Ahaswebovy noviny

--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Bok John
Název: Otevřený dopis Johna Boka Václavu Havlovi
Zdroj: NN Ročník........: 0003/033 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 15.12.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Pane Havle,

neoslovuji Vás funkčním titulem postu, který zastáváte, a to z prostého důvodu. Za presidenta české republiky jsem Vás coby občan tohoto státu nikdy nepřijal a přijmout nemohu, neboť jestliže ten, který v době celospolečenské euforie prohlásil, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí, pak nedělá nic jiného, než že zpochybňuje skutečnost, která nás běžné občany denodenně obklopuje, a politická páření s bolševickými pohrobky, ať jimi byli Mečiar, Čalfa, generál Vacek, či jiní méně známí representanti ideologie nenávisti, msty a totálního odporu k právu zaměňuje za lásku a odpuštění, nemohu než takového člověka považovat za lháře a manipulátora, který zneužil důvěry svých spoluobčanů ve svůj prospěch a k naplnění svých ješitných ambicí.

Jste člověk, který započal svoji státnickou kariéru tím, že dokázal stát, který representoval, pouze dovést ke krachu, a včas na rozdíl od kapitánů - gentlemanů, potápějící se loď opustil, aby pak zaujal místo staronové, na stejném hradě, ale v o něco menším státě, člověk, který na rozdíl od Petra Cibulky nebyl v bolševickém kriminále bit a mučen jako on a mnoho jiných, a přitom si troufá je ostouzet a zpochybňovat jejich právo býti občany volajícími po nápravě dosud nenapraveného, člověk, který fandí bulvárům, jako je Blesk, a nevadí mu pornografie, vystavovaná ve stáncích a útočící na smysly našich dětí, a přitom napadá noviny, které jsou vedle Českého deníku jediné nezávislé, a které přes veškerou svou zdánlivou "dryáčnickost", píšou o skutečnosti jaká je, o minulosti jaká byla, a nedávají zapomenout navzdory těm, kteří by chtěli mít z tohoto i tak zmrzačeného národa blba bez paměti.

Člověk, který se sníží k tomu, aby ostouzel lidi, kteří s ním stáli na stejném břehu "víry a naděje", a kteří riskovali víc, než známý disident a dramatik, a kteří Chartu 77 bránili i potom, když její bývalí protagonisté přešli k postkomunistickému a exbolševickému establishmentu, člověk, který ztratil paměť, snahu naslouchat, skromnost, člověk, který si osvojuje právo říkat nehorázné nesmysly do éteru a vydávat je za státnické moudrosti, člověk, který propadl sebeklamu o své neomylnosti, takový člověk si ani nezaslouží tu čest, aby ho člověk, jakým je Petr Cibulka, častoval tak, jak Vás častoval 14. prosince před Městským soudem v Praze. Kdybyste byl skutečně čestným člověkem, neodvolával byste se na dopisy těch nekonečných řad "vyobcovaných z obce".

Jděte na Hlavní nádraží a uvidíte, kdo je vyobcován z lidské obce, jděte do utečeneckých táborů a uvidíte skutečné oběti nelidské zhovadilosti, stůjte na ulici a všímejte si těch, kteří žebrají a těch, kteří nemají kde bydlet.

Trvalo mi dlouho, než jsem pochopil, že jste cynik, lhostejný k osudům jednotlivců. I přes nespočet důkazů mi trvalo věčnost, než jsem pochopil, že nejste nic jiného, než politický hochštapler a nezřízený ješita, který využívá druhé pro své vlastní záměry a ambice a že ve Vás nikdy nebylo zbla skromnosti.

Z jakého titulu si dovolujete povyšovat se nad ty, kteří otevřeli veřejnosti možnost bránit se a požadovat nápravu a potrestání těch, kteří je znásilnili a donutili k ponížení a ztrátě úcty k sobě samému.

Nemylte se, nehájím Petra Cibulku a Luboše Vydru. Hájím pravdu proti lži, statečnost proti samolibé nadutosti, právo na názor proti svévolnému uzurpování si práva na pravdu, byť by i vlála na standartě nad hlavou.

Když jste se tak dojemně odvolával na ty, kteří "byli postiženi zveřejněním seznamů" a když jste apeloval na city tím, že jste oživoval obraz rukojmí v podobě dětí, chtělo se mi nad Vašimi slovy zvracet.

Já, na rozdíl od Vás, mám také děti. Já, na rozdíl od těch, co měli a mají děti a podepsali, nepodepsal, s estébáky do hospod nechodil.

To však neznamená, že jsem nebyl vydírán, to neznamená, že jsem se nebál. Bál jsem se. Hrozně jsem se bál. Bál jsem se, když mě v Bartolomějské škrtili a lámali mi páteř přes židli. Bál jsem se, když jsem zrůdě Husákovi psal dopis na Vaši obranu a za Vaše propuštění.

Bál jsem se nesčetněkrát a znovu a znovu jsem překonával strach. Bál jse se, ale odmítl jsem vzdát se sám sebe. A bál jsem se ještě něčeho většího, ztráty toho, co nás odlišuje od zvířat, co nás zbavuje lidství.

Bál jsem se, aby se za mne jednou moje děti nemusely stydět a případně "skákat z mostů či házet si mašli". To neznamená, že opovrhuji těmi, kteří podlehli strachu. Ba naopak, je mi jich nezměrně líto. O to víc, oč zrůdnější byl způsob jejich zlomení prostřednictvím strachu, toho fenoménu, který provází vše živé na této planetě. Oč citlivější a vnímavější bytost, o to účinějším nástrojem strach je. Jak nepodlehnout, když dějiny obsahují nedohlednou a nepřerušenou řadu zrůdných příkladů, jak přimět jednotlivce i národy kleknout na kolena a dát se všanc a v plen.

Vy, stejně jako já, dobře víte, že vydání seznamů agentů a konfidentů StB, bylo suplováním toho, co měli učinit parlament, vláda i Vy sám. Šlo o to, zúčtovat s minulostí, přijmout přítomnost a vydat se k budoucnosti. Jsme dlužni všem umučeným, ubitým, utrýzněným a popraveným. Jsme dlužni těm minulým i těm budoucím.

Vy jste místo nápravy zločinů a křivd nastolil falešnou humanitu a dnes se naše země dusí pod tíhou případů, kdy lump zůstává opět nepotrestán a pro ukojení upadlé morálky a "rádoby práva" se porážejí obětní berani, či směšní nýmandové.

Byl jste to Vy, u kterého jsem poprvé četl výraz "matení pojmů". Nikdy bych nevěřil, že to budete zrovna Vy, kdo překoná v této disciplině meze možného.

Vyvoláváte, nikoli poprvé, obraz všemocné StB, která až nyní sklízí opravdové úspěchy. Není možné, abyste jako nejvyšší státní představitel nevěděl, že v Necenzurovaných novinách publikované seznamy jsou shodné s těmi, které jsou uloženy tam, kde jsou občanům nedostupné. Chybí jen ta jména, která byla ze seznamů z různých důvodů vyňata, ať již před listopadem 1989, nebo po něm, nebo ta, která tam nikdy nebyla zařazena.

Začínáte-li Vy, coby hlava státu, šířit domněnky a vydávat je za skutečnost, začínáte-li Vy šířit poplašné zprávy a vydávat neověřené dopisy za průkazné důkazy a nikoliv za dezinformaci bývalých příslušníků StB a jejich spolupracovníků, kterou Vám podstrčili a tím Vás použili jako nejvěrohodnějšího k zamlžení a zpochybnění průkazných a zdokumentovaných faktů. Začínáte-li zlehčovat armádu profesionálů, kteří nás mohli zlikvidovat kdykoli by se k tomu rozhodli, pak si i já, pane Havle, dovolím trochu fantazírovat.

Komunisté, a o to víc StB, věděli, že jejich dosavadní způsob moci končí a že je nejvyšší čas, zajistit si budoucnost. Své schopnosti prokázali již mnohokrát v minulosti (nejúspěšnější špion - diplomat ve světové historii, přežil 15 let na půdě OSN a nakonec se sem bez úhony vrátil, aby se z něj stal jeden z nejinteligentnějších ministrů vnitra bývalého režimu). Proto by bylo hloupé a nedůstojné chtít od občanů, aby dnes věřili, že se jen tak vzdali , v důsledku toho, že "velký bratr" změnil kurz a jim docházel mocenský dech.

Měli své stratégy, své psychology, měli své dezinformátory a indoktrinační nástroje. Měli peníze, čas a moc. Věděli vše, co vědět chtěli. Měli své spojence mezi západními diplomaty.

Proto mě napadá toto: rozhodli se vytypovat nejvhodnější adepty pro funkce budoucích presidentů, ministrů a politiků. Vybrali je na základě znalosti jejich charakterů, kladů, záporů i zálib. Vybrali ty, o kterých věděli, že jsou nezřízeně ješitní, ctižádostiví a dostatečně zakomplexovaní. Pak již jen stačilo trochu "inženýrství lidských duší", trochu scénické a režijní dovednosti a my všichni jsme byli na cestě k demokracii.

Pane Havle, komunisté, nebo ti, kteří jimi donedávna byli, včetně jejich nohsledů, pohůnků a námezdních knechtů, neměli za doby své moci nikdy lepšího presidenta, než jakým jste pro ně Vy. Lehaje, vstávaje Vám musí blahořečit a vždy Vás volit.

Zdá se Vám to přitažené za vlasy? Zdá se Vám to absurdní? Realita, jak sám dobře víte, bývá fantasknější a absurdnější, než všechny hry, které jste kdy napsal.

Vraťme se však tam, odkud jsme vyšli. Chci Vám poděkovat za to, že jste mi otevřel oči a zbavil veškerých pochybností, pokud jde o Vaši osobu. Chci Vám poděkovat za to, že jste obnažil svůj duchovní obličej a dal mi zplna nahlédnout pod masku, které ještě mnoho lidí věří. O to hůře pro ně. O to hůře v budoucnu pro Vás.

Kdysi jsem v dopisech, které jsem Vám psal (a na které jste neměl čas, ani slušnost odpovědět) apeloval na Vaše svědomí a paměť a doufal, že se zastavíte, ohlédnete a upamatujete na to, co jste psal a čemu lidé skrze Vás začali věřit.

Dnes vím, že chyba byla ve mně. Že jsem si nechtěl připustit, že jste obyčejný ješita a nadaný a dovedný mluvka. Vystřízlivěl jsem a je mi líto promarněných nadějí. Je mi líto všech těch "ovcí", které ve Vás dále věří a které, tak jak se Vám to líbí, na Váš pokyn "zastřelí psa", případně "ukamenují" drzouna sápajícího se na Váš majestát. Je mi líto, ale musím se Vám přiznat k hroznému zjištění: Jste malý člověk !

Praha 15.12.1993

John Bok