Ahaswebovy noviny

Tedy pardon, jsou ve při, neboli v hádce ve věci odsunutých sudetoněmeckých antifašistů. Během své čtvrteční návštěvy Vídně jednal Jiří Paroubek s rakouským kancléřem Wolfgangem Schüsselem mimo jiné také o svém úmyslu symbolicky odškodnit sudetoněmecké antifašisty. Rakouský kancléř gesto ocenil - podle něj je důležité, že se poprvé vůči německé menšině neuplatňuje princip kolektivní viny.
Premiér Paroubek v této souvislosti upozornil na rozdílný postoj prezidenta Václava Klause. Prezident Paroubkův návrh označil za nezodpovědný a nešťastný a přirovnal ho k otevírání Pandořiny skříňky. "Jsou pouze dvě instituce, které vyslovily, řekněme, nesouhlas se záměrem gesta. Jedna instituce je Občanská demokratická strana, které je pan prezident Klaus čestným předsedou. A ta druhá instituce je Sudetendeutsche Landsmanschaft v Rakousku. To není zrovna ideální společnost," řekl Jiří Paroubek. Podle premiéra prezident iniciativě neporozuměl a podstatu smířlivého gesta nepochopil. To prezident Klaus nenechal bez reakce. "Za prvé tomu rozumím velmi dobře. Za druhé jeho slova považuji za mimořádně drzá. Mám pocit, že už ztratil veškerý rozum," uvedl ve čtvrtek Václav Klaus pro televizi Nova. Jiří Paroubek odmítl na něco takového reagovat. Je prý na českých občanech, aby si udělali úsudek sami.
Tolik oficiální zdroje. Pro zcela jednoduchého občana, jako jsem například já, z toho vyplývá, že si naši politici trvale a bez přestávky honí triko a snaží se přesvědčit občanstvo neboli voličstvo o tom, kdo je v tomto království nejchytřejší. Výsledkem jejich poloblbých klání na stránkách našich médií je neustále rostoucí počet obyvatel, kteří na politiku kašlou z výšky a nehodlají se nijak podílet na našem "demokratickém" způsobu řízení a vládnutí. Jsou upřímně, ale opravdu upřímně znechuceni a přesvědčeni o tom, že těm našim spoluobčanům, kteří se zovou politiky, nejde o nic jiného než o osobní moc a důležitost. Otázkou zůstává, před kým si myslí, že je jejich osobní nahoněné triko čím dál tím větší a větší. U nás doma v Kocourkově to není a v zahraničí si za setkávání s našimi politiky nikdo žádné body nepřipisuje. Působí na mezinárodním poli jen jako dotěrný hmyz pocházející z té malé zaplevelené zahrádky uprostřed středoevropského postkomunistického plácku.
Možná, že je to jen můj osobní dojem, ale když sleduji podobné půtky odehrávající se na poli vedlejším v našm bratrském Slovensku, zdá se mi, že slovenští politikové jsou nejen mladší a pohlednější, ale i inteligentnější a hlavně věcnější. Zrealizovali tam už spoustu zcela praktických opatření a zákonů včetně onoho u nás tolik diskutovaného "třikrát a dost". Dokonce i komunisté tam již dávno předělali svoji KSS na stranu sice levicovou, ale na hony vzdálenou ideologii, kterou u nás hrdě hlásá KSČM. Asi to bude tou vzdáleností od už z dob první předválečné republiky komunisticky zasmrádlé Prahy, která ani za časů vrcholného komunistického panství neměla nikdy dost dlouhé prsty, které by dosáhly vždy ve všem až do Bratislavy.
Zato Praha byla vždy vpředu kdykoliv šlo o aplikaci moskevských direktiv a dnes se historie opakuje při ochotném lezení do zadku bruselským byrokratům. Zejména poslední socdemácké vlády a jejich ministerské aparáty dosahují v tomto rektálním alpinismu vrcholných výkonů, jaké nejsou ke spatření v žádném koutu naši staré shnilé Evropy. Snaha je to pochopitelná, protože každý z českých politiků sní o jediném cíli: co nejrychleji se dostat ze zatuchlé Prahy do zářícího Bruselu či Štrasburku, kde i ten nejpitomnější ouřada bere měsíčně víc, než nějaký náměstek českého ministra či dokonce ministr. Je to navíc boj na krátké trati, protože výsledky dalších voleb jsou vždy nejisté a tak je třeba za ty čtyři roky volebního období urvat co se dá, protože pak zase hrozí odvolání z ouřadu a potupný návrat do rodné domoviny za ubohý český peníz.
V šedesátých letech jsme my, tehdejší začátečníci a průkopníci nového věku počítačů, žili pod vlivem zakladatelů kybernetiky v naivní víře, že postupně řízení ekonomiky a státu přejde do pravomoci exaktních a politicky nezávislých počítačových systémů a vyloučí se tak z procesů rozhodování soukromé zájmy a politické pletichy. Místo toho se nejmodernější technologie využívají především pro obchodní a politickou ohlupující reklamu, pak pro omezování lidských práv a osobní svobody a především pro cíle vojensko-průmyslového komplexu, kde je nejmenší kontrola nad tím, za co se peníze vydřené z obyvatelstva použijí. Sen o šťastné budoucnosti, který si sní každá začínající generace, se už neukazuje ani v dílech autorů science fiction, všude jen zmar a zmar. Umár, umár, kráká ve známé básni E.A.Poe Havran, který se ale v originále jmenuje krkavec.
A tak onomu známému malému českému člověku nezbývá nic jiného, než se snažit kdekoliv urvat něco z toho velkého barevného a lesklého koláče dnešní civilizace, užívat si svého krátkého života a nechat naše politické krkavce, aby se mezi sebou označovali za idioty, lháře a zbabělce. Což v podstatě odpovídá skutečnosti.

Ahasweb, jehož autorem je Jan Bílek, podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko.

CDmusic.cz - Old Czech music, jazz, trad.folk, brass - Czech Labels at Czech prices. Visa, Eurocard/MasterCard (SSL / 3-D Secure)

18.7.2005 - Klaus a Paroubek jsou vepři.