3.12.2004 - Protestní kálení umělců v expozici Národní galerie.
Svůj vztah k Národní galerii v Praze vyjádřilo 20. listopadu 2004 poněkud neobvyklým způsobem pět mladých výtvarných umělců: Ondřej Brody, Jiří Franta, Václav Magid, Marek Meduna a Petr Motejzík. Jmenovaní se 20. listopadu 2004 vykáleli v expozici Veletržního paláce. Jednalo se o tři členy skupiny Rafani a bývalé či současné studenty dvou pražských uměleckých škol. 30. listopadu vedení Národní galerie v Praze předalo v této věci podnět orgánům činným v trestním řízení. V průběhu této opravdu neobvyklé performance nikdo konající umělce nevyrušil. Ostraha Národní galerie zcela selhala. Bylo štěstím, že se účastníci tohoto protestu proti způsobu vedení Národní galerie, nerozhodli vykálet se například na vystavené umělecké artefakty pana Knížáka. Možná to udělají příště. Po uměleckém výkonu si umělci naplněni uspokojením z vykonaného v klidu poseděli v kavárně v přízemí Národní galerie a pak teprve nikým nerušeni odešli. Podle očitých svědků byly "instalované" exkrementy v expozici 60 let ještě nejméně další hodinu.
Pro úplné informování o tomto zcela novém způsobu protestu uvádím prohlášení umělců z 1. prosince 2004, které zveřejnili po akci:
Bez názvu, 2004, Praha
Popis performance
V sobotu 20.11. 2004 jsme jako řádní návštěvníci přišli do Veletržního paláce (sbírky 20. Století Národní galerie). Zde jsme se v expozici českého a slovenského umění šedesátých let veřejně a společně vykáleli na zem, očistili se a nikým nerušeni odešli z galerie.
Účastníci: Ondřej Brody, Jiří Franta, Václav Magid, Marek Meduna, Petr Motejzík
Několik poznámek k performanci
Národní galerie by měla být jednou z nejprestižnějších kulturních institucí v České republice. Její nynější stav nás znepokojuje. Snažíme se k němu nebýt lhostejní. Nesouhlasíme se způsobem jejího vedení, jak jej reprezentuje Milan Knížák.
Současný obraz Národní galerie nás též nutí k obecnému přemýšlení o muzeích a jejich funkci v současné společnosti.
Myslíme si, že názor na vedení Národní galerie a forma jeho vyjádření je osobní věcí každého občana, ale přesto je mít na paměti, že se jedná o instituci státní.
Zmnožením osobních iniciativ nabyla tato performance rysů kampaně a i to je jeden z faktorů, který nás zajímá. Tato akce byla prezentována jako performance, tedy jako umělecký čin. Forma performance byla zcela jistě vulgární a samozřejmě překračovala meze slušného chování. Klademe otázku, proč ač nejsme exhibicionisti, jsme překročili tyto meze, co stálo za naším rozhodnutím se takto v očích veřejnosti zostudit a také klademe tento způsob vedle způsobů chování ředitele NG.
Je svým způsobem otázkou, zda větším přestupkem je ono překročení hranic slušnosti nebo narušení monopolu moci a výlučnosti Národní galerie. Naši odpovědnost cítíme pouze před zákony a veřejností České republiky, nikde jinde. Vše, co jsme zmínili výše, jsou jen některé aspekty naší performance. Umělecký čin je zcela svébytný a není nutné ho posvěcovat jeho účelovostí.
Ondřej Brody, Jiří Franta, Václav Magid, Marek Meduna, Petr Motejzík
Omlouvám se, že na tuto významnou událost české kultury reaguji s tak velkým zpožděním. Snažil jsem se ale získat podrobnější informace jak od spolku Rafani, tak i z jiných pramenů. Nejednalo se tedy o oficiální akci spolku Rafani, jak bylo mylně uvedeno v denním tisku. Pouze tři účastníci akce jsou členy tohoto spolku. K tomu, jak vypadá celá instalace sbírek NG ve Veletržním paláci mám své vlastní výhrady. Vypadá to tam jako v mauzoleu, je to bez života, chladné a velmi velmi smutné. Výběr uměleckých děl nehodlám komentovat, neboť nejsem v tomto oboru odborníkem. Pokud je tam ale ještě stále ten stříbrný trpaslík pana Knížáka, připojuji se k protestu výše jmenovaných umělců. Doufám, že policie zajistila předměty doličné, aby tak mohli být na základě moderních postupů genového inženýrství identifikováni pachatelé a doličné materiály včetně hmotných důkazů byly na věky uchovány v policejním archivu jako svědectví nelítostného boje na české umělecké frontě.
[Trvalá adresa článku]
