Nové objevy v rakovinovém bujení - která civilizace zakódovala lidskou DNA ?

Skupina výzkumníků pracujících na Projektu lidského genomu brzy oznámí úžasný vědecký objev: věří, že mají v rukou důkazy svědčící o tom, že takzvaná nekódovaná sekvence, která tvoří 97% lidské genetické informace uložené v DNK, neobsahuje nic menšího než genetický kód neznámé formy mimozemského života.
"Nekódované sekvence jsou společné všem pozemským živým organismům, od plísní přes ryby až po lidské bytosti. V lidské DNK tvoří převážnou část celkového genomu", říká prof. Sam Chang, vedoucí této skupiny. Nekódované sekvence, známé také jako "nadbytečná DNK" ("junk DNA"), byly objeveny už před lety, a jejich funkce zůstávala záhadou. Na rozdíl od normálních genů, nositelů informací využívaných intracelulární "mašinérií" k syntéze proteinů, enzymů a jiných chemických sloučenin, vyráběných v našem těle, nejsou tyto "nekódované sekvence" nikdy použity. To znamená, že v nich obsažená informace není nikdy čtena ani prováděna za účelem syntézy nějaké substance - nemají zdánlivě vůbec žádnou funkci - jsou "junk" - nadbytečné... Existence člověka skutečně spočívá na využití 3% informací kódu, obsaženého v jeho DNK. Přebytečná informace jakoby se pouze "vezla" s těžce pracujícími aktivními geny, s nimiž je předávána z generace na generaci. 
K čemu to je? Co znamená tento balík zbytečných informací v našem genomu? 
Tuhle otázku už si položilo mnoho vědců a nedobrali se k žádné kloudné odpovědi - až do převratného objevu prof. Sama Changa a jeho týmu.
Prof. Chang si uvědomil, že k pochopení zdroje a smyslu přebytečné DNK je v první řadě třeba vytvořit definici "přebytečného". Je "přebytečná DNK" opravdu přebytkem (bez účelu a významu), nebo obsahuje jakousi logickou informaci, která z jakéhosi důvodu není uplatňována zbytkem DNK? 
Zmínil se o tomto problému svému známému, Dr. Lipschutzovi, mladému teoretickému fyzikovi, který pracuje na Wall Street jako specialista na deriváty cenných papírů. "To je jednoduché," mínil Lipschutz, "necháme to běžet přes programové vybavení, které používám k analýze obchodních dat. To hned ukáže jestli jsou ty vaše sekvence totální odpad, ´bílý šum´, nebo jestli v tom jsou nějaké údaje." Tento nový druh analytiků, kteří mají silnou oporu v matematice, fyzice a statistice, si získává na Wall Street stále více popularity. Prosévají gigabajty obchodních statistik a pokoušejí se najít užitečné souvztažnosti mezi rozličnými tržním ukazateli a individuálními fondy.
Lipschutzovi, který se tímto úkolem zabýval po večerech a o víkendech, se podařilo prokázat, že nekódované sekvence nejenže nejsou přebytečné, ale patrně obsahují užitečnou informaci. Analýzou masívní databáze Projektu lidského genomu, zahrnující tisíce datových souborů pořízených genetiky celého světa, propočítal Lipschutz pomocí Kolmogorovy entropie nekódované sekvence a výsledek porovnal s entropií sekvencí aktivních genů. Kolmogorova entropie, práce famózního ruského matematika před půl stoletím, byla úspěšně použita k určení kvantitativních úrovní náhody v rozličných posloupnostech, od taktu posloupnosti šumu v elektronkách až do posloupnost písmen, užitých v ruské poezii 19 století. Zkrátka a dobře, tento postup umožňuje výzkumníkům kvantitativní porovnání rozmanitých posloupností, což  umožňuje zjistit, která z nich obsahuje více informací než jiná. 
"K mému překvapení nebyl zjistitelný téměř žádný rozdíl posloupnosti mezi entropií kódované a nekódované DNK", pokračuje Lipschutz. "V obojím byl šum, ale vůbec nic přebytečného. Kdyby byla obchodní data uspořádána jako tahle, byl bych už v důchodu."
Po roční spolupráci s Lipschutzem nabyl Chang přesvědčení, že "přebytečná DNK" skrývá jakési informace. Jenže, jak pochopit význam údajů, které nejsou nikdy použity? S aktivními sekvencemi lze pozorovat buňku a zjistit, které proteiny vznikají použitím v nich obsažené informace. Toto ovšem nefunguje s informací, která "spí". 
V takovém případě musí nahradit pokusy tvorba následně prověřitelných hypotéz; člověk se musí spolehnout na schopnost svého myšlení. 
Napadlo ho, že jde o znaky, měly by tedy být otestovány v nějakých starých jazycích, možná sumerštině, egyptštině, hebrejštině, a tak dále. Prof. Sam Chang požádal o pomoc tři specialisty na tomto poli, avšak nikdo z nich nedospěl k nějakému řešení. Scházela jakákoliv kulturní vodítka, nebyly tu žádné odkazy na jiné, známé jazyky, zkrátka, tématika byla lingvistům příliš cizí.
"Ptal jsem se sám sebe: kdo ještě může dešifrovat skrytou zprávu?", pokračuje Chang. "Ovšemže, kryptografové! Nato jsem oslovil výzkumníky v Národní bezpečnostní agentuře. Trvalo několik měsíců než vůbec reagovali na moje výzvy. Ověřovali si mezitím moje pozadí? Možná, že jsou jako hodně zaneprázdněná zájmová skupina lobujících senátorů, kteří se snaží udržet a upevnit svou autoritu při kontrole exportu šifrovací technologie... Nakonec byl vyčleněn jakýsi mladší chlapík, aby reagoval na mé otázky. Vyslechl mne, vyžádal si mé otázky písemně a po několika dalších měsících spolupráci zamítl. Jeho zdvořilý vzkaz mínil: Jdi do pekla 
s tvými bláznivými myšlenkami. My jsme agentura důležitá pro národní bezpečnost, frajere. Máme jiné věci na práci."
Řekl jsem si: Dobře, Same, pusť z hlavy vládní úředníky a zkus soukromý sektor. Proto jsem se tedy začal obracet na konzultanty počítačové bezpečnosti. Projevili opravdový zájem, a pár z nich dokonce začalo pracovat na mém projektu, jenže jejich nadšení bylo vždy jen koníčkem, u kterého vydrželi nanejvýš měsíc. Volal jsem jim až do doby, kdy mi jeden z těch chlápků řekl: "Já bych milerád pracoval na vašem projektu, kdybych měl více času. Jsem ale přetížen. Zástupci velkých bank a společností mne naléhavě žádají, abych zaplomboval díry v jejich sítích. Platí mi za to 500$ za hodinu. Mohu vám dát školskou slevu, můžete si dovolit zaplatit 350$ za hodinu?" Vymoci si 15 $ na hodinu za uplatnění doktorských snah se v akademických kruzích považuje za výhru, 350$ na hodinu, to zní jako z jiného světa... 
Nakonec byl prof. Chang odkázán na služby Dr. Adnana Mussaeliana, talentovaného kryptografa, bydlícího v bývalé sovětské Arménii. Tento člověk, který se doma jen stěží uživil, byl ochoten spolupracovat za měsíční plat ve výši 15$ a příležitostné poplatky za konzultaci, což v Arménii znamená dosáhnout zámožnosti. Výzkumná dotace 10 000 dolarů byla darem Štěstěny a Adnan začal pracovat jako bobr.
Ihned potvrdil závěry svého předchůdce z Wall Streetu: Entropie udávala zřetelný tón téměř nezakryté informace, jejíž rozluštění se nejevilo jako obtížný problém, nešlo o žádný komplikovaný kryptografický systém. Adnan začal používat různých příbuzných analýz a standardních kryptografických postupů.
Po dvou měsících práce na projektu si povšiml, že všem nekodovaným blokům obvykle předchází jedna stejná, krátká sekvence DNK. Velmi podobná sekvence obvykle následovala za přebytečným kódem. Tyto segmenty, biologům známé jako sekvence ALU, jsou hustě rozmístěny po celém schematu lidského genomu. Kromě samotných nekódovaných "přebytečných" sekvencí jsou právě ALU ty nejčastější.
Vychovaný jako kryptograf a počítačový programátor, a bez jakékoliv znalosti mikrobiologie, přistoupil Andan ke genetickému kódu obdobně jako ke strojovému. Zacházení s 0, 1, 2, 3 (čtyřmi základnami genetického kódu) náhradou za nuly a jedničky dvojkového kódu bylo zpočátku trochu obtížné, ale strojový kód analyzoval a dešifroval po celý život. Pohyboval se tedy po důvěrně známém území. Povšiml si, že za nejčastějším a žádnou činnost nevyvolávajícím symbolem ALU následuje kus nevyužitého kódu. Co je to? V jakémsi hravém nápadu Andan vzal zdrojový kód jednoho takového kousku a nakrmil jím program, propočítávající statistiky symbolů a krátkých posloupností, nástroj často používaný k dekódování zpráv. Který symbol je použit nejčastěji? Ovšem, je to "/" (slash), symbol užívaný před komentářem! V kódu Pascal je to { a } ! Samozřejmě, kód umístěný v "C" mezi dva "slash" není nikdy proveden, a nikdy také jako takový nebyl míněn; nejde totiž o kód, ale ve většině případů o komentář, vysvětlující jeho funkci!
Adnan se nedokázal ubránit pokušení a pokračoval ve hře s touto analogií. Začal statisticky porovnávat četnost výskytu komentářů v počítačových programech a genetickém kódu. Musí mezi nimi přece existovat nápadný rozdíl, který by se měl statisticky projevit. Nicméně, statisticky vzato, "přebytečná informace" v DNK se téměř nelišila od aktivní, kódované sekvence. Aby se ujistil, zavedl Adnan program do analyzátoru: výsledek byl překvapující, statistika kódu a komentářů byla téměř totožná. Nahlédl do zdrojového kódu a brzy zjistil proč: mezi "slash" je jen málo komentářů, z největší části se jedná o "C" kód, který se autor rozhodl vyjmout z provedení, což je mezi programátory běžná praxe.
Adnan, coby nábožensky založená osoba, začal přemýšlet o Boží ruce - ale analýzou "špagety" pořadí uvnitř dešifrovacího klíče se přesvědčil o tom, že ať tento útlý kód psal kdokoli, Bůh to nebyl. Zápis menší, aktivní malé části lidského genetického kódu, není nijak zvlášť dobře uspořádaný, programátor byl nejspíš lajdák. Vypadalo jako práce někoho od Billysoftu, ale v době, kdy byl lidský genetický kód napsán ještě na Zemi nebyl Billysoft...
Na Zemi? To bylo jako když uhodí blesk... Je genetický kód všeho pozemského života program napsaný mimozemským programátorem, který pak zde byl nějakým způsobem vložen k provedení? Tato myšlenka byla šíleně děsivá, a Adnan jí vzdoroval po dlouhé dny. Pak se rozhodl pokračovat. Jestliže jsou nekódované sekvence součástí programu, z něhož je autor úmyslně vyřadil aby přerušil jejich provádění, musí být způsob jak je nechat opět pracovat. Jediné co je třeba upravit je odstranit symboly označující "komentář". Jestliže programová porce mezi symboly /*......*/ má význam rutiny, lze ji zkompilovat a provést! 
Sledujíc tento směr vybral Adnan pouze ty nekódované posloupnosti, které měly přesně stejné rozložení četnosti symbolů jako aktivní gen. Tato procedura vyloučila komentáře v "marcian" či "Q", nebo co to vlastně je. Vybral nějakých 200 nekódovaných sekvencí, které se nejvěrněji podobaly skutečné informaci, odstrojil /*, // a podobné nesmysly, a po několika dnech váhání vše poslal e-mailem svém americkému šéfovi. Požádal ho, aby našel cestu jak implantovat zaslané sekvence do E-Coli (baktérie) nebo jakéhokoliv hostitele a nechal je pracovat.
Chang neodpověděl dva týdny. "Už jsem myslel, že jsem byl propuštěn", přiznává Dr. Mussaelian. "S každým dnem mlčení jsem si stále více uvědomoval bláznivost této myšlenky. Chang jistě usoudil, že jsem schizofrenik a ukončil smlouvu. Pak Chang konečně odpověděl a, k mému překvapení, nevyhodil mne. Nekoupil sice mou mimozemskou teorii, ale souhlasil s pokusy, v nichž se budou zpracovávat udané sekvence ."

AHASWEBOVY NOVINY Home | Textová verze | Galerie | Rady | Vykopávky | Zahrada | Archiv