Čeští vědci objevili "ameriku".

Podle iHNED.cz čeští vědci přepisují učebnice: pastevci i lovci žili v pravěku pospolu. Nový poznatek vyplynul z výzkumu nalezišť na Blízkém východě, ve Francii a v Česku. Teorie o pravěkém člověku, tak jak se učí na základních školách, jsou zřejmě mylné. Čeští vědci prokázali, že v době neolitu, tedy asi 5500 let před naším letopočtem, žily jednotlivé typy lidských společenství pospolu. Takzvaní sběrači, pastevci, lovci i zemědělci žili v jednu dobu ve stejném místě nebo regionu, jejich etapy se prolínaly, a nikoliv střídaly, jak se až dosud historici domnívali.

"Ve školách se běžně učí, že například sběrači žili po době ledové a teprve po nich přišli lovci, pastevci a zemědělci. My jsme ale schopni doložit, že tato společenství žila zároveň vedle sebe, nebo alespoň velmi blízko sebe, a vyvíjela se společně," říká Ivan Pavlů z Archeologického ústavu Akademie věd.

Jak je patrné z povahy tohoto nového "přepisování" učebnic, historici a archeologové žijí se svoji vědou v naprostém odloučení od reality. Vždyť přece i malé dítě ví, že také dnes vedle sebe, a to i u nás v Česku, stále žijí sběrači (starého papíru, železa a barevných kovů), pastevci (farmáři), lovci (bujaří čeští myslivci) a zemědělci (družstevníci, s.r.o. a zemědělští živnostníci). A to od dob neolitu až dodnes. Například typickými představiteli sběračů jsou Romové, kteří se nikdy ve své minulosti neživili pastevectvím, jen občasným lovem pytláckým a už vůbec ne zemědělstvím. To ale ovšem neznamená, že by dodnes žili v neolitu. To by byl opravdu povrchní pohled, protože se jinak přece přizpůsobili dokonale moderní technické civilizaci a stali se řidiči automobilů, diváky televize a uživateli mobilů. Faktem ovšem je, že ještě dnes v řadě zemí světa žijí jejich obyvatelé skutečně jako neolitičtí sběrači a lovci či pastevci. Tam se čas zastavil a vývoj civilizace nepokračoval.

Pravdou je, že "spisovatelé" různých "historických" knih včetně těch školských učebnic vždy z obyčejné lenosti zjednodušovali to, čemu se říká vývoj lidstva, lidské společnosti. Zejména arecheologie je svého druhu pavěda založená na často velice svévolném vysvětlování účelu různých "artefaktů" či záhadných předmětů, které vykopali ze země. Když si nevědí rady s jejich učením, a to bývá více než často, označí takový nález za předmět náboženského či kultovního významu a mohou je pak použít jako důkaz k jakémukoliv tvrzení o tom, jak vlastně dávní lidé žili, čím se živili, jaké měli zvyky či dokonce náboženství. Protože se bohužel nedochovaly žádné zvukové ani obrazové záznamy dokumentární hodnoty, mají tito "vědci" pole otevřené pro své často "objevné" teorie. kterými překvapují novináře postrádající cokoliv interesantního, neobvyklého či dokonce skandálního do svých plátků.

Bohuže dodnes nedokázali historici ani archeologové přesvědčivě vysvětlit původ řady téch nejznámějších památníků dávných civilizací. Dodnes se přou, kdy a kdo vlastně postavil známou egyptskou sfingu a pyramidy a k jakému účelu byly tyto nepřehlédnutelné objekty určeny. Oblíbenou zábavou archeologů jsou teorie o tom, kolik lidí stavělo pyramidy a jakou k tomu používali techniku.

Většina popisů a líčení zvyků, způsobů organizace lidských společenství a jejich obživy jsou fantastické dedukce často založené i na pochybných praktikách včetně rekonstrukcí pradávných sídlišť obývaných studenty archeologie dovedených až do polohy zábavních parků pro znuděné turisty. Příkladem je třeba Archeopark Netolice nebo Prášily.

Nejhorší na celé práci archeologů a historiků je to, že se nejsou schopni velmi často dohodnout na výkladu zcela nedávné historie lidstva a to i v případech, kdy ještě žijí tzv. očití svědci událostí. Řada zcela převratných událostí v dějinách celých národů je záměrně skrývána do utajených archivů, které jsou před slíbeným otevřením pro "vědce" důkladně "promazány" a zásadní informace z nich zlikvidovány. Budoucí "objevitelé" naší dnešní současnosti budou marně tápat při pokusech vysvětlit například jak mohl tak snadno a rychle padnout Sovětský svaz a co to vlastně v našich malých českých poměrech byla "sametová revoluce".

Naši ubozí učitelé se tak stávají nebožáky, kteří nevědí, jak vysvětlit "dychtícím" mladým generacím nejen život lidí v pravěku či neolitu, ale tápají v nedávné historii našeho národa natolik, že raději končí své výklady popisem druhé světové války a popravou německých válečných zločinců. Konec konců jejich žáci a studenti projevují o tuto látku páchnoucí ztuchlinou zájem naprosto nepatrný, protože jsou medii hnáni vpřed podle hesla "užij si dnečního dne, jako by to byl ten poslední". A o historii časem získají kupodivu správnou představu podle hesla "všechno je jinak".

A pokud jde o "přepisování" učebnic, je to nutné především proto, aby si mohli jejich autoři přijít k nějakému honoráři zejména proto, že učebnice se vydávají v nákladech naprosto nevídaných. Přejme jim to a aby naše děti měli něco z toho zvláštního a neznámého již dávno minulého pomíjivého světa, vezměme je na výlet do archeoparku nebo do technického muzea. To národní na pražském Václavském náměstí je bohužel na pár let zavřené z důvodu rekonstrukce, kterou nutně potřebuje především jeho fasáda rozstřílená zdivočelými hordami asiatů převlečených do uniforem Sovětské armády, kteří se domnívali, že dobývají sídlo vlády či snad ústředního výboru zrádcovské komunistické strany Československa. Hrome, víte někdo, co to vlastně bylo to podivné Česko-Slovensko? Prý nějaký stát ve střední Evropě, který vznikl sloučením německého protektorátu Böhmen und Mähren a fašistického Slovenského štátu. Nebo to snad bylo nějak jinak?
4.10.2011 10:45 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.