3-D Secure)

12.1.2005 - Ústava pro Evropu začíná být tématem dne.

Pomalu ale jistě se začíná roztáčet kolotoč kolem způsobu, jakým se bude u nás ratifikovat dokument, který již za nás podepsal předseda vlády na základě pověření, které mu dal prezident (viz úvodní text ústavy). Protože nemáme obecný zákon o referendu, který by se dal pro tuto ratifikaci použít, musí být nejprve v parlamentu třemi pětinami poslanců i senátorů přijat pro tento účel zvláštní zákon o referendu. Zatím to vypadá, že jak vládnoucí koalice, tak i opozice chce ratifikaci provést pomocí referenda. Neshody panují v debatě o termínu, kdy by občané hlasovali: ČSSD chce referendum přidat k parlamentním volbám, které budou příští rok, opoziční ODS chce naopak referendum uskutečnit ještě letos. V parlamentu se proto rozpoutá boj, jehož výsledek nelze předvídat. Pokud se partaje nedohodnou, může celá záležitost dopadnout tak, že žádné referendum nebude a v tom případě o ratifikaci rozhodne hlasováním parlament. Přesně podle představ pana Havla, který se nechal slyšet, že o tak důležité věci není možné nechat rozhodovat občany, kteří nejsou schopni či ochotni tak rozsáhlý dokument přečíst a udělat si na něj vlastní názor.
Neshody o termínu referenda vzbuzují podezření, že především ČSSD ve skutečnosti žádné referendum vůbec nechce. ODS se jasně vyjádřila, že je proti přijetí evropské ústavy, naposledy i podle postoje jejích zástupců v Evropském parlamentu, který ústavu právě projednává a dnes o ní bude hlasovat.
V rámci těchto politických hrátek se nikdo nemá k tomu, aby se text evropské ústavy zpřístupnil všem voličům. Informace o tom, že se text nachází na internetu je pro většinu národa bezcená. Nepochybně by se tohoto úkolu měla chopit vláda, například postupným publikováním textu v některém deníku formou placené reklamy. Když tak o tom přemýšlím, kdyby se toho chopily některé noviny dobrovolně, možná by to mohlo zvýšit nejen jejich důvěryhodnost u čtenářů, ale zvednout i náklad. Ačkoliv má text ve formátu PDF 353 stran, po transformaci do běžného novinového formátu by se to dalo zvládnout maximálně v pěti dvoustranách.
Předmětem diskuze může být fakt, že samotný text ústavy je natolik právnicky zamotaný a tak vyvstává otázka, zda by se nedal nějak zhustit, zčitelnit do takové podoby, nad kterou by se volič jdoucí do referenda mohl rozhodnout pro ANO nebo NE. Při takovém pokusu o interpretaci textu ovšem existuje nebezpečí účelového zkreslení.
Z toho vyplývá jeden závěr: řízení evropských i světových záležitostí se stává natolik složité, že tomu voliči nemohou rozumět a tak musí odevzdat všechna svá práva politikům a státním či evropským úředníkům v naději, že ti vědí, jak si občané představují svůj budoucí život a uspořádání věcí veřejných, a také v naději, že když to vědí, tak to také podle toho budou řídit. Obecně ale panuje spíše názor, že politika je svinstvo a politikům jde především o osobní prospěch. To je dost zásadní rozpor v systému, kterému tak rádi říkáme demokracie.

[Trvalá adresa článku]

Ahasweb, jehož autorem je Jan Bílek, podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko.