Tenhle dvojí metr v Downing Street je naprosto charakteristický pro rozšířený dvojí metr na samotném vrcholu v naší společnosti. Je nutno zdůraznit, že většina občanů stále věří v poctivost, slušnost a tvrdou práci snaží se vracet společnosti tolik, kolik z ní berou. Ale jsou lidé, kteří to nedělají. Nejen výtržníci v ulicích, ale i zkorumpovaní bohatí - příliš mnoho z našich bankéřů, fotbalistů, bohatých podnikatelů a politiků," napsal mimo jiné Peter Oborne ve svém blogu na The Telegraph. Citace z českého překladu je z Britských listů.

Pokud budeme věřit veřejným prohlášením politiků a představitelů různých pravicových stran, dalo by se říci, že Norsko bylo činem jakéhosi pomateného extrémistického blázna, který byl na drogách a tedy mimo. Všichni se od něj distancují. Však komentáře pod články v novinách a statusy na Facebooku vypovídají o něčem jiném. „Držte ty černá zvířata mimo Británii. Potřebují být umístěni do ZOO, né být ve městech, kde žijí a pracují normální lidé,“ říká jeden z mnoha. Tedy možná měl Breivik pravdu a lidé ho za pár letu budou prohlašovat za hrdinu, někteří k tomu rozhodně již nyní nemají daleko.

Problém však spočívá opravdu v přistěhovalectví, tedy spíše v evropském přístupu k němu. Ne sice tak, jak se nám snaží namluvit nacionalisté, ale přece. Statisíce lidí míří každoročně do EU. Hledají zde bezpečný přístav pro sebe a svoje rodiny. Tedy pokaždé, když se v některé zemi třetího světa něco děje, lidé raději utečou, než aby se pokusili situaci sami řešit. Dovolávají se mezinárodního společenství o pomoc, argumentujíce listinou základních lidských práv a svobod. My je to naučili a přesvědčili, že naše cesta je ta správná. Proto i nyní sklízíme plody této demokratické propagandy, analyzuje situaci v Evropě a zejména v Británii Jiří Kalát v článku Stojí Evropa na prahu další války? Možná, že ano. publikovaném v Britských listech.

Během nepokojů, zejména v noci na úterý, zavládla v některých londýnských čtvrtích anarchie a policisté nebyli s to chránit majetek a obyvatele před rabujícími gangy. V některých čtvrtích nebyli policisté vůbec, jinde, kde byli v početním oslabení, na sebe nechali útočit a nesnažili se zastavit rabování.

"Na našich ulicích bylo rozmístěno příliš málo policistů a jejich taktika nefungovala," řekl ve čtvrtek v parlamentu Cameron. "Policie zpočátku řešila situaci příliš jako porušování veřejného pořádku a ne jako potírání zločinnosti."

Britská ministryně vnitra Mayová v následující debatě uvedla, že britský způsob policejní práce stavějící na spolupráci s občany je sice jádrem tradice, ale přesto je třeba robustnějšího postupu. "Policie si může udržet důvěru širšího společenství pouze když občané vidí, že proti zločinnosti podniká jasné a důrazné kroky. Tak tomu v pondělí večer zjevně nebylo," řekla ministryně.

Britové si zakládají na tom, že jejich policie funguje jinak než na kontinentu. Vychází ze zásady "policing by consent", tedy, že policie pracuje v komunitě a s jejím souhlasem. Tato tradice je stará 180 let a je založena na reformách tehdejšího ministra vnitra Roberta Peela, jehož principem bylo, že "policisté jsou veřejnost a veřejnost je policie".

V Británii naprostá většina policistů nenosí střelné zbraně a známý "bobík" v typické přílbě byl považován za jeden ze základů každé komunity. Časy se samozřejmě mění, ale i tak vyvolal velkou diskusi záměr vlády nasadit během nepokojů gumové projektily či dokonce vodní děla, která v Británii nikdy použita nebyla a vláda je má jen v Severním Irsku.(Pramen).

Liberálnědemokratická mluvčí pro sociální otázky Jenny Willot se vyjádřila, že je "velmi znepokojená" návrhy odebrat sociální podporu lidem, kteří se účastnili na výtržnostech v situaci, kdy tentýž trest by nepostihl spoustu jiných lidí, kteří se na násilnostech také podíleli. "Zjevným problémem je, že lidé, kteří nebudou mít peníze, budou krást. Chápu, že cílem je odstranit problém, ale je důležité situaci nezhoršit." Charitativní organizace Joseph Rowntree Foundation odsoudila plány na vystěhovávání rodin ze státních bytů. "Je tu opravdu velké nebezpečí. Trestné činy potrestají soudy. Je neférové, aby byla potrestána celá rodina za něco, co udělal její jeden člen." (Pramen).

Jenny Willot bohužel nezastává názor, že za činy například syna neodpovídají jeho rodiče. Z čehož rodiny kriminálníků s oblibou těží, posílajíce své nedospělé děti krást a rabovat.

Podle jiného průzkumu veřejného mínění si 45 procent Angličanů myslí, že důvodem k výtržnostem byla kriminalita pachatelů, 28 procent absence respektu k hodnotám v rodinách, 8 procent nezaměstnanost, 5 procent zastřelení Marka Duggana policií, 4 procenta vláda, 2 procenta policie a 2 procenta stav hospodářství.(Pramen).

Tolik několik citací z pera řady autorů. Pokud bych se pokusil udělat zjednodušující závěr, pak bych mohl tvrdit, že za výbuchem násilí a rabování v Británii může především špatná či spíše žádná výchova v rodinách, naprosté selhání školského systému v Británii a nesmyslně delikátní až jemné chování a jednání britské policie, nedůsledné britské soudy a "rekreačně" vedené britské věznice. Jisté je, že v těch společenských vrstvách, kde je běžné, že jejich příslušníci jsou již třetí generací nezaměstnaných a většina z nich nikdy nepracovala a jsou to často naprostí analfabeti, došlo během minulých desetiletí k masivnímu úpadku všeobecné morálky, úcty k veřejnému a soukromému majetku.

Také je možné s úspěchem tvrdit, že se o výbuch násilí zasloužila nepřetržitá televizní masáž vnucující lidem představu, že kdo nevlastní nejnovější typ automobilu, telefonu, počítače a televize, kdo nejezdí na luxusní dovoleno či nemá vlastní moderní vilu, pak je něco míň než člověk. Jakmile si to příslušník jisté nízké společenské vrstvy nemůže pořídit, snadno v něm naroste přesvědčení, že si tyto "výdobytky" moderní společnosti může vzít násilím.

Jestliže není společnost schopná zajistit pro naprostou většinu obyvatel jakoukoliv práci a řeší to jen systémem sociálních podpor, musí se co nejrychleji změnit v policejní stát s tvrdou a nelítostnou represí namířenou proti jakýmkoliv projevům asociálního chování. Pravděpodobně to musí skončit kulometným hnízdem na každé křižovatce přesně podle představ některých autorů současné vlny katastrofických scénářů popisujících nedalekou budoucnost.

Je zřejmé, že ta část obyvatel státu, která nejen že pracuje, ale vytváří nějaké skutečné hodnoty, nemůže nadále poskytovat prostřednictvím svých daní nepracujícím obyvatelům takové finanční prostředky, které by jim dovolovaly žít alespoň na průměrné životní úrovni. V takové situaci je ale i problémem i zaplatit z daní takové množství represivních sil policie a armády. Například britská policie má zredukovat počty nejméně o 16.000 příslušníků, protože prostě chybí peníze. Kdo bude tedy zajišťovat bezpečí a majetek občanů a z čeho se zaplatí sociální podpory pro propuštěné policisty? Jak se zdá, ze situace neexistuje žádné rozumné východisko. A tak se stále více objevují názory, že lepší byla rozdělená bída v totalitní komunistické společnosti, kdy prakticky neexistovaly žádné co do majetku oddělené společenské třídy a všichni měli práci včetně příslušníků onoho Marxova lumpenproletariátu. Prý bylo bezpečněji, tolik se nekradlo, neloupilo v obchodech a bakách, nebyla žádná kasina a herny a i těch vražd bylo méně.

Protože se nám do socialistického totalitního režimu logicky nechce, stojí před politiky dnešního nejen evropského světa zásadní úkol: vymyslet, jak opatřit nezaměstnaným práci, jak je naučit pracovat (protože to již dávno zapoměli). Zatím všechny pokusy s podporou zaměstnanosti nepřinesly významný pokrok, "domorodé" obyvatelstvo evropských zemí odmítá jakoukoliv fyzickou práci a tak se do Evropy dovážejí novodobí otroci, které to ale po jisté době a zcela jistě v druhé generaci řestane také bavit a chtějí si žít "na úrovni" alespoň tak, jako původní obyvatelé hostitelských zemí. protože to je přece důvod, proč do Evropy přišli.

Opravdu si myslíte, že evropští politici, kteří jsou ponejvíce jen neschopnými státními úředníky, dají dohromady nějaký smysluplný a realizovatelný plán? Vždyť jim to za to nestojí, aby se namáhali, protože na svých postech nejpozději za čtyři roky nebudou, jsouce svrženi věčně nespokojenými a bezradnými voliči.

Dnes jsem se nějak nebezpečně rozepsal o katastrofálních vizích nejen evropské budoucnosti, leč bohužel nic pozitivního mě při pohledu na televizní zprávy a nahlédnutí do tisku nenapadlo. Navíc mám rýmu jako trám, potím se a tu střechu načerveno jsme díky děsivému počasí natřeli jen tak tak. Chata je celá zasviněná od mytí střechy před natíráním a moje žena mě jen tiše proklíná. Můj závěr z té "renovace" je jediný: nikdy se do něčeho takového nepouštějte. Starou krytinu shoďte a položte novou!
15.8.2011 11:45 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.