Allen Ginsberg v americkém dokumentárním filmu se objevil na ČT2 v pátek 7.7.2000. Ginsberg byl jedním ze zakladatelů beatnického hnutí v Americe šedesátých let. Mám na něj osobní vzpomínku: zažil jsem jeho recitace v roce 1965 ve vyhlášeném pajzlu Viola při jeho návštěvě, kdy byl korunován na krále majáles a posléze vyhoštěn z Československé socialistické republiky pod záminkou mravního ohrožování výchovy mládeže. Nijak se nikdy netajil se svoji homosexuální orientací, vyzkoušel všechny známé drogy. Jeho nejznámějším kultovním dílem je Kvílení Dalším známým dílem je Kadiš, pláč nad svojí mrtvou matkou. V roce 1990 se do Prahy opět vrátil. Z té doby je níže uvedený úryvek z jeho básné Vylízanej mozek nazvaný Návrat Krále Majáles. Narodil se 3.června 1926 v New Jersey, Newark. Jeho rodiče byli ruští židovští emigranti, kteří uprchli z Ruska v roce 1905 před pogromy. Allen Ginsberg zemřel 5.dubna 1997 v East Village, New York City. Oficiální stránka Allena Ginsberga je na www.ginzy.com.

Návrat Krále Majáles
Mám stříbrné výročí a na hlavě málo vlasů, a jsem Král Máje A přestože jsem Král Máje, moje Kvílení a Proklamace vyhostili z amerických elektrických vln Proto Král Máje vzlétl k nebi a vrací se pro svoji papírovou korunu Kola tryskáče dosedají na šedý beton a rolují podél zeleného trávníku A já jsem Král Máje s vysokým krevním tlakem, cukrovkou, pakostnicí, ztrhanými hlasivkami, ledvinovými kameny a usedlými brýlemi, který si nasadil bláznivou korunu, jež hlásá: Dost pitomostí Dost moudrosti, dost strachu i víry v kapitalistické proužkované sako a komunistické montérky To není k popukání ta ztráta planety v příští stovce let A já jsem Král Máje a copak by mě bylo napadlo, že se do Prahy ještě někdy vrátím A já jsem Král Máje a přináším Diamant velký jako Vesmír A já jsem Král Máje, buzerant bez lásky v tom jarním čase a propagátor meditace A já jsem Král Máje úctyhodný profesor Brooklynské Gate Gate Paragate Parasam Gate Bodhi Svaha!
(Praha 25. dubna 1990)

Temelín se blíží nezadržitelně k okamžiku, kdy bude spuštěn první reaktor. Zahájilo se zavážení palivových článků a také se zvýšila aktivita odpůrců v čele s Greenpeace. Když se tak rozhlédnete po internetu, zjistíte, že ČEZu uniklo velice zajímavé url: www.temelin.cz. Zaregistrovali si ho odpůrci atomových elektráren, zejména Hnutí DUHA a již zmiňovaní Greenpeace. Je zde docela zajímavá zpráva o možném cenovém dumpingu ČEZu při vývozu nadbytečné elektrické energie do zahraničí. Na toto téma navazuje server elektrina.ecn.cz, který vám umožní se připojit k k žádosti Sdružení spotřebitelů elektřiny o finanční vyrovnání za dotaci ČEZ a.s. spotřebou elektřiny v roce 1999, kde požádáte o vrácení částky, kterou jste zaplatili navíc díky domácí ceně elektřiny, která je vyšší než vývozní. ČEZ vede svoji informační kampaň na stránkách www.cez.cz, které jsou nejméně o jednu třídu horší jak co do obsahu, tak i do grafického řešení. Inu, na internetu zatím podávají lepší výkony nadšení ochotníci než placení úředníci.

Jaké zaujímám stanovisko já? Jsem jednoznačně pro uvedení elektrárny do provozu. Celé to má bohužel jednu vadu: kdyby mohl stát účinně zasáhnout a po uvedení Temelína do provozu nařídit zastavení nadbytečných uhelných elektráren, bylo by to skoro dokonalé. K tomu ale nepochybně nedojde, investovalo se spousta našich společných peněz nejen do výstavby Temelína, ale i do odsíření uhelných elektráren a tak to nikdo nezastaví, alespoň ne v takovém rozsahu, aby nebylo nutné elektřinu vyvážet. Nastane logicky nadbytek vyrobené energie a tak ČEZ bude prodávat do zahraničí. Zajímavé na tom je, komu že ji asi bude prodávat?

Pro něco faktů jsem si zašel do závěrečné zprávy ČEZu za rok 1999: "Podíl ČEZ, a. s., na krytí poptávky po elektřině (graf 5) v České republice se meziročně snížil ze 76,4% na 72,9%. Kromě nižší poptávky zde působil i nárůst výroby nezávislých výrobců o 1 311 GWh (o 15,7%), jakož i zvýšení dovozu distribučních společností o 290 GWh (o 26%). Důsledkem pak bylo snížení celkového prodeje ČEZ, a. s., v tuzemsku o 2 863 GWh (o 6,5%), což ČEZ, a. s., zčásti kompenzoval vyšším vývozem, a to o 1 253 GWh (o 28,2%)."

Celkem ČEZ vyvezl v roce 1999 5 695 GWh, doma se prodalo 40 874 GWh. Pro objektivní pohled uveďme, že se instalovaný výkon zdrojů ČEZ, a. s., (10 151 MW) se v porovnání s instalovaným výkonem k 31. 12. 1998 snížil o 749 MW, a to odstavením bloku č. 1 v elektrárně Ledvice (200 MW), bloků č. 7 a 8 v elektrárně Mělník (220 MW) a bloků 3, 4 a 5 v elektrárně Tušimice I (330 MW). Což není marné, dozajista se to projevuje i na zlepšování stavu našeho ovzduší.

Je zde nějaké značné bezpečnostní riziko? Může elektrárna vybuchnout? ČEZ tvrdí, že byly dodrženy všechny současně platné mezinárodní předpisy a že i díky důkladné ocelové a železobetonové obálce kolem reaktoru takové nebezpečí neexistuje. Dokonce ani pád letadla přímo na elektrárnu prý nemůže nukleární havarii vyvolat. Nemůžeme ale vyloučit teroristický útok, který by byl veden na vysoké odborné úrovni, jak už to bývá u teroristů zvykem. Co tedy dělat? Naše současná technicistní civilizace je celá založena na riziku. Všechny tzv. výdobytky civilizace automaticky přinášejí rizika ohrožující naši existenci. Odborníci (neboli odporníci:) je často rozdělují na únosná a ty ostatní. Výroba tak nevinného a potřebného produktu, jakou je kniha, ničí lesní porosty a zamořuje řeky. Ano, máme čistírny, ale to svinstvo, které se z použité vody odfiltruje se musí nějak a někde uskladňovat či dlouhodobě biologicky odbourávat. A stejně v tom zbytku odpadu bude řada chemických látek použitých při výrobě. Minimálně se tím zasmradí široké okolí a obyvatelé se připraví o možnost se volně nadechnout. Každý výrobek, který používáte, se podobným způsobem podílí na ničení životního prostředí. Neříkejte, že nejezdíte autem a vy, kteří tvrdíte, že jenom autobusem nebo vlakem, vy se podílíte rovněž. Jeden autobus nebo nákladní automobil s vesměs neseřízenými naftovým motorem vydá za deset osobních aut.

Moje drahá žena přijela tuhle z nějakého soustředění cvičitelů jogy konaného nedaleko od Tábora, jak pravila - bylo to na konci světa, na konci civilizace. Jenomže v té milé vísce stála fabrika na výrobu oblíbených odporných chipsů. Po prvním nadechnutí to prý bylo docela zajímavé, jakoby si člověk k celofánovému pytlíku přivoněl. Ale po deseti minutách si už člověk připadal jako naložený v té dobrotě a začal se dusit. Dodnes nemůže chipsy ani z dálky vidět. Řekli byste: ano, to je ono, v bramborářském kraji se to hned zpracuje a prodá do celého světa, to je ten správný podnikatelský záměr. Ale ouha, žít se tam vedle té fabriky nedá, i když většině z vás třeba chipsy voní. Čeho je moc, toho je příliš.

Riziko je prostě všude kolem vás: jedete autem, můžete se zabít, či být zabit. Dostanete se do nemocnice, ano i tam vás mohou nějací lemplové zabít. Něco si koupíte k snědku a najednou jste na intenzívce s náhlou příhodou břišní či pořádnou infekcí. Opravujete na chatě střechu a spadnete jako můj soused před několika lety. Dodnes je na vozíku. Vyjdete se pokochat na balkon krásnou duhou (včera byla v Praze večer opravdu excelentní se všemi efekty, dokonce dvojitá!) a balkon se s vámi utrhne. Na procházce se do vás zahryzne bojový čokl nebo vás přepadnou rusky hovořící cizinci, přerazí vám sanici a oberou vás o poslední korunu. Běda, kdyby jste neměli žádné peníze u sebe - noste aspoň stovku. Zemědělci popráší pole vedle vaší milé chaty a vaše celá rodina se osype. Milí milovníci koní postaví na poli před vašimi okny ranč pro pořádání zcela přírodní zábavy jako je rodeo a zničí vám vodu ve studni, budou vám pouštět na plné pecky vaše neoblíbené melodie a hlásat hlasem znějícím na deset kilometrů do širé krajiny, že "mladí jezdci se připraví ke startu!" či "ale, ale, to se opravdu nepodařilo, to tele budeme chytat ještě jednou".

Pojedete autobusem a řidič ho složí do příkopu nebo rozpáře o zaparkovaný náklaďák. Pojedete vlakem plni štěstí z té ekologické jízdy a ejhle, vlak se srazí s jiným vlakem plným šťastných cestujících a vás odvezou na áro nebo na krchov. Prostě nemáte naději, všude na vás číhají nějaké nástrahy a jde vám permanentně o život. Zrušme tedy Temelín a začněme nahrazovat naše uhelné elektrárny třeba těmi na vítr. Jenomže obyvatelé obšťastnění takovými supervrtulemi šílí z ultrazvuku, který jim ničí nervovou soustavu. Špička takové vrtule se totiž pohybuje nadzvukovou rychlostí! Jinak by to nemohlo žádný ekologický proud vyrábět. Nebo postavme elektrárny na zemní plyn. To je skvělý nápad! Ale co až ten plyn dojde nebo někdo otočí kohoutkem? S naftou je to nemlich stejné. Takže mě z toho ten Temelín ještě vychází docela nejlíp. Ostatně, proč asi například Francie vyrábí elektřinu ze tří čtvrtin právě v jaderných elektrárnách. Bohužel, moderní tak zvaná věda totálně zklamala, protože za posledních sto let nedokázala přijít na nový, bezpečný a ekologický zdroj energie, bez kterého se už neumíme obejít.

Pro větší objektivitu, máte-li chuť, přikládám plný text prohlášení, které ku příležitosti blížícího se spuštění elektrárny Temelín pronesl náš milý pan prezident Václav Havel. Rozhodl se totiž podle vlastních slov nedělat mrtvého brouka a tak si udělal takové humanitní alibi, aby mohli historikové jednou tvrdit, že byl proti.

Elektrické boty jsou vlastně z té kategorie zařízení pro ekologickou výrobu elektrické energie. Když se vypravíte letos o dovolené do opuštěných končin, budete je potřebovat. Pan T. Baylis právě teď šlape po Namibijské poušti a spolu se svým kolegou tam zkouší "elektrické boty". Pro ten účel založil firmu The Electric Shoe Company. Investoři se tentokrát našli rychleji. T. Baylis má na poušti boty s piezoelektrickým materiálem, jeho kolega s dynamkem. Oba zdroje energie mají dobíjet baterie malých zařízení, např. mobilního telefonu. Nápad je to určitě dobrý pro zajištění komunikace z nepřístupných, resp. od prodejen baterií vzdálených míst. Vybité baterie komunikačního zařízení mohou v některých situacích vyvolat těžké problémy - např. při výpravách horolezců aj. dobrodruhů, kdyby lidi žijící v odlehlých oblastech potřebovali přivolat pomoc atp.).

Moji milovanou BB neboli Brigitte Bardot odsoudili za vyvolávání rasové nenávisti. Francouzská justice včera opět odsoudila herečku Brigitte Bardotovou za vyvolávání rasové nenávisti, a to k pokutě 30 000 franků. Osudným se jí stal Otevřený dopis mé ztracené Francii z roku 1999. V něm totiž kritizuje počet muslimských imigrantů ve Francii, jejich zvyk podřezávat ovce a počet mešit v zemi, "zatímco naše kostelní zvony mlčí kvůli nedostatku kněží".

Co k tomu dodat? Je to o tom, jak se B.Bardot přes lásku ke zvířatům stala xenofobistkou a rasistkou. Je to tak snadné, prostě se jí nelíbí, když někdo na náměstí nad kanálem podřezává ovci. Očekávám, že až se vám snad něco podobného stane u nás, že přivedete svoje všechny děti ať se seznámí s lidovými zvyky naší muslimské menšiny. Musíme být přece tolerantní a když se nad tím zamyslíte, na jatkách s těmi ovcemi nedělají nic jiného, protože zvíře musí pořádně vykrvácet, jinak by to masičko na pánvi nebylo tak pěkňoučké. Že to není potřeba dělat na veřejnosti? Inu, asi je nám vlastnější v této věci býti pokrytci.

Naše babičky ještě dovedly slepici useknout hlavu na špalku a děti se bavily slepicí pobíhající bez hlavy po dvorku. Králík se musel pěkně seknout rukou do zátylku, až to křuplo, jak se mu zlomil vaz. Kočky tenkrát ještě chytaly myši a nosily je až do kuchyně ukázat, pokud je přímo nesežraly. Ty venkovské to dělají ještě dodnes a ty pražské, těm zbyly jen ti zpěvní ptáci. Když najdete na trávníku takové hezké kolečko z ptačího peří, je to práce té milé kočičky, které nosíte pod panelákové schody mlíčko.

Připravme se tedy na to podřezávání ovcí, protože se jistě nechcete dostat před soud tak, jako moje milá BB. Jinak doufám, že vás tato krásná fotografie jen potěšila. Podobnou historku s BB pro změnu o medvědech jsem už jednou komentoval v hovorech 229

Home