Předpokládám, že stejně jako každý rok byli opět naši milí silničáři zaskočeni. Ostatně, jak si poradit s takovou náhlou nadílkou sněhu, zvláště když padá v noci, kdy každý slušný člověk spí. Někdo tam nahoře - nejspíše to bude sv.Petr se sv.Martinem - nedovedou řádně plánovat sněhovou nadílku, jsou na ten první sníh nadržení a nevědí, kdy přestat. Doufám, že ten sníh snad během dne roztaje a já se ze svého venkovského sídla dostanu autem zase zpět do civilizované Prahy. Jak vidíte z čerstvého snímku pořízeného dnes ráno v 7:30 hodin SEČ, napadlo asi 8 cm sněhu a stále padá. Doufám a spoléhám na své teprve jednoroční zimní pneumatiky, které jsem naštěstí nasadil již před týdnem. Horší je to se zahradou: sice jsem včera stačil pohrabat zbytek úrody listí, posbírat napadaná jablka, leč svozit to vše na kompost jsem nechal na dnešek. Pokud jde o ta jablka: na naší zahradě se stromy nestříkají a tak je vždy nejméně polovina úrody červivá. Zvláště letos byl v tomto ohledu povedený rok. A tak sklizeň jablek končím vždy netradičním sklepáváním. Jablka pak odvezu na kompost, rozsekám je starou vojenskou lopatkou a zasypu vápnem. Na to přijde listí, pak zase jablka a zase listí. Bývaly časy, kdy jsem jablka vozil do lesa jako pozornost pro jeleny, laně, srnky a srnce. Jenže se tu tak rozmnožili divocí kanci, že jsem se rozhodl je nepodporovat. Začali totiž rýt i na poli přímo před naší zahradou.Včera jsem stačil pověsit lojové koule pro sýkorky, které je ihned objevily a tak budu muset další dokoupit. Do sklepa jsem přestěhoval i našeho červeného okouna z přírodního bazénku, ve kterém je ale jen asi 40 cm vody a tak by tam zamrznutý v ledu bídně zahynul. Doufám, že v 50 litrech vody ve velkém vzduchovaném sudu přežije zimu a vrátí se zase ven.
Začínám se obávat o osud naší borovice a tak jdu ven setřásat z ní sníh, jinak bychom nemuseli mít dostatek krásných vánočních větví se šiškami. Stále padá, vane svižný severovýchodní vítr a teplota je lehce nad nulou. Bude-li to takto pokračovat, upletu si z lískových prutů sněžnice a vydám se do Mnichovic na vlak. Nelítostná příroda nám opět ukázala, jak nicotnou nad ní máme moc.
